Protikorupční vláda v boji s korupcí zaspala. Klíčové zákony připravila s velkým zpožděním. Poslanci teď bojují o to, aby do voleb stihli přijmout alespoň některé z nich. Máme naději na transparentnější soudy a další změny?
Neprůhledné hospodaření ČEZu, kšeftování s exekucemi, čerpání stamilionových dotací firmami s anonymními vlastníky, nebo korupční skandály na úřadě, který má dohlížet na férovost veřejných zakázek. To je jen část průšvihů, kterým je možné předejít, pokud politici schválí protikorupční zákony, které už mají na stole. Deset nadějných zákonů se zaseklo v různých fázích legislativního kolečka. Mnoho z nich předložila s velkým zpožděním vláda Andreje Babiše, která sama sebe často nazývá protikorupční.
Boj proti korupci zůstává v Česku jen na papíře
Rekonstrukce státu dlouhodobě upozorňuje politiky na to, že boj s korupcí nemůže probíhat jen ve vládních dokumentech a u řečnických pultů, ale je třeba důsledná realizace konkrétních opatření. Aktuální výsledky zatím nejsou oslnivé. V roce 2019 byla Česká republika nejhorší ze 42 zemí v plnění doporučení protikorupční skupiny Rady Evropy (GRECO). Vláda přivedla na svět pouze 1 ze 14 doporučovaných protikorupčních opatření.
Pokud se podíváme na širší srovnání: Sobotkova vláda (koalice ČSSD, ANO a KDU-ČSL) přivedla na svět 5 protikorupčních zákonů včetně důležitého registru smluv státu přístupného občanům na internetu. Babišova vláda (koalice ANO a ČSSD) zatím dokázala prosadit jen 3 systémové změny, které by však nespatřily světlo světa bez tlaku občanské společnosti i opozice.
Vrátí poslanci zaseknuté protikorupční zákony zpátky do hry?
Zpoždění klíčových zákonů proti korupci ještě můžou dohnat poslanci a senátoři. Po opakovaném apelu Rekonstrukce státu poslanci svolali minulý čtvrtek mimořádnou schůzi věnovanou pouze protikorupčním zákonům. A oproti listopadové schůzi opozičních stran, byly protikorupční návrhy takto mimořádně i projednány, což nastalo zřejmě poprvé v historii. Na programu byly 3 oblasti, které lze považovat za významné. Byl to nový zákon o lobbování a novela zákona o svobodném přístupu k informacím, která má krom jiného jasně určit, že i státní firmy musí občanům poskytovat některé informace. Oba zákony absolvovaly teprve 1. čtení a jsou tedy na začátku své cesty do sbírky zákonů.
Třetím návrhem pak byla novela zákona o soudech a soudcích (ve 2. čtení), která má zajistit transparentní výběrová řízení na nové soudce, ale také předsedy a místopředsedy soudů. Poslanci Pirátů a ANO k tomuto navíc ve spolupráci s Rekonstrukcí státu navrhli připojit zásadní opatření pro zvýšení důvěry v soudnictví - povinnost soudů zveřejňovat všechna svá pravomocná rozhodnutí, samozřejmě v anonymizované podobě.
Jeden příklad za všechny: nepředvídatelnost rozhodování soudů
Soudy dnes rozhodují značně nepředvídatelně a i ve velmi podobných případech se někdy vyskytují diametrálně odlišná rozhodnutí. To značně snižuje důvěru v spravedlnost a objektivnost soudního rozhodování, jelikož např. pro výši trestu by nemělo být rozhodující, jakému soudci bude případ přidělen. Odlišná soudní rozhodnutí se v poslední době řešila např. v souvislosti s ochranou spotřebitelů před problematickými smlouvami na investiční životní pojištění.
Zveřejnění všech soudních rozhodnutí by mělo zajistit potřebné informace veřejnosti i samotným soudcům, a stát se tak klíčem k přirozenému sjednocení rozhodování soudů. Ministerstvo spravedlnosti už spustilo pilotní projekt veřejné databáze všech soudních rozhodnutí vrchních, krajských a okresních soudů. Pokud však chceme získat jistotu, že databáze nebude poloprázdná, je potřeba povinnost publikace všech pravomocných rozhodnutí uložit soudům zákonem. Od roku 2013 nařizovala soudům povinost zveřejňovat alespoň "významná rozhodnutí" pouhá instrukce ministerstva. Mnoho soudů si však instrukci vykládá po svém, dostatečný význam pro ně zřejmě má jen minimum rozsudků, a tak nezveřejňují takřka nic.
Kolik času věnují politici pojistkám proti korupci?
Jsme rádi za všechny posuny protikorupčních zákonů, ovšem ani tyto tři vlaštovky bohužel jaro nedělají. Aby se stihly všechny potřebné protikorupční návrhy včas projednat a schválit, bylo by patrně podobných mimořádných schůzí potřeba mnohem více. Změny systému exekucí, evidence skutečných majitelů, reforma antimonopolního úřadu v oblasti dohledu nad veřejnými zakázkami či ochrana oznamovatelů korupce. Posunou politici i tyto změny?
Hlubší změny potřebuje také česká justice, veřejné zakázky a další oblasti, v nichž ročně proudí stamiliardy z veřejných peněz. Zvlášť nyní, když koronavirová krize napíná státní rozpočet a politici v reakci zásadně zvyšují zadlužení státu. Větší transparentnost při použití veřejných peněz, reformy a racionalizace státní správy měly být hlavním úkolem vlády i opozice. Rozumná řešení přitom už jsou předložena, stačí je dotáhnout, doladit a stihnout schválit do voleb, než spadnou pod stůl.
Covid necovid - erár potřebuje reformu
Lze určitě zcela chápat, že vláda i poslanci věnují většinu svého času řešení koronavirové krize. Jenže současná krize bohužel ukazuje i letité systémové neduhy státní správy: příliš velký prostor pro plýtvání, korupci i svévoli úředníků a politiků. Rekonstrukce státu proto od jara vládu upozorňovala na to, že je zapotřebí vhodnější právní rámec pro pandemii, flexibilnější zákon o veřejných zakázkách anebo zdigitalizovat úřady, aby občané mohli skutečně vše vyřídit bez návštěvy úřadu, mnoha papírů a razítek.
Opakovaně jsme upozorňovali také na kroky, kdy vláda v rámci opatření proti důsledkům pandemie omezovala základní práva a svobody občanů bez řádného zdůvodnění a zákonného základu. Odškodnění poškozených navíc probíhalo zdlouhavě, netransparentně a selektivně. Je tedy zásadní, aby i v době pandemie byly dotaženy reformy, které zefektivní chod úřadů, státní správy, státních firem a dalších oblastí veřejného sektoru.
Josef Karlický, vedoucí Rekonstrukce státu
