Dětství jsem prožíval cirka tak v době o deset let dříve, než popisujete. Přesto, že to bylo v socializmu, vzpomínám na něj s láskou a nostalgií. Žádným nedostatkem jsme netrpěli, měli jsme hodně pohybu, věčně venku, fotbálek, kolo, hokej, hry v lese. Kupodivu vždycky jsme se domluvili a sešli i bez mobilů a rodiče o nás neměli žádný strach, byť jsme byli bez jejich dohledu celé odpoledne. A kupodivu nikdo z nás neměl žádnou alergii na nic. A ještě něco, žil jsem na vesnici, kde fungoval takový společenský život, o kterém si dnes můžeme nechat jen zdát. Házenkáři, ochotnický spolek, hasiči, fimový letní festival a td. To všechno je pryč. V roce 1981, o kterém píšet, jsem byl na vojně. No, to již bylo o něčem jiném. Tam se člověk už setkal s drsnou komunistickou realitou.

Přesně jak to píšete, dětství v socialismu bylo super, ale to dospívání muselo být drsné. Já naštěstí v 16ti letech zvonila už na Václaváku klíčema, takže dospívání jsem měla svobodné

V roce 1981 mi bylo 17 let, to co píšete je blábol. Žádná nostalgie, šedivý, nudný svět to byl. A klidně mě umínusujte. Nenáviděl jsem to tehdy a nikdy na tu dobu nebudu sentimentálně a infantilně vzpomínat.

Komu v té době bylo sedmnáct a měl otevřené oči, ten to samozřejmě vnímal jinak. Pro děti to mohla být poměrně idylická doba. Čas prozření přicházel většinou až v praxi.

Ahoj. Jsem ročník 83, mé dětství se odehrálo v jiné době... a přesto jsem text četl okouzlen od začátku až do konce. Excelentně napsané, kouzelně vykreslená atmosféra idilického dětství. Děkuji.

Wow díky Honzo To je teda nádhernej komentář, díky za něj

Krásné.Nevím proč,ale také se mně vrací vzpomínky na dětství a mládí a přiznávám,že někdy mám orosené brýle.Ale bylo hezky

Děkuju moc Věrko, podle mne je to krásné přenést se v čase do dětství a vidět ty, kteří už tu nejsou a tolik nám schází. Také mívám orosené brýle

Prostě Kájo... oživuješ vzpomínky neuvěřitelně - co chceš dělat, až budeš fakt stará...??? PULITZEROVA CENA !!!

Ty jsi číslo Já už to nějak všechno napsala v té knížce, jsou to furt stejné vzpomínky jen jinak psané, ale je vidět, díky karmě a čtenosti, že to vůbec neva, že už jse to někdy podobně psala Díkyyyy Míšo zlatá

Jako bych tě slyšela naživo

Díky za pěkný vzpomínkový blog.

Já děkuju že mě čtete

Dojemné vzpomínání, za ně veliký dík .Každý se asi rád alespoň ve vzpomínkách vrací do dětství.

A paměť prý je milosrdná, vybavují se víc příjemné zážitky, ač třeba v době padesátých let děti nevnímaly tehdejší politické dění, někdo rád vzpomene na maturitní, studijní roky, na péči svých rodičů, na kamarády a spolužáky, kteří zestárli a třeba již ani nejsou na světě.

Ano, paměť je milosrdná, já pamatuju jen to hezk naštěstí Dějuju

Krása, Karli, děkuji

Děkuju Dáši

V roce 81 mi bylo pět. Měla jsem krásné dětství.

Brouku,máš tam ode mě zprávu na fcb.