Kouzlo časů minulých: modrá knížka

Kdo se domnívá, že vyrukuji se vzpomínkami o tom, jak jsem v rámci svých tělesných vad dostal modrou knížku od vojenských pánů, kteří toužili po mé přítomnosti v zeleném, jsou vedle jak ta jedle.

Vedle ní existovala i jiná modrá knížka, aspoň tak soudím podle barvy košile s výrazným znakem, kterému korunoval nápis ČSM. Opravňovala ke členství v Československém svazu mládeže a protože všechny ostatní mládežnické organizace byly zrušeny, do Svazu jsem se nijak nehrnul. Prozatím nebylo proč a zůstaval ve mně hořký pocit, že Junák je už zakázaný, vymizely táboráky, stanové tábory se přestěhovaly do aktivit Pionýra a z rádia na nás sypali "Šel Frantík kolem zahrádky" a "Vyhrnem si rukávy".Dění kolem jsem vnímal jen okrajově, poněkud mne zasáhlo zrušení živnosti mého otce když, aby rodinu uživil, šel dělat portýra na nádraží ve Valmezu. Vstup na "peróny" nebyl volný, každý se musel prokázat "lístkem" nebo peronní vstupenkou. A tak otec stál v jakési kukani u dveří vchodu na nástupiště, kontroloval procházející a nadával, že je všude kouř z cigaret. Jeho utrpení muselo být neskutečné když si představím jeho práci v dosavadním životě. To jsem už ovšem "vylétl z hnízda" a začal se starat o sebe se vším všudy.Průmyslovka žila životem, který ještě stále připomínal dobu před rokem 1948, učitelům jsme říkali pane profesore, politická výchova se nekonala a ani nebyla školská organizace ČSM. Už ve druhém ročníku mistráku jsem "praštil" s prací v konstrukci a otevřela se přede mnou řeka volného času. Co s ní? Určitě by bylo dobré si v ní zaplavat a předvést několik plaveckých stylů kde jinde než přímo na škole. Ale nebylo se o co opřít. Žádná kulturní organizace, žádné kroužky a jen učitel češtiny profesor Dvořák, starý mládenec přezdívaný "Duch", který kromě spánku veškerý svůj čas pobýval ve škole, byl k mým nápadům vstřícný a já začal vytvářet podmínky pro příští bohémsky prožité roky na škole. Průmyslovka stála na stráni, před ní malý parčík s lavičkami, vpravo kostel, obojí obroubené silnicí, která ostře zatáčela doleva a v tomto ohbí stála vinárna "Hrádek". Ideální poloha. My studenti jsme měli kde minout svých mizerných pár korun, posedět na lavičce a probrat současnou situaci při zkoušení nebo v klidu napsat nějaký ten verš nebo koncept zamilovaného dopisu. I takoví se mezi námi našli. Když už našich hříchů bylo požehnaně, stačilo zajít sto metrů do zpovědnice, vyklopit nepravosti, odříkat příslušné Otčenáše a Zdrávasy a zase bylo hej.Díra v kapse se ovšem čím dál víc zvětšovala a kapitál, získaný před vánocemi ze jmelí už v březnu "vyschl" a do prázdnin, které byly na výdělečné příležitosti hojné, bylo ještě tři měsíce.Byl jsem vždycky "od slova" a při jedné návštěvě vinárny jsem vedl řeč s vedoucím, který naříkal nad tím, že sehnat pořádné muzikanty na večerní produkce k tanci je nad jeho síly. Kdo zaváhá..., však to znáte. Muzikanty jsem znal ze širokého okolí a tak jsem ihned nabídl, že se postarám o hudební produkci se vším všudy. A tak se ze mne stal tajně a na dva roky impresário aniž jsem tenkrát věděl, co to slovo znamená. Podmínky neskutečné: za každý večer padesát korun pro mne plus večeře, odpovídající mzda muzikantům a rovněž jídla a piva dosytosti a jako prémie trvale volný pokoj k mému osobnímu užívání. A bylo vymalováno.Rozjezd kulturních akcí však potřeboval hlavičku a tou se stal Okresní výbor ČSM. První tajemník soudruh Leskovjan mně však podstrčil přihlášku a pero a já bez zaváhání podepsal. Modrou knížku jsem dostal, modrou košili mně nikdo nevnucoval a moje činnost se omezila na vymýšlení a pořádání kulturních akcí ve Vsetíně, Okresní výbor si dělal čárky, já jméno a v této symbióze jsme žili až do maturity. ČSM si mně moc neužila a budoucí ČSSM už vůbec ne.