Přemýšlím, zda si vzpomenu na první dámy Francie. Jejich jména nevyjmenuju ani chronologicky, ani jmenovitě. Znát evropské prezidenty patří k základnímu vzdělání, znát jejich první dámy už ne. Být manželkou prezidenta vlastně není nic moc. Jak podle nás vypadá žena prezidenta?
- Většinou není moc krásná, není o ní slyšet a provozuje charitu. Ještě jedna věc by měla zůstat neporušena - nesmí být zajímavější než její manžel. Co by se stalo s autoritou prezidenta, kdyby byla jeho žena „mediálně propranější“ než on sám? Carla Bruni - Sarkozy je tak trochu novodobá Madame de Pompadour. Více jak dvě stě let dělí od sebe tyto rozdílné a zároveň velice podobné ženy. Madame de Pompadour se nikdy nestala královnou, ale její vliv daleko převyšoval moc francouzské královny. Králova milenka se nenarodila do snadné doby a „dobré“ rodiny. S tímto počátečním handicapem se dokázala vypořádat, stala se jednou z nejkrásnějších žen své doby, milovala umění, byla perfektní herečkou a zpěvačkou. Kdyby tenkrát existovala média, která by byla schopná přenést její tvář do všech koutů Francie, byla by moderní Carlou – krásnou a inteligentní ženou se zájmem o hudbu a umění. I potom, co přestala s Ludvíkem XV. udržovat milostný poměr, byla jeho nejbližší přítelkyní a král u ní často hledal oporu a porozumění. Madame de Pompadour nebyla pouze „krásnou tváří“, ale i velice inteligentní ženou. Ludvík ji zasvětil do politického umění, veřejného života a sociálních témat. Jestli tenkrát byl někdo, kdo tahal za tenké nitky Francie, byla to králova milenka. Madame nezapomínala ani na sociálně slabé, aktivně se věnovala charitě, založila nemocnice a lékárny. Společně s Carlou se „těšila“ zájmu ze strany lidu.
Carla Bruni dokázala daleko víc, než kdejaká modelka. V obecném podvědomí nejsou „ramínka na šaty“ brané za chytré ženy, ale pouze na ozdobu. Status modelky a dítěte z bohaté italské rodiny Carla proměnila v největší přednost. Temperament jižních národů je u žen ceněn, pokud ho spojíte s francouzskou elegancí a švýcarským vzděláním, pak dostanete velice nebezpečně přitažlivou ženu. Carla Bruni – Sarkozy ve své největší éře patřila mezi top modelky. Říká se, že úspěchu vděčí za šarm, ženskou jemnost a možná i bohatému milostnému životu. „Jsem čas od času monogamní, ale dávám přednost polygamii a mnohomužství“. Mezi její milence patřili filozofové, otcové, jejich synové a herci. Někdo by mohl říct, že je prostě na chlapy. No a já si říkám, proč vlastně ne? Týhle ženský bych odpustila i manželství se dvěma zároveň. Pokud tohle všechno o Carle víme, pak se naskýtá otázka, proč Sarkozy? Proč ten „Napoleon“ Francouz, kterému se nic nelíbí? Vlastně líbí, krásné ženy. Na jednu stranu Sarkozyho obdivuji, dostal jednu z nejkrásnějších žen, které běhají po světě. Na druhou stranu je mi ho líto. Už tak „malý“ prezident ve mně nevzbuzoval respekt, svatbou se Sarkozyho autorita propadla ještě hlouběji. Jeho atraktivní manželka zpívá, podporuje umění, provozuje charitu. O tom, jestli ovládá politické umění, jako Madame de Pompadour, se zatím může pouze spekulovat. Faktem ale je, Carla vzbuzuje zájem bulváru, seriózního tisku a rozděluje samotné Francouze. Sama nevím, jak bych reagovala na akty Livie Klausové nebo Dagmar Havlové. Asi pohoršeně. Pokud by byla první českou dámou Carla, možná bych byla i pyšná. Snad pouze španělská princezna Leticia by si mohla dovolit podobné akty. První dáma Francie si sňatkem zajistila celoživotní zájem médií, bulváru a téma k posezení u piva. Její osoba vzbuzuje daleko větší zájem než samotný Sarkozy. Carla je zbraň, kdo má Carlu, má zájem médií. Kdo má krásnou ženu, má moc. A ta krásná žena se sociálně angažuje v charitách, přesně jak to udává moderní doba. Carla je vlastně daleko víc Ludvíkem XV., než Madame. Carla by určitě se Sarkozym neudržovala žádný poměr, kromě sexuálního, a Madame by se marně snažila získat své postavení, protože Carla má ráda muže s nukleární energií.
