Československé Italky jsou holky pro všechno aneb Jsme národ silných žen
Ten, kdo žije dlouhá léta v jiné zemi, miluje ji a je mu tam dobře, bude mít už navždy srdce na dvě půlky. A přesně tak to mám i já a spousta mých známých ze skupiny Italky (Českoslovenky co žily nebo žijí v Itálii).
Milujeme českou krajinu, ale i tu italskou kozačku. Celou, protože kdo žije v Itálii, projede ji křížem krážem.
Sever Itálie je jiný než střed, střed je jiný než jih a přímořské oblasti jsou jiné než vnitrozemí. Příroda, architektura, kuchyně, ale i pracovní příležitosti - ve všem je velký rozdíl. Co je ovšem po celé Itálii stejné, to je pohostinnost, přátelský přístup k mladým i ke starým lidem a vynikající kuchyně (ač velice rozdílná od severu po jih).
Jeden by si tedy řekl, proč se nás tolik vrací po letech zpět do rodné vlasti? Je nám fajn tam i tady, ale zároveň nám chybí něco tady i tam.
Když jsme v Itálii, schází nám například naše lesy plné hub a louky, které nás každé letní ráno vítají květu kyticí. Když jsme v našich hájích, chybí nám moře a to italské klima - věčné azzurro. Já (dnes už naštěstí) u moře nebydlela. Z Assisi jsem to měla 200 km jak k Adriatiku (Jaderské moře), tak k Tirrenu (Tyrhénské moře). Užívala jsem si ho pouze tři týdny v roce u ,,tchýně" v Kalábrii, tudíž mi tady v Praze zatím neschází. Co mi ale moc chybí jsou plody moře - ryby a korýši.
My Čecho-Italky totiž milujeme jak české chlebíčky a svíčkovou, tak mořské potvůrky, které se v Čechách shání horko těžko. Když jsem bydlela v Umbrii, tak jsem si při pohledu na fotografie mých českých kamarádů u chlebíčku nebo hospodské svíčkové slintala do klávesnice. Teď to mám stejné, ale s chobotničkama, mušličkama a krevetama, které na Facebook dávají všechny Italky. Jak ty italské, tak ty československé. A já se můžu uslintat. Třeba jen vzpomínka na takovej steak z tuńáka, hmmm.
Itálie, má lásko ... píše spisovatelka Eva Rýznerová v úvodu své krásné knihy a já si na tyhle slova vždycky vzpomenu, když začínám nějaký blog o té úžasné zemi. Napsala bych to úplně stejně: Itálie - má lásko, jsi nádherná, vstřícná a voňavá ... tak proč tě tedy opouštíme? Ten hlavní důvod je většinou nezaměstnanost, rozpad vztahu nebo léty zvyšující se stesk po rodném kraji - po domově.
Spousta z nás ,,Italek" nenašla v Itálii stejné pracovní uplatnění, jaké jsme měly ve své zemi. Odstěhovaly jsme se za láskou a většinou až poté hledaly práci. Jenže ona i taková prodavačka v supermarketu je tam poslední dobou nedosažitelná pozice, o místa pokladních se ve střední Itálii perou. A tak se z vystudovaných československých holek (častokrát i z vysokoškolaček) stávaly ženy v domácnosti. Z počátku nám to nevadilo, poznávaly jsme novou zemi, učily se vařit italskou kuchyni, užívaly si volných dní. Jenže postupem času mladého člověka takový život - ,,život důchodce" unaví. Pak děláte různé kurzy, učíte se čemukoli, co by vás mohlo nějakým způsobem naplňovat a vrátit do života, na který jste byly zvyklé. Já třeba jezdila jako řidička do Říma pro klienty velkých firem i pro turisty. V životě by mě nenapadlo, že budu v cizí zemi jezdit (i v noci) čtyřista kilometrů pro cizí lidi. Já srábotka, co se bojí jít v noci sama i po Praze. Nebo jsem hlídala v jednom resortu neskutečně rozmazlené děti, které bych nejraději ohla přes koleno, ale to nešlo, naopak - musela jsem je ještě víc rozmazlovat (co chtěly to měly) neboť si to rodiče přáli.
