Pomník armádního generála Ludvíka Svobody orámoval celodenní prohlídku pamětihodností po bitvě Karpatsko-dukelské operace.
Vrátili jsme se k Vojenskému historickému muzeu ve Svidníku, zaparkovali a procházkou došli k k památníku Ludvíka Svobody.
Socha v nadživotní velikosti je údajně jediná, která stojí na území bývalého Československa. Pan Rodák vypráví: "Tato socha je odrazem vztahu obyvatel nejen Svidníku a jeho okolí k armádnímu generálovi Ludvíku Svobodovi. Pod jeho velením 1.československý armádní sbor osvobodil východní Slovensko a po konci 2.světové války se zapsal významnou pomocí do života místních obyvatel. Na jeho příkaz vojenské jednotky opravovaly poškozené mosty a silnice, odminovávaly pole, aby na nich mohli obyvatelé pěstovat zemědělské plodiny. Dal postavit první domy i první nemocnici. Byla dřevěná a když byla v roce 1946 před dokončením, zničil ji výbuch miny a byla dokončena až v roce 1947. V sedmdesátých letech byla pak postavena nová, moderní nemocnice.
Na jeho popud bylo postaveno i Vojenské historické muzeum, ve kterém jsme ráno byli. Vděčnost za péči, kterou po osvobození věnoval tomuto kraji lze najít i v pojmenování ulice, název nemocnice,, základní i střední školy. Obyvatelé na něj nedají dopustit a je to osobnost, která je v jejich myslích stále živá včetně jeho bouřlivého života. V něm se objevil nevděk zejména v roce 1950, kdy byl penzionován a po krátkou dobu i zavřen. V roce 1968 byl zvolen prezidentem a jeho postavení v složité politické situaci po okupaci Československé socialistické republiky vojsky Varšavské smlouvy se stalo a je dodnes předmětem diskusí. Ať tak či onak nelze Ludvíku Svobodovi upřít, že byl nejvýznamnější významnější vojenskou osobností našich novodobých dějin."
Od pomníku jsme odcházeli s dobrým pocitem a poděkovali panu Rodákovi, že nám celý den věnoval svůj čas a pozvali jsme jej do Kroměříže, kde jsou na hřbitově uloženy ostatky Ludvíka Svobody i jeho manželky Ireny.
Večer jsme navštívili "hospodu" v Nižné Písané. No hospodu. Vlastně obchod se smíšeným zbožím dvěma stolky a kolem nich po čtyřech židlích. Nalévalo se láhvové pivo Šariš a na dvou židlích seděli místní štamgasti a během chvíle se stoly srazily, přišli další tři chlapi jako hora a diskuse se vedla všemi směry. Samozřejmě i o Svobodovi, rozpůlení státu, životní úrovni, nevýhodnosti eura a kdoví o čem ještě. Kolem půlnoci nám syn majitele obchodu-hospody doporučoval, ať zítra zajedeme do lázní Bardějov a my mu kývli.
