Reagovat na bulvární články je do velké míry práce marná. Pravděpodobnost, že se má reakce dostane nezkreslená až ke čtenářům je, řekněme, malá. Jelikož jde ale v textu, ke kterému se odkazuji, i o otázky obecnější, v důsledku snad až o zkreslující pohled na ženu-političku, nedá mi to ...
V první řadě je nutné přiznat fakta: Ano, jsem matka. Zanedlouho, dá-li Bůh, dokonce matka dvojnásobná. Ano, i přesto nadále intenzivně pracuji. Má účast na jednání parlamentního pléna je, zaokrouhleně, osmdesátiprocentní. Účast na výborech, jejichž jsem členkou, i na jednání mého poslaneckého klubu je taktéž velmi vysoká. Do Sněmovny jsem chodila i v šestinedělí a mateřskou dávám na charitativní účely.
Své voliče pravidelně informuji o tom, co a proč dělám. Kdybych chtěla být doslovná, mohu konstatovat, že má poslanecká aktivita je vyšší než u některých poslaneckých kolegů (třeba těch, kteří zastávají více než jeden mandát či stále vykonávají svá občanská povolání).
Nelze popřít, že skloubit obě poslání, tedy to mateřské i pracovní, je obtížné. Všechny aktivní matky to potvrdí. Nicméně, možné to je. Je to dokonce docela běžné, a proto jsem tak udivená úhlem pohledu, který na danou věc aplikuje bulvární tisk. Svůj mandát považuji za závazek vůči veřejnosti a lidem, kteří mne zvolili. Proto vynakládám maximální úsilí, abych jej zodpovědně zastávala. Odsuzovat mne za to, že stejně jako řada jiných českých žen pracuji, jsem za svou práci placena a zároveň jsem i matkou malého dítěte, se mi zdá poněkud laciné. V některých ohledech by možná bylo snazší zůstat doma a užívat si mateřství, jistě. Pro mne je ale má práce natolik důležitá, že jsem zvolila druhou cestu.
A jsem za to ráda, i když jsem z podobných útoků tak trošku unavená.
