Kouzlení už není to, co bývalo...

Počet kouzelnic by se dal v České republice spočítat na jedné ruce. Právě jeden z prstů patří dvaačtyřicetileté Janě Cardové z pražských Modřan. „Jedná se o velice náročné povolání a proto nás je málo,“ vysvětluje.

Čarování se věnuje od třinácti a jak sama říká, vždy ji okolí považovalo za divnou. „Už jako malá jsem se zajímala o plno věcí a byla až moc temperamentní,“svěřuje se a doplňuje, že se kouzlům učila sama doma po večerech četbou z knih. „Má rodina neměla žádné kouzelnické kořeny, jak to bývalo jinde, a dostat se mezi tuto skupinu lidí nebylo lehké,“ objasňuje. Dodává však, že je adoptovaná a pokrevní rodiče nikdy nepoznala. „Světská ale určitě nejsem, oni by se dítěte nevzdali,“ uvažuje.

Říká, že každý je k něčemu předurčen a pro ni to byla právě kouzelnická profese. „Iluze je jeden ze způsobů, jak pobavit lidi a to se dá dělat různě, já si vybrala čarování.“ Přiznává však, že kouzlení už není to, co bývalo. „Už nestačí, aby se kouzelník postavil před lidi a něco předváděl. Dnes už musí dobře ovládat jevištní přednes a je to vcelku takové varieté.“ Stejně tak se změnilo postavení ženy jako kouzelnice. „Dříve byla pouhým doplňkem a asistentkou, to pro mě nebylo a dělala jsem to po svém a sama,“ přiznává upřímně Cardová.

Poličky jí zdobí desítek cen z kouzelnických soutěží, ty nejmenší odznáčky nosí hrdě v kapse a ráda je ukazuje.  Říká, že lidé o kouzelnické komunitě málo ví, a proto se někdy na ni mohou dívat jako na "kejklířku."

Podstatu čarování nevidí v pouze dobře nacvičeném triku, ale v talentu zaujmout okolí. „Manipulace je královna magie a to trik není. Musíte mít mrštné ruce a dlouho trénovat.“ Podle jejich slov dnes společnost nechce vidět tahání králíků z klobouku, ale poctivá kouzla. „To jsou třeba mince, ty jsem nacvičovala každý den několik hodin a to půl roku.“ Naopak je prý nejjednodušší kouzlo s provazy. „To bylo mé úplně první, se kterým jsem zazářila na soutěži." Za nejkurióznější a pro diváky nejatraktivnější považuje vystoupení, kdy probodá bedýnku čtrnácti noži a to v okamžiku, kdy ji má na hlavě pomocník.

Plno lidí nenazve Janu Cardovou jinak než "čarodějko." Někteří si k ní chodí i pro rady v oblasti bylinkářství a občas také vykládá tarotové karty. Ona se však necítí jako "bába kořenářka," ale jako novodobá kouzelnice.