Mně radost nezkazíte
Čekala jsem příjemnou diskuzi, kde vítězové děkují za hlasy a čtenáři, plus ostatní blogeři (co nevyhráli), popřejí k vítězství. Místo toho jsem našla dlouhé komentáře, kritizující nejen organizaci soutěže, ale také nás, výherce. A já se ptám: ,,Proč? Proč je v lidech taková zloba, proč musí furt něco nebo někoho kritizovat, proč?"
Když mi Marta Kučíková napsala zprávu, že jsem ve finále Blogera roku 2015, nechtělo se mi tomu věřit. Otevřela jsem stránku soutěže a zůstala čumět, jak tele na vrata. ,,Maurí, pojď se podívat, psala mi ta holčina ze severu, že jsem ve finále Blogera roku a já mám dokonce nejvíc hlasů."
,,Tak to je super, jestli se umístíš, pojedeš do Prahy, viď?" V Praze už jsem nebyla tři roky - z mnoha důvodů se mi tam nechtělo. ,,Chceš se mě na týden zbavit co? Mně se tam moc nechce, ale pojedu, pokud budu na prvním místě."
Schválně jsem si dala laťku hodně vysoko, protože se mi opravdu letět nechtělo. Nevěřila jsem, že bych mohla vyhrát, ale nechala jsem to osudu.
,,Napiš kamarádům zprávu, ať pro tebe hlasují." Radil mi Maurizio. ,,Já nechci nikoho tlačit do hlasování a hlavně do registrace, nikomu psát nebudu." Ne, že bych si myslela, že je na tom něco špatného, ale fakt se mi do té naší stověžaté moc nechtělo.
Když mi však kamarádi začali psát, jak se na mne těší a já se v anketě propadla na druhé místo, začala jsem litovat toho, že jsem si tu laťku nasadila tak vysoko. Co s tím? Osudu jsem řekla, že jen první místo a s osudem si člověk nemá zahrávat.
Facebook - tam mám přeci nejvíc čtenářů, všechny blogy tam dávám, tak proč ne soutěž, o které spousta mých čtenářů neví. Napsala jsem tedy na Fb, tři dny před koncem hlasování. Stejně tak to udělali i další blogeři, proč taky ne.
Jak to dopadlo, to už víte. Když jsem si přečetla, že hlasování skončilo (v domnění, že končí až druhý den), měla jsem dřevěné ruce, jako Vendelín nohy (ve filmu Ať žijí duchové), v očích studánky a na stole panáka - fakt jsem do poslední chvíle nevěřila.
Radost jsem měla a mám opravdu velikou. Kdo by si před rokem a půl pomyslel (když jsem na radu kamarádů začala psát), že se mi splní sen (vydání mé knihy věnované rodičům), a že budu Skokan roku!
Tuhle radost mi nezkazí ani komentáře blogerů, kteří nevyhráli, a teď píšou (do diskuze i na Facebook), že oni by si o hlasy nikdy neřekli, že mi to moc prožíváme, a že je ta soutěž vlastně úplně blbá.
Je mi líto - líto jejich reakce, líto toho, že musej napsat kilometrovej komentář, jen aby si rejpli do redakce a do vítězů, líto negativity v nich. Pozitivní člověk by totiž u takového článku nepolemizoval.
Mne psaní baví, je to relax, i když pak hodinu opravuju gramatiku. Ano, s gramatikou jsem na štíru, ale zlepšila jsem se - díky psaní blogů. Když mi někdo napíše, že jsem v blogu udělala chybu, poděkuju a hned ji opravím. Ale to, že mi jiný bloger opravuje gramatiku v diskuzi, kam kolikrát píšu u vaření nebo u uspávání dětí, tak to se mi zdá zbytečné - to není pomoc, to je rejpání.
Proto mě moc potěšil můj vydavatel, který mi řekl: ,,Ty dělej to, v čem jsi dobrá - piš. S gramatikou si nedělej problém, od toho jsme tady my." A já ráda slyším, že jsem aspoň v něčem dobrá. Kdo by to rád neslyšel.
Sednout si k počítači a jen psát, promítat si v hlavě film a přenést ho na ,,papír." to je ještě větší relax. Ale kde na to všechno vzít čas? Tak jsem se rozhodla, že se budu teď víc věnovat mé další knize, o které už psalo iDnes v blogu: Pořád cítím vůni Pedra, říká Karla Šimonovská
Blogy budu psát dál, ale možná trochu míň a kratší (i když, já nějak krátkej blog napsat neumím). Jsem šťastná, že vás mám, vás - moje čtenáře, protože vy jste moje štěstí, moje inspirace, moje dobíječka baterií a moje naděje, že pozitivních lidí je stále dost.
