Kam zmizela řečtina?

Cinkání příborů, skleniček s recinou, vůně čerstvě grilovaných ryb potřených olivovým olejem. Horký letní podvečer občas pročísne slaný vánek od moře. Historické uzounké uličky řeckého Lindosu na ostrově Rhodos nejsou širší než na rozpažení rukou dvou lidí. Díky tomu se dá i v pravé poledne schovat před ostrým středomořským sluncem.  

Lindos je město paradoxů. Díky své kráse je právem zařazený na seznam památek UNESCO. Na vrcholu kopce jsou pozůstatky starověkého Acropolis, kam se denně šplhají turisté, ti líní jezdí na oslech. Pod ním leží ledabyle poskládané zbytky antického divadla. Část je ohrazená plotem a archeologové smetáčky ometají kdysi slavný kulturní stánek. To vše ale bohužel Lindos ničí. Řekové tu už prakticky nežijí, své domovy opustili, nabídli je turistům a odešli. Místo nich tu jsou především Angličané a Rusové, kteří si ze středomořské oázy udělali skanzen.

Křídově bílé baráčky obtékají skálu, která funguje jako velká přírodní pec. Během dne pobřeží nasává horko a  večer ho naplno vrací. Přímo do Lindosu se nedá zajet autem. Denně proto autobusy vysazují na parkovišti nad skalnatým pobřežím stovky turistů postupně sbíhajících do srdce starobylého města. Jeho historií nasáklé uličky jsou ale prošpikované luxusními restauracemi, bary a diskotékami. K jejich návštěvě lákají perfektní angličtinou „místní volavky“. V případě zájmu se ale ujistí, že dotyčný chce opravdu jíst. Otázka mnohdy nestačí, názorná pantomima procesu jedení už ano. Znavení cizinci zapadají do restaurací s nádherným výhledem na Zátoku sv. Pavla (údajně nejkrásnější pláž na ostrově) a platí jednou tolik co jinde za „středomořský fast food“.

Na každém rohu prodávají palačinky (nejlepší dělá „palačinkář“ vedle anglického baru Růže). Výborné jsou ty s čokoládou a čerstvými jahodami. Klasické řecké taverny z Lindosu ale zmizely. Snaží se jim přizpůsobit jedno rychlé občerstvení s pár stolečky. Obsluhují ho starší manželé, Řekové. Už i oni se ale nechali spláchnout atmosférou výdělku a zapomněli na pověstnou řeckou pohostinnost. Za jejich stůl nesmí usednout nikdo, kdo si nedá hlavní jídlo. Při čekání na gyros v pitě proto musíte stát venku, i kdyby zel podnik prázdnotou. Na to přísně dohlíží manželka během chvilky, kdy starý Řek točí maso do pšeničné placky. 

Lindos má starou duši, která ráda vypráví stovky lidských příběhů ukrytých v bílých zdech čtvercových domů. Jeho povaha je ale vrtkavá, pyšná a úplatná. Lindos neváhá naznačit, že pokud chce turista pravé Řecko, musí dnes už vyjet pár kilometrů za město do menších vesniček.