Kolja
V listopadu 1989 jsem byla v Řecku. Maminka tam byla právě rok. Bydlela v pronajatém bytě v Agie s dědou, který nesměl vynechat žádné zprávy. A najednou jsem viděla české lidi, jak něco křičí na Václaváku. Pomyslela jsem si, že ukazují rok 1968, ale pak jsem si vzpomněla, že nebyla asi barevná televize. Zesílila jsem zvuk a hleděla jsem na davy lidí, jak cinkají klíči a jak křičí radostí. Přidala jsem se i já. Z kuchyně přišla i maminka a také se rozbrečela. Děda do toho mluvil.
"Počkejte, nemluvte,, něco se děje v Praze," řekla jsem a pustila jsem TV ještě více nahlas a nechtěla jsem věřit vlastním uším, najednou tu byla svoboda.
Seděla jsem a z očí my tekly slzy štěstí. Vzala jsem telefon, tehdy nebyly ještě mobily, a volala jsem všem známým do Československa. Mluvila jsem hodiny a netušila jsem, že to bude šílený účet. I kdybych to tušila, bylo mi to v tu chvíli jedno. Oslavovala jsem z dálky tu svobodu, která přišla tak nečekaně. Byla jsem neskutečně hrdá na to, co se tehdy odehrávalo v Praze a v Československu a litovala jsem, že tam nejsem. Každý den jsem čekala na zprávy, snad poprvé jsem si pouštěle řecké radio, co se dozvím a kupovala jsem si řecké noviny. Četla jsem každou větu nekolikrát. Mamka zapomněla na jídlo, které se spálilo, ale bylo nám tom v tu chvíli jedno. Vím, že nám děda udělal hemenex.
Pamatuji si, jak jsem přiletěla, jak byli na sebe lidé milí, jak byli šťastní, jak byli přívětiví. Konečně jsem se nadýchla asi tak jako každý v tehdejší době v Československu. Na ten nádherný pocit jsem zapomněla, až dnes se mi všechno vybavilo, jako by to bylo včera. Proč to tak nezůstalo, proč ta radost zmizela?
Kromě nádherného scénáře, skvěle umělecky zpracovaného filmu, vynikajících hereckých výkonů, záběrů českých lidí, jak cinkají klíčky, jsem byla dojata tak, že sedám a píši dnes druhý článek, přestože jsem byla přesvědčena, že dnes už psát nebudu. Nechtěla jsem psát ani zítra, možná ani pozítří.
Sledovala jsem v tom filmu neskutečně dokonalé vyjádření české povahy, spíše českého naturelu, cítím v tom rozdíl. Ten malý kluk, který měl znázornit celou tu okupaci byl tak roztomilý, tak opravdový. Postava Kolji byla zasazena velmi citlivě do děje a ukázala vše, co jsme o okupaci SSSR věděli, co jsme prožívali, co nám brzdilo svobodné životy.
Vážně jsem tehdy byla moc šťastná a moc hrdá, že se Československo stalo demokratickou svobodnou zemí. Byla jsem nadšená tím vším, co mi tady tak chybělo. Uvědomuji si, že bych to nadšení, přátelství a tehdejší slušnost chtěla prožívat každý den. I proto jsem mnohdy kritická, je mi smutno po té tehdejší euforii.
Zapomněla jsem na to, jaké to tady bylo, jak jsem se bála přejíždět hranice, kolikrát jsem těm cizineckým policajtům musela lhát, jak jsem se klepala, když jsem se vracela, jestli mě nezatknou. Jako bezzemci jsme patřili pod cizineckou policii. Byla jsem fakt docela odvážná, protože jsem měla vždy jenom československé zpětné vízum na cestu do Řecka, ale jezdila jsem si do různých zemí. Byla jsem stále jednou nohou v kriminále.
Proč já se na film Kolja odmítala dívat, přestože mě osarové filmy zajímají? Proč já jsem nikdy nedočetla žádnou recenzi, žádný článek o filmu Kolja? Netušila jsem, co se ve filmu odehrává, tak asi proto, možná podvědomí, aby mi nebylo líto, že i přes tak hladkou změnu, které se říká "sametová revoluce," to tady zase drhne, byť jsem žasla, jak dokonale a velmi oduševněle je film natočený, aby nám připomněl celou tu komunistickou dobu. Tento film si ty Oskary zasloužil snad nejvíc ze všech filmů. Možná, že cizinci, kteří tuto dobu neprožili a neznají ji, nemohou tušit, proč právě byl tento film oceněn několika Oskary.
