Jedna hodina po půlnoci, na Špejchaře stánek s občerstvením v plném provozu, dva špekáčky za tři koruny a jen pár metrů odsud světlo z mnohých oken koleje Kolonka, které věstilo přípravu na zkoušku nebo prodloužené sezenní u licitovaného maryáše.
Když jsem poprve vstoupil za bránu Kolonky, prostoru, kde stálo deset pavilonů studentské koleje, neměl jsem ani páru o její historii. A celých pět let jsem si užíval studentského života, poslední tři spolu se svou rodinou a nijak jsem se o ni nezajímal. To přišlo až později, kdy jsem vzpomínal na studentská léta.Tak to byla ona a prezentuje se hned třemi pavilony najednou. Situovaná pár stovek metrů odstadionu Sparty, pár metrů od restaurace na Špejchaře, dvě stě metrů od vinárny Lověna a ještě kousek dál je Dejvické nádraží. Po ruce byl kiosek s pivem a špekáčky do dvou v noci, bufet na ranní rohlík s kakaem a menza skoro "u huby". Kolej si postavili v roce 1921 za rok sami studenti za finančního přispění různých, dnes by se řeklo, sponzorů. Největší dar věnoval prezident Masaryk velmi kulatou částkou jeden a půl milionu korun. V roce 1922 se do koleje nastěhovali chudí studenti všech možných zaměření, protože právě pro ně Kolonka vznikla a dávala jim možnost ubytování za 72 Kč měsíčně, což byla třetina částky, která byla nutná na ubytování v privátu nebo na některých jiných kolejích. A tak tu spolu horlivě diskutovali, hráli karty, popíjeli, pašovali na pokoje děvčata a občas studovali budoucí sochaři, architekti, malíři, literáti, ale i stavaři a strojaři. Mnohým z nich při vzpomínce na Kolonku, pokud ještě žijí, ukápne slzička tak jako mně. Prvním mezníkem byl požár jednoho pavilonu před vánocemi 1929. Druhým vyhnáním studentů z Kolonky 17. listopadu 1939 oddíly SS.Když poněkud odbočím od historie mohu vám nabídnout následující postřeh: jednou se v nás, obyvatelích pokoje hnulo svědomí a začali jsme s generálním úklidem a při tom jsme odstavili i skříně. Co všechno za nimi bylo nebudu raději ani popisovat, ale všimli jsme si, že na jejich zádech je kulaté razítko s německým nápisem, kterému vévodila dvě písmena: SS. Esesáci pilně zapisovali ukradený inventář.Na Kolonce za války zřejmě bydleli právě esesáci a po ní se opět vrátila svému účelu. Nás, studenty Vysoké školy zemědělské se ještě dožila a vzala zasvé až v roce 1979 a na jejím místě vzniklo autobusové nádraží a tramvajová točna. Naděje, že zde bude postaven Blob architekta Kaplického, tak jak přišla i odešla. Na památku zde postavili bývalí studenti prostý pomník.
Před několika roky jsem těmito místy projížděl. Hory zeminy, klikatá objížďka, deprimující staveniště. Tunel Blanka. Ani nevím, jestli pomník ještě stojí. Určitě se k němu ještě někdy vypravím.
