Ročníky kolem 1925 také rády vzpomínaly na doby prvních lásek, a přitom se to prolínalo s válečnými léty.

Přesně jak mi tu psali, paměť je milosrdná

Jsem o 25 let starší než Vy. My jsme si jako děti v Praze 1 hrály také na doktory. Od té doby již vím, jaký je rozdíl mezi mužem a ženou. Vy nemáte takovou zkušenost?

No jéje Monika si hrála s Mirkem na doktory na půdě, já v bunkru v parku za barákem .... on měl výhodu, že byl jedinej kluk v baráku. To kdybych sepsala

Super ctení,díky.

Jééé Vás jsem nějak přeskočila, moc děkuju

Moc hezky, příjemně, mile napsané ....

Děkuju moc, to jsem ráda, že mi to vzpomínkové psaní ještě jde

ta doba socialismu mela jedno velke plus.

BYLI JSME SVOBODNI.

Nekomu to prijde divne, ale z filozofickeho pohledu to je tak. Napr. Sartre to formuloval tak, ze Francouzi nebyli nikdy tak svobodni, jako za nemecke okupace.Pro vetsinu lidi je to nepochopitelne, protoze za svobodu povazuji plne obchody, ze kazdy muze rikat co chce (i kdyz to nikoho nezajima a k nicemu to nevede), ze je mozno volne vsude jezdit (mohou dnes skutecne vsichni vsude cestovat?) apod.

Ke svobode patri ale i jine atributy - napr. soudrznost, nizka mirra zavisti, mala mira selekce obyvatel. To je napr. ta svoboda o ktere Sartre mluvi.

Take jsem zil v te dobe. A jako deti jsme byli svobodnoi - napr. tim. ze bylo uplne jedno, jestli byli rodice vysokoskolaci a nebo delnici.Do skoly jsme chodili pesky a nikoho nevozili v bouraku.My deti jsme si byly rovny - takovou svobodu deti v zapadnich zemich nikdy nezazily.

Trochu to bylo jinak. Míra závisti byla velká. A selekce obyvatel? Vyšší vrstva - členové KSČ a StB (včetně přisluhujících), pak dělníci, rolníci a pak ostatní plebs (tzv. pracující inteligence). A nakonec nepřátelé socialismu.

Že jste to vnímal jinak, má několik důvodů. Tak např. že jste patřil do té vyšší vrstvy. A nebo - neschopnost vnímat svět v souvislostech. Ale nejspíš: totální skleróza.

Každý měl start do života jiný. V roce 1981 jsem končil první ročník vysoké školy a co mě nejvíce štvalo, tak byla ta šeď všude kolem, oprýskané fasády, rezavé tramvaje, koženkové přecpané vlaky... ale taky první lásky, a tak člověk leccos přehlédnul... V první třídě jsem ještě čučel na portrét nejkrásnějšího presidenta na světě Antonína Novotného, 21. srpna 1968 jsem nechápal, proč nevysílají pohádkové dívánky... moje máma zase vzpomínala jako na dobrodružství první nálet na Ostravu 29. 8. 1944, táta zase na Pražské povstání a na to, jak mu za Protektorátu zemřeli tři bratři, děda se nikdy ani slůvkem nezmínil, co prožil v 1. světové válce, ale vždycky vzpomínal na bratra Ludvíka, co v ní padl, praděda zase vzpomínal na to, že jako horník nemusel do války, ale schovával dopisy svého bratra Jindřicha, který se z války taky nevrátil, v pozůstalosti se objevil diplom za hrdinství jeho otce v Prusko-rakouské válce 1866... Nejdůležitější je vědomí souvislostí, říkala Věra Chytilová, a všichni jsme součástí našich dějin, ať už v Ostravě, nebo v Hlubočepích... v Praze jsem měl babičku a tetu, ještě pamatuji staré Záběhlice a tamní konečnou tramvají. Vaše vzpomínky jsou krásné, ale o svém dětství nemohu říct, že jsme se měli jako na zámku... v rozhlase sice zněly krásné písničky ze Semaforu, ale maso bylo nepoživatelné, pokud bylo, a jediné, na co s nostalgií vzpomínám, bylo domácí zelí a na podzim každý víkend pečený králík... to je dnes přepych a tehdy to bylo jídlo chudých.

ja jsem svou prvni lasku zazil uz ve 14. Ale je pravda, ze ta divky patrila k te urcite minorite.

Jsem z Ostravy,ale do Hlubočep jezdím ke známým na návštěvu....nádherné místo s možnostni výjezdů na kolech,procházek apod...a ta hospůdka u zastávky Hlubočepy,no paráda....děkuji za vzpomínky.

Nooo, konečně někdo kdo Hlubany zná Tak to určitě znáte i náš dům, v zatáčce naproti smaltovně Moje mamka byla z Opavy a do Hubočep přišla po škole

Kájo, vzpomínky na dětství mám v podstatě stejné. Jen to bylo o něco dříve:-)) A na Prahu jsme měly jako děti kde se vyblbnout...Letná, Písajda (Písecká brána), Choťák (Chotkovy sady), a mnoho dalších míst, kde se dalo vyblbnout. Neměli jsme nikoho na venkově, kam bysme mohly jako děti jet na prázdniny. Ale vůbec nám to nevadilo. Vzpomínám na dětství moc ráda, a jak to tak bývá, s věkem čím dál častěji.

Měj se moc hezky, a opatruj se!:-)

ja jsem vyrustal u Bile Labute v ulici Na Porici a my kluci z Prahy 1 - (tedy opravdu z centra) jsme na Letnou nechodili i kdyz to bylo kousek, nas zivot se odehraval na Stvanici. Ale co si pamatuji, tak u toho Chotkace v ulici pod Bruskou byvala vyhlasena cukrarna - ktere jsme vsichni rikali Mysi dira. Jestli v Praze v 60. letech chtel nekdo poradnou zmrzlinu, tak musel tam.

Tedy otazka na Vas, jako mistni - jsou me vzpominky spravne?

Inu, v 6 letech to vypadá trochu jinak. Mně to koncem 50. let také připadalo fajn. Na rozdíl od těch starších.

Tak určitě, kdyby mi v té době bylo dvacet, viděla bych ten socík jinak

ano, samozřejmě, 80.léta bylo úžasné unikátní období na které pamětníci vzpomínají. Ty časy jsou nenávratně pryč, ale i dnešní režim má své kouzlo.