Kromě toho byl zfilmován silný příběh křehké dětské duše, která nám svojí ruštinou jemně naznačila, co už tady nikdy nechceme mít. A také příběh muže, který přijme toho prcka je prostě zpracován do jemných detailů, které vyjadřují vše.
Cokoliv bych dál napsala, tak by bylo laciné, protože mi nyní chybí slova. Prostě mě film lidsky zasáhl a těšila jsem se, že se konečně rozbrečím, ale oči mám suché. Brečela jsem dovnitř.
K. K.
Katerina Kaltsogianni
Bohatší učitelé, Aneb trochu o platech
Mnohým se asi nebude moje hodnocení platů líbit, ale nepíši populistický článek, ale takový, jak to vnímám já, protože jsem kdysi učila na Obchodní akademii, protože poslouchám o odměnách zdravotníkům, prostě se na to podívejme.
Katerina Kaltsogianni
Holka, ta máma asi umře, protože politici a ředitelé předbíhají
Zoufalý telefonát od kamarádky, která je nešťastná. Její matka (82) si zlomila stehenní kost, leží v největší nemocnici v ČR a pomalu, ale jistě umírá. Svoje děti neviděla dva měsíce a naopak to platí také. Senioři jsou chudáci.
Katerina Kaltsogianni
Nepomohla ani kosmetika, ani drahé krémy, jsem prostě už babka
Stalo se to náhle, i když jsem tušila, že se z ženy může stát babka, ale že to bude tak rychlé, to jsem fakt netušila. Plácala jsem na sebe drahé krémy, masky, které jsou také předražené a uvažovala jsem o plastice.
Katerina Kaltsogianni
Přestaňte se řídit pivem a becherovkou a začněte chránit svůj národ
Nemám ráda pivaře, už vůbec ne alkoholiky, ať pijí od becherovky cokoliv. Vláda ustupuje hospodským a pivařům, ale za jakou cenu? V ostatních zemích je nouzový stav do první půlky ledna, protože jejich vlády brání zdraví národa.
Katerina Kaltsogianni
Na co vakcínu, když se tady pozabíjíme navzájem?
Na mojí dlani byla jasně vidět kanyla na infuzi, kolem krku korzet, mastné vlasy svědčí o mém zuboženém stavu, jak lítám z nemocnice domů a zpět. Moje kdysi zlomená páteř se ozvala. Nic nebudu řešit, nemá to smysl. Na co vakcínu?
Další články autora |
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie
Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Auto vyjelo z vozovky a srazilo tři lidi. Žena zemřela, dvě vnučky jsou zraněné
Osobní auto srazilo dnes odpoledne v Čáslavicích na Třebíčsku ženu a dvě děti. Žena srážku...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
V Berlíně hoří výrobní hala firmy produkující zbraně poskytnuté Ukrajině
Hasiči na jihozápadě Berlína likvidují rozsáhlý požár výrobní haly, ve které jsou uskladněny...
Šli do stanu zjistit, zda nemají nádor. Krutou odpověď jich slyšelo 170
Preventivní akce Stan proti melanomu se v Praze, Brně a Ostravě zúčastnilo přes 3800 lidí. Lékaři...
Maláčová o důchodech: Nad 60 let jsou lidé bez šance. Rekvalifikují se, věří Pertold
Podcast Vláda v úterý schválila návrh důchodové reformy. Počítá se zvyšováním důchodového věku nad 65 let...
Ukrajině nastává „nejtemnější hodina“. Začíná mluvit o jednání s Rusy
Premium Ukrajinské armádě se stále nedaří stabilizovat situaci na frontě a nálada v Kyjevě je čím dál...
Nespí vaše dítě? Přečtěte si, jak nespavost vyřešit
Nespavost a problémy se spánkem se v různé míře objevují až u 30 % dětí. Mohou se projevovat častým buzením, problémy s usínáním, brzkým vstáváním...
- Počet článků 332
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1582x
Mám jednu velkou touhu, kterou v sobě nosím od malička, snad se mi podaří i tuto splnit.
A nic jiného už o sobě psát nebudu, nemá to smysl. Od toho je blog, abyste si udělali názor sami.