Hádka se odehrála večer na terase, kde jsme se sešli. Přijela jsem utahaná z Larissy, rozčarovaná řeckým chováním. V hlavě mi běžely otázky, zda je to lockdownovou situací nebo povinným očkováním Řeků, kterým tím berou demokracii.
Už ani nevím, jak na volby přišla řeč. Důchodoví manželé sdělili jednohlasně, že budou volit Babiše. Na rozdělovací zídce mezi terasami seděl šedesátník, bouchal špinavými sandály o bílou zeď a já měla chuť mu je sundat, ale štítila jsem se. Sdělil, že on bude volit Piráty. A hádka začala gradovat. Šedesátník řekl, že Babiš krade, že ho EU žaluje a za tímto sdělením přišla sprška nadávek. Vložila jsem se do diskuze s otázkou, proč ho tedy neodvolají, nezavřou a nezlinčují? A to nejsem jeho zastáncem, ani příznivcem. Proč nezavřou tolik politiků, kteří si ušpinili ruce a jejich charakter se smrsknul na sejf,, kam si dávají úplatky a ukradené peníze. Věděla jsem, že moje otázka zůstane nezodpovězena.
Manželé - důchodci se ke mně přidali s takovou energií, že jsem litovala, proč jsem nezalezla do svého bytu a nepustila si třeba dokument nebo něco erotického? Manželka - důchodkyně se ptala, jak ten sedící šedesátník ví, o kolik dluhů se jedná, kde a kdo nám vysvětluje čísla, když denně sypou z rukávu další miliardy na ten či onen obor. Obrovské dluhy zaplatí samozřejmě naše děti, vnoučata a jejich děti atd. Byla tak rozčilená, že jsem přemýšlela, co mám doma za prášky na tlak nebo na uklidnění. Zrovna jsem vyhodila dva tlakoměry. Byla noc, na nebi svítily hvězdy a my se hádali kvůli Pirátům, Babišovi, Fialovi, samozřejmě nechyběl ani Hamáček a Okamura. Fakt krásný večer.
Můj názor je několik let stejný. Když obvinili Řecko z toho, že rozkrádá EU fondy, tak jsem si říkala, co tam dělá nějaká kontrolní komise? Jak je to možné, že nikdo nekontroluje milióny nebo miliardy, které se vybírají na všechno možné? Tehdy nebyl lockdown, ale stále se ptám, co tam ta komise dělá? Proč nehlídá? A nyní se ptám,, když se o problému a dluzích Babišre tak dlouho mluví, kam patří i neoprávněné dotace, které se již dostaly do médií, tak proč nikdo nejedná? Vy to víte? Já tomu prostě vůbec nemohu rozumět. Prostě divadlo, ostuda a EU je o ničem, když nemá žádnou sílu.
Potom přišla řada na Afgánce a na Okamuru, kterého obě strany zavrhli okamžitě. Šedesátník řekl velmi zle, že nějaký polo Japonec nemůže říkat "Čechy Čechům," nebo tak nějak. Prostě na takové sdělení nemá právo. Vysvětlila jsem mu, že má právo říkat, co chce, že to je demokracie, pokud tam nevyzní rasismus. A ten často vyzní.
"To by stačilo. Je to prostě průšvih, že co strana a její představitelé mají kolem sebe tolik nevyřešených kauz, že to není průšvih, ale jeden velký průser," řekla jsem razantně, protože šedesátník se rozjížděl do další hádky, jeho kopy do bílé zdi byly razantnější.
A nakonec jsme se hádali, co je to demokracie, kde začíná a kde končí? Fakt jsme se hádali, nikdo nenechal druhého domluvit, žádná demokratická diskuze, vypadalo to jako v hospodě IV. cenové skupiny.
Vzpomněla jsem si na jednu diskuzi tady u moře, kde sedělo několik řeckých mužů a chtěli vyřešit, jaký míč je na basketball nejvhodnější. Každý dostal slovo. Sledovala jsem demokratickou diskuzi asi dvě hodiny, ale už jsem musela jít tehdy na nějakou schůzku. Nevím, k čemu ti pánové došli, ale já viděla demokratické jednání.
Šla jsem si po náročném dni a hádajícím večeru lehnout a v hlavě se mi opět honily myšlenky, proč si všechno necháme líbit, že máme právo na pravdivé informace, že máme právo vidět že zákony platí pro všechny. A v tom pohádkovém snění o pravdě, svobodě a demokracii jsem usnula.
