Jde to nebo ne? Nejde. Ale můžeme si to v hlavě nastavit tak, že to bude snesitelné. Heslo pro učitele zní: nikdy nevyhovíš všem, děláš, co můžeš, tak se tím netrap.
Čtete internet? Já ano. Hodně „učitelské“ weby, i ty ostatní. Rojí se nám to tam mnoha články o tom, jak dnes probíhá domácí výuka. Mnoho jich je o tom, jak učitelé děti údajně přetěžují. Pak jsou tu takové, co píší o tom, že by se vlastně doma děti učit neměly, že mají hlavně odpočívat. Pak jsou tu články plné knížecích rad od lidí, co s dětmi nepracují, zato údajně perfektně ví, jak na to.
Včera jsme měli poradu vedení a paní ředitelka povídala o tom, jak rodiče komunikují. Většinou to vypadá asi takto: jeden chce hodně úkolů, druhý chce málo úkolů. Jeden chce videokonference s třídním, druhý to odmítá. Jedni chtějí jen úkoly z hlavních předmětů, druzí chtějí úkoly ze všech předmětů. A teď babo raď.
Co mají učitelé dělat? Já navrhuji nenechat se vykolejit. Už máme za sebou asi porodní bolesti prvních dnů, kdy jsme všichni, učitelé i rodiče, hodně tápali a hledali. Doufám, že dnes již máme „vyladíno“ a už jen „vychytáváme drobné mušky“. Museli jsme se učit všichni. Proto nechápu ty věčné stesky. Přestaňme závodit, kdo z nás to má teď horší, učitelé nebo rodiče. Všichni to totiž máme těžké a neexistuje žádné srovnání. Spolupráce byla důležitá vždy, nyní je to ještě jasněji vidět.
Učitelé se budou řídit pokyny MŠMT a vedení školy, tedy pracovat s dětmi na dálku, přiměřeným způsobem. Rodiče si budou muset nastavit nějaký režim, a možná že jim to pomůže i do budoucna, kdy už děti zase budou chodit do školy. Ty děti totiž režim potřebují. Je to také jedna z nejčastějších rad, kterou na on-line poradně rodičům poskytujeme.
Mějte se všichni hezky, rozum do hrsti a pojďme se učit všichni a pojďme i všichni odpočívat. A netrápit se něčím, co stejně neovlivníme. Znáte to: není takový člověk na světě jeden,co by vyhověl všem.
