Ježíši Kriste, víš jak to je?

Ukaž všem, že jsi byl a existoval, protože ve střední Evropě je nejvíce ateistů. Děti si o tobě myslí, že jsi nějaký nosič dárků, že jsi pohádková bytost,  mládež už nic moc neví o křesťanství a většina nevěří, že tě ukřižovali.

Osobně jsem tomu, že jsi existoval také nevěřila, dokud jsem v Jeruzalému nelezla po kolenou do Tvého hrobu. A tam na mě dýchla historie. Hrob je pro osobu malého vzrůstu, ale to je jedno, protože jsi dělal velké věci, které dozoroval Bůh. Tvým posláním bylo, abys sebral války, nemoci, chudobu, abys naučil žít lidi v míru a v pohodě. A to už si nejsem jista, jestli jsi to bez letadla a bez týmu lidí kolem tebe mohl zvládnout. Ale tak nechci přemýšlet a ctím historii, že jsi byl tím, kterého pak ukřižovali za jeho postoje, který se znovu vzkřísil. Náš letopočet se řídí tvým narozením, možná i úmrtím, ale je tam mezera 300 let, takže je evidentní, že jsi byl velmi zvláštní a silná osobnost pro všechna náboženství, tj. pro židovské, muslimské, ale i křesťanské.

Ježíši, odešel jsi brzy, jelikož se tato náboženství mezi sebou bijí, perou a vyvolávají války, jeden nenávidí druhého, a každý čeká tisíce let na dalšího Ježíše nebo Proroka. A ono nic. Mnozí nevěří, že Tvoje maminka Panna Maria byla pannou, že do ní vstoupil duch svatý, proto ji neuznávají. Pravoslavní křesťané však Tvojí matku Marii mají na prvním místě, protože to ona - žena - tě porodila. 

Chtěla jsem ti původně napsat dopis, kde bych tě požádala o dárky, které bych mohla poté rozdávat, ale pak jsem si řekla, že už tu nejsi, takže musím převzít tuto úlohu na sebe a udělat svoje blízké v den tvých narozenin šťastné. Mám ovšem problém, protože já bych chtěla, aby všichni lidé byli zdraví a šťastní, hlavně ty malé nemocné děti, které trpí za to, že moderní doba přinesla moderní potraviny, hodně chemie, ještě více ateismu, navíc se zrodila esoterika, která tě chce suplovat a slibuje zázraky, které se nikdy nekonaly. Prostě průšvih. A tak se stalo, že současné vnímání světa sebralo těm ubohým a nemocným dětem normální dětský život sotva nastoupily na svoji životní cestu. Mnohé z nich leží holohlavé na onkologii, mnohé mají další těžká vzácná onemocnění. Všechny ty děti se těší na Ježíška.

Tady na zemi se mezitím vyrojilo hodně bohů, kteří se mezi sebou perou, kdo dosedne na sedlo boha. A to je špatně, protože tam zase lezou všichni bez šerpů a bez víry, takže je tu takový pozemský binec, který s tvojí historií už nemá nic společného.

Jediné, co zůstává na tvoji památku, aniž by mnozí věděli, proč se slaví Vánoce, jsou nákupy hromady jídel, které se pak vyhazují do popelnice, kupují se dárky, klidně nesmyslné, ale jsou Vánoce, tak co? Prostě je oslavíme.

Když jsem začala hledat víru, tak jsem si na ni musela sáhnout, musela jsem ji cítit. Nečetla jsem bibli, znám desatero, které dodržují milióny slušných lidí. Ptala jsem se na tebe řeckého pravoslavného pátera, ptala jsem se na boha, ptala jsem se na všechno, ale co mi utkvělo v paměti bylo, že ďábel existuje a má lidskou podobu. A to je pravda, protože jen lidé dělají ďábelské věci.

Našla jsem svoji víru na břehu moře, když ráno vychází slunce, které hodí na hladinu moře takový zlatý pruh, vypadá jako cesta do nebe. Obzor moře je spojený s nebem a díky slunci se za chvíli celé moře třpytí. A já cítím ten boží klid, ten boží zázrak, kterému se říká Ráj. Vstupuji do toho třpytu s opravdovou úctou k přírodě a k zázrakům, které jsou ještě někde vidět. 

Ježiši, víš jak to je? Je to na nás - na všech lidech této planety, abychom si našli svůj ráj, svoji víru, abychom dodržovali některé zákony, které jsou o slušnosti, o člověčenství, o tom, abychom nebyli apatičtí ke smutným osudům dalších lidí.