A tak se s váma podělím i o kousek mého italského štěstí. Maurizio a kamarádi chtěli Skokanku (jak mi teď krkolomnou češtinou říká doma) oslavit. V pátek jsem dostala v práci kytku, kterou jsem hned dala na stolek, k fotce mých rodičů. Já totiž věřím, že to moje psaní, je dar od nich shůry.
V sobotu jsem si zašla ke kadeřnici, abych byla na tu slávu krásná. Odcházela jsem s hlavou jak nasranej lev a s brečící peněženkou. Umbrie není Kalábrie (viz.blog Mé hezké chvilky s kadeřnicí).
Před restaurací už čekali kamarádi s další kytkou a na zahájení večeře bouchli flašku Prosecca. Nečekala jsem to, stejně jako můj postup do finále a výhru - a to nekecám! Nečekané věci vám udělají radost několikanásobnou.
A zbytek už povím raději fotografií, ať to zas nemám tak dlouhý ;)
Doufám, že stejně fajn a veselá bude i oslava v Praze. Už se do té mé rodné stověžaté moc těším - díky vám!
Karla Šimonovská - Slezáková
Barrandov osmdesátých let
Filmové studio Barrandov, Barrandovské terasy, krásné vily, kolem jen louky, pole a jedna silnice, která spojovala Hlubočepy s Barrandovem. Žádné paneláky, obchoďáky, jen obilí a vlčí máky. To bylo mé dětství na Barrandově.
Karla Šimonovská - Slezáková
Osmdesátá léta v Raudnitzově domě a dnes
Socialismus, to slovo mnohým nahání husí kůži, ale nám, nám ,,Husákovým dětem" vyvolává vzpomínky na krásné a bezstarostné dětství. Lízání Vitacitu z neumytých dlaní, lezení po stromech, kradení ovoce ze zahrádek ...
Karla Šimonovská - Slezáková
Co se vám honí hlavou?
Měli jsme se moc dobře, ale mnozí si to neuvědomovali. Nepřeberné množství všeho, od jídla přes oblečení, až po elektroniku. Já se klidně uskromním, stačí mi to, co jsem měla v dětství osmdesátých let, hlavně ať skončí válka!
Karla Šimonovská - Slezáková
Třetí jaro ve strachu, ale s hrdostí, že jsem Češka!
Je to pár dnů, co jsem si libovala, jak se máme oproti loňskému a předloňskému jaru dobře, jak se vrací vše do starých dobrých kolejí. A teď je všechno jinak. Jenže tady už nemůžu napsat, že člověk míní a život mění, protože ...
Karla Šimonovská - Slezáková
Bylo mi za nás Čechy trochu trapně, ale prý je to v Itálii stejné!
Moje první prezentace v největším květinářství v Praze, plná známých osobností. Moc jsem se těšila, hlavně na to, jak všem povím všechno o dobré čokoládě. Jenže ani ve snu by mě nenapadlo, že budu muset lidi ,,mlátit přes prsty."
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
NATO by Rusy porazilo, Putin má jedinou naději, řekl polský ministr zahraničí
Rusko by se mělo bát Severoatlantické aliance, protože ho v případě střetu s ní čeká „nevyhnutelná...
Pokleknete a budete prosit. Generál slíbil zničit NATO do roku 2030
Velitel čečenských sil bojujících na Ukrajině a věrný obdivovatel ruského prezidenta Vladimira...
Počkej na mě! Vyprovodil tátu do války, jeho fotka otevírala peněženky
Seriál Jeho rozzářená tvář bývala za druhé světové války vystavena v každé třídě a kanadským žáčkům...
Bijec migrantů živoří. Salvini zamrzl v minulosti, spásu hledá v bájném mostu
Premium Někdejší hvězda italské krajní pravice Matteo Salvini politicky živoří. Jeho strana Liga před...
Strach z problémového nájmu? Majitelé bytů mají získat garanci za nájemníky
Premium Stát chce motivovat majitele nemovitostí k poskytování bydlení i rizikovým nájemcům. Pronajímatelé...
Dvacet let v Unii řečí čísel. Češi dominují v kaprech, letí také Erasmus
Dvě dekády po vstupu do Evropské unie je co se týče peněz Česko více než bilion korun v plusu. Z...
Chcete, aby vaše děti měli v dospělosti bohatství? Přečtěte si, jak na to!
Správné finanční návyky a dovednosti vznikají právě v dětství. Mnoho dětí je přijímá přirozeně od svých rodičů, kteří jsou pro děti velkým vzorem....
- Počet článků 265
- Celková karma 34,96
- Průměrná čtenost 3722x
Co mě baví? Žít, snít a vzpomínat :)
Má kniha Zrzavé dětství v socialismu.... jestli se chcete vrátil v čase......, tak tady!