GLOSA: V poslední době je tak trochu přemuzikálováno. Tahákem „dobrého českého muzikálu“ jsou naše hvězdy. Co se však dá dělat, když už ty nejzářivější jsou na obloze přišpendlené? Carmen Bílá, Dracula Hůlka a Hello Dolly Chýlková,.. Přihrádky se dají přeházet, ale to už prostě není ono a tvůrci muzikálů hledají nová lákadla.
Na české kulturní scéně se nedávno objevil nový „kousek“ od Filipa Renče – Baron Prášil, Muzikál k neuvěření... Pražská Hybernia nabízí klasické muzikálové obsazení (Hůlka, Laurinová, Vojtko, atd) ve zcela novém zaškatulkování. Pokud někdo očekává dílo, při kterém mu budou stávat chloupky na rukou, tak se dočká. Renč svou "novotinu" s ohromným rozpočtem napsal pro rodiny s dětmi. Ty já nemám, přesto jsem si Prášila chtěla poslechnout. Speciální 3D projekce, přečančané zářivé kostýmy a výborná choreografie zakrývají bezduchost muzikálu, a to ty chloupky vážně zvedne.
"Baron Prášil je vděčný rodinný muzikál, který se tu bude hrát léta, třeba i s různými pauzami. Jsem rád, že jsem udělal něco, co se líbí celé rodině," řekl k tomu Renč pro iDnes.
Navzdory kulturním kritikám, které Barona odepisovaly, muzikál získal Zlatou desku od Popron Music a představení jsou vyprodaná. Jedno mě vážně děsí, pokud se Baron Prášil bude hrát po léta, jak by si to Renč přál, tak odzvonilo kvalitní kultuře. Prášil je prvním muzikálem svého druhu, tedy obsah ustupuje vizuální složce. Novým trendem se tedy může stát jednoduchý optimismus zacílený na masy.
