Tajemství hradu Veveří

Hrad Veveří a jeho tajemství se již dlouho těší zájmu milovníků záhad. Snad i v dnešní napjaté době zbylo kousek místa pro témata méně závažná, než ta, která hýbou naší společností. Toto je jedno z nich.

Hrad Veveří leží zhruba dvanáct kilometrů severozápadně od centra Brna na skalnatém ostrohu nad Brněnskou přehradou. Podle pověstí jsou nejen hrad, ale také nedaleká kaple Matky Boží, obestřeny mnoha tajemstvími. 
Například působení templářů na hradě Veveří. Mnozí historici tuto možnost odmítají. Je ovšem potřeba přihlédnout k prokázanému faktu, že templáři měli své významné sídlo na Moravě v Čejkovicích a další državy na několika místech Čech a Moravy.

V roce 1967 se jisté  skupině přátel, která se o hrad zajímala, dostal dosti zvláštním způsobem do rukou plánek s německým popisem. Shodou šťastných okolností, jeden člen skupiny byl velmi dobře obeznámen s okolím hradu Veveří a z plánku poznal, že ukazuje  prostor mezi západní branou hradu a kaplí Matky Boží. Na místě vyznačeném písmenem "Z" pak skutečně v hloubce pěti metrů narazili na mramorovou desku, která byla osázena mosaznými rafikami a dalším zaměřovacím zařízením.
Na základě tohoto objevu došlo v roce 1971 k ojedinělé akci. Pracovníci Geofyziky Brno dostali úřední povolení k průzkumu kaple a jejího okolí. Přístroje tehdy zaznamenaly na poli u kaple anomálii naznačující existenci podzemních prostor. Zkušební vrt však v pětimetrové hloubce zastavila neznámá překážka (zprávy Čsl.společnosti archeologické při ČSAV, 15/1973). Badatelé se přesunuli do kaple. Následná měření odhalila v kapli podzemní kryptu, o které se zmiňovaly pověsti. Z neznámých důvodů byla celá akce ukončena. 

Vrátíme se zpět v čase. V roce 1821 se objevil v časopise Tachenbuch anonymní článek, který popisoval, jak v roce 1710 uhodil blesk do jedné z bran a zničil její makovici (kulovitá, obvykle dutá ozdoba). Z ní se vysypaly zbytky starých listin. Později se ukázalo, že autorem článku byl Josef von Hormayer, vážený historik a ředitel Vídeňského státního archívu. Tedy žádný fantasta, či konspirátor a dezinformátor, řečeno současným slovníkem strážců informací.
Josef von Hormayer uvedl, že mezi zbytky listin se našla část dokumentu, z něhož lze vyčíst, že na hradě je uložen templářský poklad, jehož součástí jsou sochy dvanácti apoštolů v životní velikosti, odlitých ze stříbra (Zeno ČIžmár a Jindřich Rácek - Průvodce templářskou legendou hradu Veveří, Brno 2011). Jiné pověsti úkryt umístily právě do kaple Matky Boží.

Krátce po válce navštívil kapli Matky Boží blíže neurčený francouzský diplomat. Kapli si podrobně prohlédl, aniž komukoliv důvod svého zájmu vysvětlil. 
Což nás přivádí na tzv. francouzskou stopu.

