Před třiceti lety se všude objevovala hesla "Svoboda slova" a "Pluralita názorů". Nyní je nám poměrně sofistikovaným způsobem vysvětlováno proč tomu tak nemůže být.
Demokracie ochranu samozřejmě potřebuje. Nikoliv však za cenu odebrání dividend svobody.
Na začátku prosince se v tisku objevil dokument Evropské komise s poněkud mrazivým názvem: Akční plán pro demokracii. Buďme však optimisté, třeba jde jen o kouzlo nechtěného.
Podle tohoto plánu bude Evropská unie propagovat právo na svobodné a spravedlivé volby, chystá se posílit svobodu sdělovacích prostředků a účinněji postihovat šíření dezinformací
Na první pohled dobré úmysly, které však mohou vydláždit cestu úplně někam jinam.
Co znamená právo na svobodné a spravedlivé volby? V Evropské unii snad nemáme svobodné volby? V dokumentu EK najdeme vysvětlení:
"Během probíhající digitální revoluce musejí mít občané možnost volby, mít možnost svobodně vyjadřovat názory, být schopni rozlišovat skutečnost od fikce a svobodná média a občanská společnost musejí mít možnost účastnit se otevřené diskuze bez nepřátelského vměšování."
Trochu nicneříkající fráze. Nepodceňoval bych schopnost občanů rozlišit skutečnost od fikce. S tím si žádná, byť sebelepší, směrnice neporadí. Otevřená diskuze je jistě fajn, pokud prostor dostanou VŠECHNY názory. Nepřátelským vměšováním je zřejmě myšleno ovlivňování voleb z Ruska a Číny. Opět ale nepočítá se zdravým úsudkem lidí. Na ten jsou všichni hackeři, ať už pochází odkudkoliv, krátcí. S tímto souvisí nebezpečí, že za nepřátelskou aktivitu může být označen každý názor, který nesdílí jedinou uznávanou europravdu.
Posílení svobody sdělovacích prostředků je jistě úžasná myšlenka. Tedy pokud jsou myšleny všechny sdělovací prostředky a ne jen ty, které šíří současný aktuální světonázor. Jejich posílení by pak bylo opakem plurality názorů, opakem demokracie.
Posledním bodem akčního plánu je boj proti dezinformacím. Opět chvályhodný úmysl. Kdyby nenásledovalo, co takový boj obnáší. Tady se nám už tiše do akčního plánu vkrádá požadavek cenzury, šikovně zabalený do dalších vzletných frází. Slovy tvůrců dokumentu, "Evropská komise chystá závazná pravidla pro internetové platformy, které budou muset efektivněji postupovat proti zveřejňování manipulativních příspěvků."
Za manipulativní příspěvek lze označit cokoliv. Kdo bude rozhodovat, co jsou manipulativní příspěvky? Ale i na tuto složitou otázku našla Evropská komise jednoduchou odpověď.
V dokumentu se objevil pojem - regulátoři. Vtipné, že ano? Tito regulátoři mají v jednotlivých státech v koordinaci s určeným evropským úřadem (vida - další EUúřad) postihovat nedostatky zveřejňovaných názorů. Jestli toto není cenzura, tak už nevím, co by jí mělo být.
Je to taková hra se slovy. Oni ví, že my víme, že oni ví...atd. Nikdo nemůže otevřeně říct: "Chceme aby ve veřejném prostoru panoval jen jeden názor na zásadní otázky typu multikulturalismus, islám, uprchlíci. LBGT, gender, neziskovky, a rozhodně si nepřejeme aby nám do toho kdokoliv házel vidle." Takto otevřeně a na rovinu se politika nedělá.
Akční plán pro demokracii představila místopředsedkyně Evropské komise Věra Jourová. Načež pravila: "Nechceme ministerstvo pravdy, svoboda slova je zásadní." Neúprosná logika těchto slov mě přiměla, že jsem si mimoděk vzpomněl na film Mars útočí. Na scénu, ve které Příchozí entita informuje zástupce lidstva, že přicházejí v míru a pak je začnou kosit.
Pikantní na celé záležitosti je, že když v roce 2006 byla Jourová, coby náměstkyně ministra pro místní rozvoj, obviněna z korupce v kauze Budišov, tak dva roky bylo její jméno vláčeno v médiích bez respektu k presumpci neviny. Jediný kdo se jí tehdy zastal, byly hlasy rodící se alternativy. Té alternativy, kterou se nyní Jourová a spol. snaží (podle mého názoru) zaříznout.
