Nedávno na Českém rozhlase plus Anna Šabatová vyjádřila svoje rozčarování z toho, že většinová veřejnost přistupuje k sexuálním menšinám s lhostejností. Chtělo by to prý respekt a úctu.
Takže už nestačí "žij a nech žít", teď ještě respekt a úcta. Obojí samozřejmě lidé z LGBT mít mohou: za svoje činy, znalosti, dovednosti, ale rozhodně ne jen za příslušnost k sexuální menšině. A pokud vyžadují respekt, pak se také musí naučit snášet kritiku, bez toho, aby své oponenty hned nálepkovali nějakým tím "fóbem". Proto se vůči komunitě LBGT raději volí jen opatrné výrazy slizké podlézavosti. Což není dobré ani pro jednu ze zúčastněných stran.
Paní Šabatová snad očekává, že nám vytrysknou slzy štěstí, když uvidíme ulicemi kráčet Gay Pride? Nemusí se mi líbit, a přitom nemusím být žádný fób.
Je ovšem zvláštní, že když do ulic vyrazí pochod za tradiční rodinu, hned v médiích poletují slova jako fašismus, nacismus, nevzdělanost apod.
Tak nevím, buď tolerovat obojí, nebo nic.
V těchto souvislostech vyvolal v Evropské unii velký rozruch maďarský zákon zakazující šíření materiálů zobrazujících homosexualitu či změnu pohlaví mezi osobami mladšími 18 let. Ursula von der Leynová označila zákon za ostudný a odporující evropským hodnotám.
No, pokud evropské hodnoty spočívají na šíření homosexuality a změny pohlaví, tak jsme na tom skutečně dost špatně.
Hned se vynořily plány jak s Maďarském zatočit v rámci unijní exekutivy. Odebrat dotace, odebrat hlasovací právo, Orbána eliminovat... a co ještě? Už jen tyto nápady jsou znamením, že jeho nositelé jsou připraveni ohněm a mečem vymýtit všechno co se odchyluje od unijního ideologického monopolu. Těžko říct, jak to nazvat, ale od demokracie je to již na hony vzdáleno.
Takže - v čem je tento zákon vlastně tak ostudný?
Nikoho nediskriminuje, jen v sexuální výchově ponechává pravomoc rodičům a nikoliv mnohdy pomateným a jindy zase dosti svérázným aktivistům. Snad i míra tolerance by mohla mít svoje přirozené hranice. Stejně jako podpora EU všeho, co není většinové.
Nebyl by nejvyšší čas trochu ubrat na zarputilém progresivním fanatismu, který rozhodně nevychová nového člověka, může však vychovat novou nenávist?
Pro příklad se podíváme do Spojených států, což není tak příliš výjimečné, protože odtud nás už v současnosti nemůže nic překvapit.
San Francisco Gay Mens´ Chorus je, jak vyplývá z názvu, pěvecký sbor gayů. Kvalitní mužský sbor si jistě každý rád poslechne. Na sexuální orientaci nezáleží.
Žel v tomto případě to není tak zcela pravda. Sbor gayů nacvičil píseň s názvem Vzkaz od komunity Gayů (1). Pokud sbor chtěl vyvolat konflikt, tak se mu neobyčejně zadařilo. V písni se zpívá: "Jdeme pro vaše děti...vaše děti se budou starat o spravedlnost pro ostatní, vaše děti budou usilovat o obrácení svých sester a bratří...Proměníme vaše děti, a potom i vás."
Problém je v tom, že tento text lze vyložit různě. Buď jako cestu k toleranci, nebo jako vzkaz, že tématiku LGBT dostanou do dětí, ať se to rodičům líbí nebo ne. Nebo obojí. Píseň byla zveřejněna na sociálních sítích, ale pod tlakem veřejnosti musela být odstraněna. Vyvolala prý nenávist. Opravdu překvapující! A jako vždy se vynořila karta "vytrženo z kontextu".
Text "jdeme pro vaše děti". nepůsobí příliš jako smířlivý pokus o dorozumění. Spíše jako jednání z pozice síly. Musí být přece jasné, že okamžitě vyvolá averzi a protitlak, a to i od lidí, kteří jinak LBGT neřeší (aha, už vím, i to je špatně, musí tam být ten zapálený zájem).
A tak je to s celou komunitou LBGT. Neustálé přilévání oleje do ohně.
Většině lidí je skutečně srdečně jedno, co provozují v soukromí, ale jejich netolerantní volání po toleranci asi úspěšné nebude.
1.https://www.sfgate.com/bay-area-politics/article/San-Francisco-Gay-Chorus-video-right-wing-children-16304462
