Pod rouchem beránčím čert se skrývá

S velkou pompou byl veřejnosti představen tzv. Etický kodex učitele. Vypadá to jako pokrok. Za pokrok se totiž v poslední době vydává kde co.

První a stručné zamyšlení bude o tom, kdo a jak tento kodex tvořil. Protože, světe div se, pro většinu pedagogického světa bylo oznámení v médiích bombou. O nějaké tvorbě neměl nikdo ani tušení. Opravím se, hrstka lidí tušení měla. Byli to třeba členové vedení jednoho pedagogického spolku, kteří se ani neráčili radit s těmi, koho sdružují. Dále to bylo několik dalších organizací, včetně ČŠI, která by ani na takové práci vůbec ze své podstaty neměla participovat. Inu, v naší kotlince je možné vše. I to, že někteří spolutvůrci etického kodexu sami tu etiku velikánským obloukem obešli. Trendem zůstává „o nás bez nás“.

Druhý bod je vlastně nasnadě, proč něco takového vzniklo. Slušné a etické chování by mělo být samozřejmostí. Etické kodexy jsou tvořeny z převážné většiny profesními komorami a tam pak funguje i jakási jejich vymahatelnost. Tento kodex však byl vytvořen skupinkou lidí, tvářících se velmi progresivně, kde je dokonce odkazováno na profesní standard. Jenže, auvajs, on ten profesní standard neexistuje. Kdo se chová eticky, kodex nepotřebuje. Kdo se tak nechová, nebude se chovat lépe jen proto, že někdo něco napsal. Příkladem nám může být tisíce let starý text desatera přikázání Božích. Jak vidno, ani pohrůžka peklem u některých nefunguje.

Otázkou je, jak a kým bude tento kodex použit, neboť se vlastně jedná o soupis pravidel, proklamací, přání snů a vyložených blbostí. Ta poslední část věty je s nedovolením převzata z jedné z diskusí, ale je velmi výstižná.

A když už jsme u etiky učitelů, musím se poptat na etiku těch dalších přímých účastníků vzdělávacího procesu. Rodičů a žáků. Možná málo kdo ví, že na ochranu pedagogů tu máme ne kodex, ale přímo zákon. Tedy § 22 a Školského zákona. A přesto, že zákon hovoří jasně o právu na neagresivitu, slušnost apod., není dodržován a pedagog chráněn není. Taková bezzubost se jen tak nevidí.

Shrnu-li to, nepotřebujeme etický kodex. Nepotřebujeme kodex vytvořený pár vybranými jedinci. Nepotřebujeme další „metlu pekelnou“. Naše školství potřebuje určitou míru svobody, klidu, nechaotičnosti. Pravidla jsou třeba, ale pro všechny! Pedagogy, rodiče, žáky.