Kouzlo /?/ časů minulých. červené knížky

Červených "knížek" v době budování socialistických zítřků, plných blahobytu jste mohli nosit po kapsách několik, stačilo, aby vás přesvědčili, že bez nich to nikam nedotáhnete. I já je měl. Hned tři.

 Bylo by nepoctivé, kdybych se o nich nezmínil. Na jejich obalu byly nápisy: ROH, KSČ a BSP. Hned na první straně se vyskytovalo moje jméno a další údaje. Tu první jsem dostal, když jsem pracoval v konstrukci , tu druhou v roce 1956 a tu třetí o mnoho let později a oproti těm dvěma se stala součástí mé tehdejší existence. 

Do KSČ jsem vstoupil z vypočítavosti, aby moje snaha dostat se na vysokou školu nebyla anulována posudkem z mé rodné obce, který jednoznačně nedoporučil syna živnostníka zařadit do budoucí pracující inteligence. I na vysoké škole se ukazala skutečnost, že jsem členem strany výhodou, protože se mně podařilo po dvou letech získat jednu místnost na koleji v pavilonu, kde byli ubytováni pouze asistenti a žít tak s manželkou a synem pohromadě. Stal se ze mne vedoucí kroužku, předseda ročníkového výboru KSČ a když jsem dosáhl svého a uvelebil se s rodinou v jedné místnosti 4x3 m na koleji, vystřídal mne v této funkci kolega z ročníku, jelikož jsem nesouhlasil s vyloučením spolužáka Turka ze studia proto, že jeho rodiče striktně odmítli vstoupit do JZD.Tato "červená niť" mne provázela dalších čtrnáct let a chechtala se mému druhému já, které se stydělo za to, k čemu se to první upsalo. Dobře mu tak. A doporučuji: kdo je bez viny, ať hodí kamenem.