Gisor je město v severozápadní oblasti Paříže v regionu Horní Normandie. Hrad Gisor (nyní přestavěný na zámek) pochází z 11.století a je spojován s templářskou legendou. 
Těsně před koncem druhé světové války hradní kustod Roger Lhomoy (k tomuto pánovi se ještě vrátím) zkoumal záhadnou studniční šachtu, ústící uprostřed hradu. Tento příběh popisují Johanes a Peter Feibegovi v knize Objevení grálu, kosmická záhada archy úmluvy a řádu templářů (ETC Publishing, 1996).
Po několika měsících dřiny se Lhomoy prokopal až na dno, ke vchodu do boční chodby. To, co uviděl, mu vyrazilo dech. Podél stěn stálo třináct soch v životní velikosti - Ježíš a dvanáct apoštolů. Na zemi leželo devatenáct kamenných sarkofágů, uprostřed kaple bylo srovnáno ve třech řadách třicet rakví ze vzácného kovu. Pocítil nevýslovný strach a vrátil se zpět. V následujících letech se marně pokoušel obnovit vykopávky. V roce 1961 se o nález začala zajímat oficiální místa. Studna byla uvolněna, ale ještě před dosažením boční chodby opět zasypána. Tato nesmyslná činnost se opakovala třikrát. Bez jakéhokoliv vysvětlení. K vyvrcholení záhady došlo v roce 1964. Náhle byla celá oblast kolem hradu Gisor prohlášena za uzavřené a nepřístupné vojenské území a pokračování vykopávek přešlo pod ministerstvo obrany. 
Nabízí se otázky: Proč prováděla archeologické vykopávky francouzská armáda? Proč nikdy nebyly zveřejněny výsledky tohoto výzkumu?
Předejme slovo i druhé straně. Ve zmíněné knize autoři uvádí, že Lhomoy byl kustod hradu Gisor. V jiných pramenech se dočteme, že to byl ilegální archeolog, který v roce 1929 získal na Gisoru místo zahradníka a průvodce. Území hradu provrtal jako ementál, což vyvolalo značnou nevoli u úředníků, kteří měli co do činění s ochranou památek. Oficiální verze nález studny nepopírá, jenom zdůrazňuje, že k jejímu zasypání došlo z bezpečnostních důvodů. O účasti francouzské armády oficiální místa mlčí. Ani nepotvrzují, ani nevyvrací.
Na prohlášení oficiálních míst je vždy spolehnutí. Musí být. Jinak jsme konspirátoři.

V období nacistické okupace byla na Veveří umístěna Technická akademie SS a dílny pro výzkum a vývoj nových zbraní. Co se zde skutečně odehrávalo není známo. Většina dokumentů o tajné činnosti Technické akademie údajně skončila v rukou americké armády. 

V roce 1987 vyšla kniha Poklad Cagoulardů od Vladimíra Fialy. Jde o celkem napínavý špionážní příběh. O autorovi najdeme jen několik skromných informací. Příslušník Státní bezpečnosti (archiv bezpečnostních složek StB), od roku 1967 pracoval na úseku boje proti francouzské rozvědce. V roce 1971 vydává svoji první knihu (ve spolupráci s neznámým Antonínem Neubaerem), pak následuje ještě třináct dalších knih (už samostatně), všechny čerpají z archívu ministerstva vnitra. Jak jde dohromady příslušník StB a spisovatel? Těžko říct jestli šlo o souběžné kariéry, nebo jestli Fiala z jakýchkoliv důvodů ze služeb StB odešel. Pokud ano, jednalo se o rozchod nekonfliktní, vzhledem k tomu, že mu nebyl zamezen přístup do archívů ministerstva vnitra. Pak je tu ještě třetí možnost.
Poklad Cagoulardů vypráví o tom, jak se o hrad Veveří začala v šedesátých letech zajímat francouzská tajná ultrapravicová organizace Cagoulardi (základní informace o této organizaci najde čtenář na Wikipedii), která zde chtěla vyzvednout dokumenty z nacistického období. Autor do příběhu zahrnul mnohé události, které se v okolí Veveří skutečně staly (propad silnice a objevení podzemních prostor, záhadný mrtvý atd.) Všechno navozuje dojem, že kniha sledovala ještě jiný cíl - vyslání signálu, že hra byla opět rozehrána. 
Pár let předtím, v roce 1984, se Státní bezpečnost začala zabývat hledáním tajných úkrytů nacistických dokumentů. Trochu pozdě, dalo by se říct. Spis dostal název Úkryty. 
Záznamy o pátrání na hradě Veveří se nedochovaly, krátce po roce 1989 je příslušníci StB zlikvidovali. Jako ten blesk při zničení makovice hradní brány.

Vypráví se, že ti, kteří se v druhé polovině 20 století pátráním po zdejším podzemí nejvíce zabývali, dostali anonymní, leč důrazné varování aby své činnosti zanechali.
Od té doby výzkumy podzemí v oblasti hradu Veveří nepokračovaly. Zdá se, že kromě soukromých osob také oficiální místa nebrala varování na lehkou váhu.
Kromě toho - veškeré písemné důkazy, včetně plánku zmíněné mramorové desky zmizely neznámo kam. Stejný osud potkal i mramorovou desku.
Tajemství hradu Veveří tak stále čeká na své odhalení.