Česká republika – opět věc neveřejná?

Poslanci budou už zítra hlasovat o tom, jestli se omezí právo občanů žádat po státních institucích informace. Ve vládním návrhu zákona k GDPR se nečekaně objevilo hned pět přílepků, které nás pomyslně vrací skoro o 20 let zpátky.

Vraťme se společně do doby, kdy občané neměli na úřady žádné páky, protože ještě neplatil zákon o svobodném přístupu k informacím. Představme si na chvíli, že by vládní návrh v současné podobě opravdu začal platit. Jak by to mohlo vypadat?

Na jaře tohoto roku vrcholilo šílenství kolem GDPR. Vláda vyslala na konci března do Sněmovny návrh novely zákona, který měl aplikaci GDPR v českých podmínkách řešit. Jenže Ministerstvo vnitra do něj vpašovalo ještě několik zajímavých „zlepšováků“, které se „proklaté evropské směrnice“ vůbec netýkají. Naopak můžou výrazně snížit šance nás občanů, že pokud si zažádáme státní úřad či jinou veřejnou instituci o informace, tak je získáme. Návrh totiž plošně vyjímá z možnosti žádat informace hned několik oblastí, kde je veřejná kontrola v konkrétních případech velmi žádoucí.

Příklad první. Návrh bere veřejnosti právo na informace o průběhu trestního řízení. Co když je ale ve veřejném zájmu konkrétní případ sledovat průběžně? Nemá i soudní moc být v té nejobecnější rovině kontrolována (nikoliv však ovlivňována ve svých rozhodnutích) veřejností..? Třeba případ Davida Ratha se díky šikovným advokátům obžalovaného protáhl na 6 let. Veřejnost by podle nové úpravy vůbec nemohla v průběhu žádat ani o mezirozhodnutí soudu, která mohou být pro vývoj kauzy podstatná. Třeba ve chvíli, kdy Vrchní soud v Praze zpochybnil v rozporu se svou dřívější judikaturou hodnověrnost odposlechů, občané by se nic nedozvěděli. Vlastně ano – za několik let by se možná dozvěděli, že je obžalovaný pro nedostatek důkazů propuštěn… 

Příklad druhý. Vládní novela skrývá informace, které se dotýkají porušení závazků, které má Česká republika vůči EU. To se týká také vyšetřování dotačních podvodů včetně známé kauzy Čapí hnízdo. Můžeme si dnes české úřady požádat přes 106ku o informace o vyšetřování kauzy Čapí hnízdo? Ano. V budoucnu? Těžko. Novináři by pak pracovali především s úniky informací a informacemi z Bruselu, což přinese více problémů, než užitku. Těžko totiž zvědavým médiím vysvětlovat, že ač existuje oprávněný veřejný zájem na tom, jestli se premiér země podílel v minulosti na dotačním podvodu, tak není možné sdělit nic. 

Příklad třetí. Tajné služby by podle návrhu mohly nově tajit veškerou svou činnost, ne pouze informace o plnění svých úkolů. Podobné pravidlo by nově platilo také pro Generální inspekci bezpečnostních sborů (GIBS). Nově by se nemohlo žádat například o informaci, kolik se dává na rekreaci pracovníků nebo jestli si ředitel služby koupil nový služební vůz. Takto obecné informace, které neohrožují chod služeb, má ale veřejnost mít pod kontrolou.

Příklad čtvrtý. Návrh omezuje přístup k informacím, které by potenciálně „mohly ohrozit ochranu zájmů České republiky v zahraničí”. Jenže vzhledem k vágní formulaci návrhu do této kolonky může spadat takřka cokoliv – i včetně domácích událostí.

Příklad pátý. Novela chrání tisíce úředníků, kteří někdy přišli do styku s utajovanými informacemi, ale nemyslí na občany. Problém je v tom, že většina ministerských úředníků má prověrku aspoň na stupeň vyhrazené. Navíc by podobná výjimka šla účelově zneužít – ve chvíli, kdy by nadřízení věděli o problému na oddělení, stačilo by, aby úřad udělil úředníkům prověrky (pozn. Nejnižší stupeň prověrky uděluje zaměstnancům příslušný úřad, nikoliv Národní bezpečnostní úřad (NBÚ) a k jejímu přidělení stačí v zásadě čistý trestní rejstřík.), v tu chvíli by se na ně vztahovalo informační embargo. Docela snadný způsob, jak se vyhnout zvídavým občanům, nemyslíte?

Právo na informace není zakotvené v Ústavě jen náhodou. Jde o důležitý prvek svobodné demokratické společnosti, protože demokracie bez relevantních informací dostává trhliny. Výše zmíněné příklady mají pramálo společného s ochranou osobních údajů – za to mají hodně společného s pohodlností těch, pro které je jednodušší plošně informace odepřít. „Ne, občane, sem nám nos nestrkej. Tady si děláme stát my. A ty nám ho jen plať z daní.“

Když jsme předložili toto téma expertům výzvy Mantinely demokracie, shodli se na tom, že omezením práva na informace by vláda překročila mantinel odpovědného demokratického vládnutí. Doufejme tedy společně, že poslanci zítra nezvednou ruku pro vládní návrh, ale podpoří některý z pozměňovacích návrhů opozice, který jeho sporné pasáže řeší. A řeší ho tak, že vždy váží zájem občanů na poskytnutí informací versus zájem na ochraně informací. Bylo by totiž škoda, kdyby se naše republika stala ke svému 100. výročí „věcí neveřejnou.“