Psychopati nevládnou, chtějí ovládat i za cenu života

O tomto fenoménu bylo napsáno dost knih, natočeno pár filmů, ale stejně tato sorta vede a řídí naše životy. Dnes nebudu psát o politice, ale o jedné ženě, které její manžel zničil život. Proč? Protože na psychopata nikdo nemá.

Hned na začátku sděluji, že všichni, co budete vědět, co ta žena měla, má a může udělat, budete mít pravdu. Jenomže nežijete na pokraji zoufalství a chudoby, do které se dostala skutečně svojí vinou, protože její opičí láska k synovi ji stála všechno. Někde tam kolem nich krouží psychopat, který si hlídá jídlo v ledničce a kontroluje, jestli si ona či její syn nevzali jeho jogurt.

Včera jsem si na ni vzpomněla, chtěla jsem vědět co dělá, jak se má, jak žije, jestli vůbec ještě žije? Její vymluvený a velmi unavený hlas mě srazil zpět na gauč, kde jsem poslouchala její neuvěřitelně nelidský příběh, který nemá konce. Doma má dospělého syna, který trpí obsedantně kompulzivní poruchou, která je orientována nejvíce na viry a bakterie. Od zimy nevyšel ven, nemůže si dojít k lékaři, nemá žádné finanční prostředky, protože koronavirová situace je pro něho naprosto smrtelný souboj. Vysokoškolák, o kterém nikdo neví, jak je nemocný. Se svojí poruchou si nemůže dojít nikam. To už jsem se snažila řešit, ale i když byla paní na sociálce i na ÚP ochotná, tak je nutný jeho příchod, což je nyní naprosto nemožné.

Matka, moje známá utrápená osoba, je také vysokoškolačka, je to lékařka, která se nehne od svého nemocného dospělého syna. A to je něco pro jejího tyranského manžela, pravého psychopata se všemi vlastnostmi, které jsou popisovány v odborných knihách. I on je vysokoškolák, který ráno začíná pitím vodky, pokračuje v hrubých nadávkách a špehování jeho totálně utrápené ženy. Je v důchodu, tak má celý den čas ničit svoji rodinu cíleně a velmi důkladně.

Poslala jsem jí peníze, ale vím, že to je vytloukání klín klínem. Pak jsem dojela do Prahy a přijela další moje kamarádka, taková dobrá duše, a položila vedle mě 5 tisíc korun, ať té paní nakoupíme přes internet. Beru telefon do ruky a ptám se, co si přeje nakoupit.

Stále jsem před sebou viděla krásnou ženu, se kterou jsem sem tam hrála tenis, hodnou a velmi schopnou lékařku, která je na takovém dně, že nechápu, proč se to dno ještě stále propadá.

"Hele, už vím, kde se říznu, kde mi to nejvíc tepe," řekla a smála se unaveným hlasem do telefonu.

"Jdeme na ten nákup, diktuj.....," přerušila jsem její myšlenky na smrt.

Chudák nevěděla, co by vlastně chtěla, protože je na sušenkách, aby se najedl její syn, aby koupila plno dezinfekce, protože jeho rituály se točí kolem mytí rukou a stříkání dezinfekce nejen na ruce, ale i na vypínače, na kliky, na všechno, čeho se dotkne jeho laskavá máma a despotický otec, který si schválně ty ruce nemyje, což je pro takto duševně nemocného člověka něco naprosto nepřijatelného, navíc v této pro něho šílené době, kdy se bojí koronaviru.

Hodná kamarádka odešla, nákup byl hotov, stejně jsem myslela na tu, co už ví, kde se může říznout, co se ptá, jestli to bolí, když vyskočí z okna z posledního poschodí, protože ji k tomu despota stejně denně pobízí. Trpký smích a zbytek nadhledu mizí a padá do hlubin smutku a ponížení.

Přišla mi sms, jak je šťastná, že tolik tašek s jídlem už dlouho neviděla, jak se stydí za to, že jsme ji nakoupily, jak ........nemám slov, došla mi. Na tak velké utrpení, na tak šíleně smutnou a zatím neřešitelnou situaci mi opravdu chybí slova.

Odjíždím z Prahy, nedá mi to a volám ji, protože nechci, aby cítila stud, ani vděk. Vím, že půjde s telefonem na balkón, aby ji zlý manžel neslyšel. Chci ji to říct, aby se cítila lépe. Handsfree v autě na mě zařve mužským zlým hlasem: "'Tak už vyskoč ty kriple, protože tady nemáš, co dělat. A vezmi si sebou druhého kripla, co je zavřený v pokoji."

Byl to on - její tyranský manžel a opravdový psychopat, který nedá své ženě, jenž má nehybnou pravou ruku a nemůže pracovat ani korunu, natož svému synovi. Její důchod je příliš nízký a ona nemá kam utéct.

Tento příběh je tak hnusný a nahatě pravdivý, možná ho prožívá více lidí, kteří nemají sílu utéct od tyrana Není ojedinělý, není ani o tom, jakého pohlaví je tyran, je o tom, že nemusel trvat do dnešních dnů. A ještě je o tom, kde jsou všichni její kamarádi a kamarádky, které léčila svými zlatými ručičkami, jenž ke svému oboru nutně potřebovala, které ji vypověděly službu?

Psychopat má potřebu skopat do klubíčka protivníka, zahnat ho do kouta, udělat z něho nemohoucí osobu, zničit jeho duši a zdraví. Je jedno, jestli kandiduje na prezidenta, jestli je to politik, výzkumník, dělník, protože hraniční porucha osobnosti = psychopatie, je tolerována, jelikož psychopat bojuje s každým a za každou cenu. A ostatní mu jdou raději z cesty.