Včera večer jsem si sedla se svými přáteli a zeptala jsem se jich po náročném výletu, zda mají nějaké připomínky k Řekům. Chtěla jsem poslechnout Stephena a něco konečně zkritizovat. Odpověď byla negativní, nikdo nemá připomínky.
Ráno jsme vyjeli do Temp. Bylo šílené vedro, ale jet pod sedlo bohů na Olympu a jít do kostela Sv. Paraskievi je prostě báječný zážitek.
V roce 1921 našli kopáči ostatky Sv. Paraskievi, když kopali tunel. Zároveň našli pramen, který je údajně léčivý a zajišťuje nesmrtelnost. Ponořila jsem si do něho nohy, nabrala jsem si do lahve vodu a sedli jsme si všichni pod platany. Nad námi se tyčil Olymp.
Původní ikonu, kterou našli kopáči jsem šla uctít a udělala jsem to, co tady dělají pravoslavní Řekové, políbila jsem ji. Pověsila jsem na ni náramek, který stále nosím na ruce, věděla jsem, že si tam koupím nový. Poděkovala jsem nejen za sebe, ale za všechny lidi. Předtím jsem napsala jména všech, u kterých cítím, že chci, aby byli zdraví a šťastní. Hodila jsem je do skleněné mísy a jen tak tiše mohu doufat, že se mniši nad těmi jmény pomodlí.
Jdu si tedy koupit nový náramek a vyprávím svým přátelům, proč ho nosím. Jeden z hostů je těžce nemocný a je to na něm vidět. Prodavačka mu vybrala krásný náramek, dala mu ho na ruku a nechtěla zaplatit. Další si koupili šalvějový čaj a koření z Olympu, dostali dárek oregano, které ta milá paní vlastnoručně sbírá pod Olympem. Došli jsme ke keramickým hrncům a jiným nádobám. Někdo si něco vybral, tak opět dárek v podobě keramické misky nebo hrníčku. Prodavačka mi rvala nádherný keramický pekáč. Nechtěla jsem ho, protože jsem se cítila blbě, že mi dává něco zadarmo, na čem tolik dře. Nakonec se nedalo nic dělat a vzala jsem si ho.
Na zpáteční cestě jsme zajeli do pralesa, kde je léčivá voda a je tam taková zvláštní káď, do které se vejde jenom jeden člověk. Voda je chladná tak 8 stupňů a je léčivá. Přejeli jsme do lázní Kokkino Nero a šli jsme do restaurace, protože jsme všichni měli chuť na smažená volská voka. Majitelka, když mě viděla, tak pustila hudbu a já tančila v plavkách a v pareu tanec zimbekiko. Majitel se přidal. Pro přátele to byl nádherný zážitek.
V restauraci jsme dostali sklenici zavařených třešní v cukru, které se podávají ke kávě. Je u mě moje milovaná kamarádka ze Srbska, tak jsem jí věnovala keramický pekáč a ty třešně. Ještě jsem ji dala oregano, protože mi ze Srbska přivezla ručně šlehané máslo kajmak. A její manžel si přivezl sekačku a posekal mi celou zahradu.
Šli jsme všichni na večeři. Objednávali jsme si ryby a chtěli jsme i škeble. Majitel na škeble zapomněl, tak jsme dostali za odměnu nejdražší víno, které bylo v restauraci k mání. Navíc bylo všude narváno, protože je dnes svátek Ducha svatého. Číšníci nechodili, ale běhali.
Do prčic, lidi, já bych tak ráda něco stěžovala, proto jsem se všech zeptala, co se jim nelíbilo. Dívali se na mě, jako bych přijela z Bohnic.
Lidičkové, fakt to nejde, nemám si na co stěžovat, protože kromě těch dárků tady vidím celý den přátelské úsměvy a slyším milé pozdravy.
Co mě určitě naštve, tak to bude rozbouřené moře, zatím je klidné.
