Tak mám tedy ten 3. stupeň s vycházkami, takže dobrý, ale stejně je to takový na nic, protože furt prší, takže si nemůžu jít na vycházku sám, zakopat si, tak je to celkem nuda. Aspoň že můžu chodit s Denisem z naší skupiny,…
Píše z pasťáku patnáctiletý Mário v dopise adresovaném „tetě a strejdovi.“ Říká jim tak, i když to nejsou pokrevní příbuzní, ale lidé s širokým srdcem, do kterého se vešla láska ke dvěma cizím dětem, k němu a jeho mladšímu bratrovi. Pouze je cikánek zajímá. Mário vyrůstal v dětském domově od dvou let společně s bráchou. Ten mladší měl více „štěstí,“ podařilo se mu dostat do náhradní rodiny. Mário měl bouřlivější pubertu - pár vykouřených cigaret, porušení pravidel ústavu a z některých děcáků mažete rovnou do pasťáku a od tamtud se nevrací.
Včera mi od vás přišel dopis, díky fakt pěknej. Jak jsem psal o těch vycházkách, tak asi je teďka v pondělí ztratím, protože jsem se včera nepohodl s paní vychovatelkou. Dost mě to mrzí, ale za chyby se platí…
Dopis se mi dostal do rukou s prosbou, abych zveřejnila Máriovy básničky. Nejde o ukázku hlubokého umění, ale pocitů jednoho kluka, který se snaží pochopit první větší lásku. V pasťáku sice nějaký internet je, ale ti kluci ho moc využívat neumí. Žijí v „bublině“ mimo reálný svět mezi vycházkami a školou, ale nikdo jim pořádně neukáže základní věci - od vyplnění složenky, až po jednoduché využívání internetového blogu.
Taky často myslím na bráchu, chybí mi, i když jsem ho viděl jednou za čas, já ho měl fakt rád, ale nikdy sem ho o tom nedokázal přesvědčit, on byl vlastně jedinej člen z mojí rodiny, (jako myslím moje krev), který mi zůstal a teď nic. Nejhorší na tom je, že jsme na sebe spíš byli takový, že jsme se skoro furt hádali, a že spíš mezi náma bylo to horší než lepší, a nikdy to už nedokážu dát do pořádku, fakt mi chybí…
Kluk z pasťáku nemusí nutně znamenat „sígra.“ Občas není moc na výběr. Jen těžko si lze představit svět někoho, koho rodiče nechtěli, brácha mu ve čtrnácti skočil pod vlak a nemáte se ke komu přitulit. Paradoxně vám ani nemá kdo dát pár pohlavků, protože děti se ve výchovných ústavech mlátit nesmějí, ale udělují se jim „trestné body“ a ruší vycházky. U zlobivců, zlodějíčků a nejrůznějších agresivních „fracků“ systém odměn a trestů může zabrat. U kluka, který nezažil rodinný vzor a nemá motivaci, tomu to nepomůže. Odměna – propustka domů, mu jen těžko něco řekne.
Protože jsem to slíbila…
Jsi
Jsi nádherná jak voda čistá,
Bez špíny a nečistot.
Jsi nádherná jak šťastná místa,
Voňavá jak růží dost.
Tvoje rty sladké jako,
Jahody z tvé zahrádky.
Tvoje oči třpytivé, jako stříbrné náramky,
Jsi moje zlato,
Mám tě fakt rád.
Do náručí bych tě chtěl každý den brát,
Jsi jak má duše – kvůli ní žiju,
Jako krásný hrníček, z kterého piju.
Jsi moje láska, mám tě rád velmi,
Pojď ke mně blíž a pusu dej mi.
Mám tě rád!
Jsi moje zlato, v ruce ho držím,
Jsi moje naděje, která se množí,
Myslívám na tebe každičkou noc,
Myslívám na tebe pořád a moc.
Jsi moje naděje, co nikdy nezhasne,
Jsi moje opora, co nikdy nespadne.
Tvé krásné oči před sebou mám,
Až zase přijdeš, pusu ti dám.
Tvé krásné rty, sladké jak malina,
Jsi můj sen, co se mnou furt usíná.
Ty jsi můj důvod, proč mít svět rád,
S tebou se nemusím ničeho bát.
Navždy spolu!
Ahoj lásko, myslím zas na tebe,
Chtěl bych tě vzít a vzlítnout až do nebe.
Vznášet se v oblacích, jak malé ptáče,
Až na zem přistanem, vzlítnem zase.
Vzlítneme mezi hvězdy,
Šeptám ti do ucha krásný věty.
Nesu tě v náručí, plujeme dál,
Vítr nám na záda vždy krásně vál.
Jsem v ráji sedmém vždy, když jsme spolu,
V náručí držím tě a přistávám dolů.
Vezmu tě za ruku, přitáhnu k sobě,
Koukám ti do očí, pusu dám tobě.
Pak zase odletím na krátkou dobu, jsem tvůj anděl strážný,
A navždy tu budu.
