Týden jedné "okurky"

Léto je pro novináře synonymem okurkové sezony, dvojnásob pro regionálního. Redakce vymýšlejí nejrůznější prázdninové seriály. Točí se a píše o kdejakém šustnutí, které by se během roku obešlo. Jinak řečeno, léto je horor. "Okurka" je nepsaná tradice a první věc, kterou s chutí oznamují dlouholetí novináři mladým žurnalistickým nadšencům. Vymýšlejí se tipy na výlet do míst, která už stejně většinou všichni znají, jen se jim musí dát šmrnc něčeho zajímavého.  Poté vznikají díly o tom „kam s holkou na rande“ nebo „aktivní odpoledne v okolí.“ V létě se témata hledají těžko a novináři musí z minima udělat maximum. Je to už takové žurnalistické retro, které se rok po roce vrací.

Minulý týden začal docela nevinně a přesně podle vzorce „okurkovky.“ Točilo se o rekordních teplotách na koupalištích a na stole jsem měla návrh reportáže o dětském táboře. V pondělí a úterý je státní svátek, internetové stránky jsou „nakrmené“ rekordními teplotami a krátkými zprávami z okolí. Z minulého týdne se píše o tajemném neznámém, který ohlašuje bomby v bankách. Středa je zlomovým dnem. Neznámý hlas opět telefonuje, tentokrát je bomba ve třech bankách. Vyjíždím do míst, o kterých jsem na 99,9% přesvědčená, že žádná hrozba bombového výbuchu nehrozí. Údělem regionálního novináře je vše brát vážně, proto se stavím před banku a do kamery přeříkávám ohlášení bomby. Jedná se o poplašnou zprávu, ale musím z ní udělat novinářské „drama.“ Ve čtvrtek odpoledne zvoní telefon, prý se pod svatebčany zřítil most. V pátek ráno mě budí mobil – hoří papírny. Ze střechy vyklizené a polorozpadlé továrny se lehce kouří. Záběry jsou dramatičtější než realita, to zní dobře, a proto reportáž letí na internet. Mluvčí policie mi hrdě oznamuje čerstvou informaci – chytli bombového anonyma, vlastně anonymku, přesněji bombovou babku. Do bank chodila se síťovkou 74letá babi a burcovala město. Tečkou za „okurkovým“ týdnem byla sobota na Kuksu, kde v nechutném teplu obdivovaly stovky lidí krásu koní a té jsem nakonec podlehla i já.