Expedice oksroN: ve vlastních stopách.

Jeli jsme už patnáctý rok ke stejnému cíli, kempu poblíž Kjellinstraumen, šedesát kilometrů od Bodo a stejnou cestou, jako už mnohokrát. A bylo to zase zajímavé a tak jsme srovnávali. 

  Za námi vždy zůstane stopa, zpravidla v paměti a tak se i cesta do „našeho“ kempu odvíjela. Silnice E6 nás vede z Grongu až do Rognanu a tam odbočujeme  vlevo a po sedmdesáti kilometrech jsme na místě. Teď ovšem opouštíme Grong a vzpomínáme. Provázejí nás drobné přepršky tak,  jak jsme si na to už v Norku zvykli. Nejbližší větší město Trofors je vzdáleno kolem sto padesáti kilometrů a tak si povídáme o všem možném a samozřejmě nás láká Laksfors, mohutná peřej na řece tak deset kilometrů za Troforsem po levé straně těsně u silnice.

 Stavěli jsme tu už mnohokrát a viděli, jak lososi ladnými skoky překonávají peřeje. Bylo těžké sejmout je na video, ale podařilo se. Do Švédska je nedaleko. Stačilo by v Troforsu odbočit doprava a po čtyřiceti kilometrech přejet norsko-švédskou neviditelnou hranici. Už jsme to i zkusili a místo, kde končí Norsko a začíná Švédko jsme tady na severu nepoznali. Prozradily to až jiné silniční značky.

    Mosjoen. Další větší město na cestě předchází ještě většímu na Rana fjordu, Mo i Raně. Pár kilometrů za ní zastavujeme na křižovatce. Tady je odbočka vlevo do Národního Parku Svartizen. Je to druhý nejznámější přístup na ledovec a i tady se jede kus autem, pak přesedne na přepravní loďku a za jezerem následuje krásná túra až k ledovci. Kdo zaváhá přijde o krásný zážitek, na který se vzpomíná. I my vzpomínali, ovšem náš cíl, Kjellingstraumen Fjord Camp byl už necelých tři sta kilometrů před námi.

 V kempu, který byl hned vedle silnice jsme se sladce vyspali, zejména já a ráno pokračovali v cestě.

   Polární kruh přejíždíme s vyhlídkou vpravo i vlevo na pláně, vyšperkované zbytky sněhu, vrcholky hor  jsou ještě pokryty souvislou vrstvou. Jsme v nadmořské výšce 655 m a kromě mechu a lišejníků nic moc. Zakrslé břízky, chomáčky zaschlé trávy a jasným znamením, že jaro je i prozrazuje kvetoucí podběl. Vzniká tu řeka Lonselva a přejíždíme železniční trať z Oslo do Bodo. Tam norské dráhy končí. Dále na sever je možno se dostat železnicí do Narviku, kde vede trať přes švédskou Kirunu. Pro zajímavost jsem zkoušel možnost  přicestovat takto z Kroměříže a zjistil jsem, že to s několika přestupy a časem kolem 48 hodin není žádný problém.

   Sjíždíme k fjordům a vegetace nabírá na síle a překvapení je tu. Kdo by řekl, že za polárním kruhem pěstují farmáři brambory. Viděli jsme několik osázených polí, brambory však teprve vystrkují „růžky“ ze země tak jako u nás v dubnu. Kdy se sklízejí? Tak to nevím. Ale úroda asi nebude příliš bohatá.

   Konečně kemp. Antony, majitel kempu a jeho pomocník Ali s českou vlajkou v ruce  nás uvítali ve dveřích recepce a oblékli si náš dres s logem Expedice oksroN 2015 . Když trochu odbočím tak vám řeknu, že od roku 2002 máme každý další rok jiný dres v odlišné barvě s čepicí, který náleží účastníkům Expedice a rovněž Antonymu, který se za ta léta stal osobním přítelem každého z nás a vychutnal si návštěvu Česka a Slovenska, kde jsme jej před několika lety pozvali. Ze snímku je zřejmé, že jsme letos se svetry a bundami nezaváhali. Teplota se pohybovala mezi 12 až 20 stupni Celsia. I dnes, když článek chystám k vydání a na teploměru je přes třicet je v Bodo, 60 km od kempu pouhých dvanáct.

Poněkud skvrnou při příjezdu je to, že Antony chodí o holích, protože ve svých čtyřiašedesátých letech překonal díky vrtulníku srdeční zástavu a má nadále  potíže. Uvedl to i jako omluvu, že nepřiletěl na oslovu mých osmdesátin a můj údiv byl nepopsatelný, když mně předal kytici růží s dodatečným přáním.

  Máme chatu a přístavek k recepci jako pohodlné bydlení se vším všudy. Já obvykle spávám na PVS /pro nezasvěcené překládám: Politicko výchovná světnice, název, převzatý do expedičního žargonu z dob minulých na vojenské základní službě/. Je ovšem neobvyklá zima, kolem 12 stupňů a tak mně Tonda nabídl spaní v jeho bytě, což jsem s díky přijal a byl jako ve vatičce. Tak i všichni ostatní ve vytáqěných chatách.