Každých pár dní, když ráno u kávy otevřu net, vybafne na mě doslova „strašidelný“ titulek. Začala distanční výuka a někteří již „ví“, jak budou děti hloupé, zaostalé…
Jsem již postarší osoba, ale paměť mě neklame. No, tedy občas a v nedůležitých věcech.
Pokud si tedy pamatuji, tak určití experti před pár lety vzali média útokem s názory., že škola pozvolna ztrácí svůj vzdělávací význam. A že většího přínosu budou mít různé kurzy, online vzdělávání, neformální vzdělávací aktivity. Dokonce se psalo o nahrazení osoby učitele roboty.
Pak přišla jiná témata a nyní máme koronakrizi. A s ní distanční výuku na všech typech škol. Ajaj. Experti začali strašit. Ti stejní. Školu a prezenční výuku prý nic nemůže nahradit a prý bude zle. Údajně se rozevírá jakási propast mezi žáky. A je toho tam ještě více, nechce se mi to zde vypisovat.
Tak si říkám, co se to děje. V podstatě ti samí lidé, co psali o lehké nahraditelnosti školy a učitelů teď píší vlastně opak. Kde je pravda? Ve kterém okamžiku tito lidé přišli na to, že škola nějaký význam má a že není zas tak malý? Nebo se jen snaží protlačit do mediálního prostoru, ať to stojí co to stojí?
Nevím nebudu spekulovat.
Spousta let odučených ve škole mě přivádí k tomu, abych jim odpověděla. Tedy, pokud si to přečtou.
Škola v prezenční formě je vynikající pro vzdělávání všech. Je to nejlepší možné řešení. Jenže svět a život nejsou ideální. Takže někteří se již dávno vzdělávají distančně a jde to. Nejen v České republice.
Jistě, musíme v současnosti zapomenout na své stereotypy a přizpůsobit se. Přizpůsobit svou práci žákům. Zvolněme tempo. Stejně jsme to už dávno potřebovali. Není nutné odučit celou abecedu do vánoc. Není nutné odučit násobilku během dvou měsíců. Dejme si na to čas. To je to, co nejvíc žáci potřebují. Věřte mi, učím mnoho let mentálně postižené a ještě se mi nestalo, že by dítě někdy nezačalo číst. A rozumět čtenému. Nebo že by se nenaučilo násobilku. Jen to každé jedno umělo v nějakou jinou dobu. Podstatou je, že se to všichni naučili. A co je našim cílem ve škole? Naučit žáky základním vědomostem. Nebazírujme na tom, že celá léta jsme to měli do ledna „sfouklé“. Tak letos to holt nebude. Svět se nezboří a žáci nebudou o to hloupější. Budeme se více soustředit na podstatné. Omáčku si mohou žáci přečíst třeba na tom opěvovaném netu.
Navíc se dnes ukazuje další věc. Jak jsou mnohé naše děti velice nesamostatné, jak jim chybí některé dovednosti. Které budou potřebovat až do konce jejich života. Samostatnost, vůli pracovat bez pobízení, nevyhýbat se nepříjemnostem a náročným výzvám. Být pilní a pracovití, umět si zjistit informace, poprat se s problémy. A tak je distanční výuka velkou výzvou pro „výuku“ těmto schopnostem. Chyťme ji za pačesy a využijme v plné její šíři. Lepší příležitost nedostaneme (nedostanou).
