Riskuji, že právě tak mohou začínat na konci tohoto povídání komentáře k němu. Před časem jsem navštívil koncert Traditional Jazz Studia Pavla Smetáčka a byl to dobře investovaný čas. Znovu jsem si potvrdil, že Jazz a Traditional zvlášť žije a nikoliv jen živoří. Pravda, hlavy v hledišti i na jevišti byly vesměs prokvetlé až bílé, ruce muzikantů však tiskly klávesy nástrojů s virtuozitou, která vyvolávala nadšení a ruce v hledišti je za to bohatě odměňovaly.
A teď sedím a přemítám, proč tato hudba leží na samém okraji zájmu medií rozhlasem počínaje a televizí konče. Můj vnuk si určitě raději oblékne Kabát než by si poslechl Armstronga. O jazzu sice cosi ví, ale nezajímá jej. Co nenaservírují media jako by nebylo. Servis medií se řídí nabídkou a poptávkou, kterou sama vytváří. Kolo kolo mlýnský, za čtyři rýnský...Přiznám se, že na vystoupení současných skupin ,které jsou zaškatulkovány do různých stylů, nechodím.Nicméně sleduji je z povzdálii přes televizi i rozhlas. Neoslovují mne. Neslyším v nich perfektní výkony muzikantů, které nahrazují bombastické světelné efekty. Vyumělkovaná scéna i stereotypní pohybové kreace sice pohybově náročné, ale nic neříkající pozornost od hudby odvádí .V orchestru jsem slyšel klarinet, který mně připomínal potůček na okraji lesa a ptačí švitoření v něm, trubku střídal s kytarou muzikant, který obojí zvládal na hranici virtuozity, tahový pozoun se chechtal, nadával a vztekal se, bubny triumfovaly svižným i podmanivým rytmem a k tomu přikyvoval starý bručoun kontrabas. Slyšel jsem radost, blues se konalo v improvizacích na téma dominujícího Saint Louis Blues. Nehráli známý Traditional "Svatí pochodují", který hrávaly černošské kapely po smutečním obřadu při odchodu ze hřbitova. Dobře. Dříve nebo později mně ten hrob čeká. Nebudu se tam však vracet. To ne. A doufám, že ta pomyslná kapela zamíří ze hřbitova přímo do hospody a tam smaže chmury z tváří všech, kterým budu chybět. A až si to odbude vyrazí staletími s poselstvím o tom, že ve dvacátém století vznikla hudba, které obšťástnila svět a porodila mnoho stylů z nichž ty poslední se tváří, jako by byly bez prarodičů.