Některé holky začaly dělat uklízečky, v těch jejich maloměstech se jiná práce nenašla, ale ony už nechtěly být finančně závislé na svém partnerovi. Jiné šly dělat do fabrik, ač vždycky říkaly, že do fabriky k pásu by v životě nešly. Další začaly dělat takzvané badante (pečovatelky) starých lidí. Vařily jim, uklízely atd. Pro bývalé manažerky a nejen - dost náročná práce. Opravdu smekám před holkama, které tohle zvládly a zvládají dál, které si váží svojí finanční nezávislosti na partnerovi a jdou i s maturitou uklízet cizí byty, jen aby byly užitečné i tam, kde je o práci čím dál větší nouze. A také, aby se vrátili do ,,normálního" života. Vím, že pro mnoho žen je život hospodyňky normálním životem, ale já po zkušenostech a s odstupem času vidím, že pro mne to normální není. Mně totiž dělá velké problémy říkat si partnerovi o peníze. I proto jsem se vrátila do Čech. Když teď koukám na fotky z Itálie - oproti fotkám z loňského roku (obojí každodenně ukazující se ve Vzpomínky na Fb), cítim neskutečně uvolňující pocit uspokojení. Itálie byla pro mne výborná zkušenost, krásná dvanáctiletá dovolená a zůstane navždy mojí láskou, ale ten (pro mne) normální život, který mě baví, napňuje a ve kterém se cítím užitečná a svobodná, ten mám teď a tady.
Obdivuju ty ženy, co se v Itálii starají o rodiny, většinou i o baráky a chodí do práce, která není jejich snem - ba naopak. V Česku a na Slovensku mohly dělat práci, která by je bavila, ale pro lásku a pro rodinu tam zvládnou cokoli, jakoukoli práci!
Podle mne jsme my Česko-Slovenky národ silných žen!
Karla Šimonovská - Slezáková
Barrandov osmdesátých let
Filmové studio Barrandov, Barrandovské terasy, krásné vily, kolem jen louky, pole a jedna silnice, která spojovala Hlubočepy s Barrandovem. Žádné paneláky, obchoďáky, jen obilí a vlčí máky. To bylo mé dětství na Barrandově.
Karla Šimonovská - Slezáková
Osmdesátá léta v Raudnitzově domě a dnes
Socialismus, to slovo mnohým nahání husí kůži, ale nám, nám ,,Husákovým dětem" vyvolává vzpomínky na krásné a bezstarostné dětství. Lízání Vitacitu z neumytých dlaní, lezení po stromech, kradení ovoce ze zahrádek ...
Karla Šimonovská - Slezáková
Co se vám honí hlavou?
Měli jsme se moc dobře, ale mnozí si to neuvědomovali. Nepřeberné množství všeho, od jídla přes oblečení, až po elektroniku. Já se klidně uskromním, stačí mi to, co jsem měla v dětství osmdesátých let, hlavně ať skončí válka!
Karla Šimonovská - Slezáková
Třetí jaro ve strachu, ale s hrdostí, že jsem Češka!
Je to pár dnů, co jsem si libovala, jak se máme oproti loňskému a předloňskému jaru dobře, jak se vrací vše do starých dobrých kolejí. A teď je všechno jinak. Jenže tady už nemůžu napsat, že člověk míní a život mění, protože ...
Karla Šimonovská - Slezáková
Bylo mi za nás Čechy trochu trapně, ale prý je to v Itálii stejné!
Moje první prezentace v největším květinářství v Praze, plná známých osobností. Moc jsem se těšila, hlavně na to, jak všem povím všechno o dobré čokoládě. Jenže ani ve snu by mě nenapadlo, že budu muset lidi ,,mlátit přes prsty."
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
To nemyslíte vážně! Soudce ostře zpražil bývalého vrchního žalobce
Emotivní závěr měl úterní jednací den v kauze údajného „podvodu století“, v němž měly přijít tisíce...
Moskva se chlubí kořistí z Ukrajiny: Abramsy, Leopardy i českým BVP
V Moskvě ve středu začala výstava západní vojenské techniky, kterou používá ukrajinská armáda a...
Sluší se, aby zaměstnanec věděl, proč je propouštěn, řekl Juchelka
Poslanci se přeli o změnu zákoníku práce. Opozici se ho nepodařilo vrátit vládě k přepracování....
Nevítají přistěhovalce, jsou xenofobní, řekl Biden o Japonsku a Indii
Americký prezident Joe Biden označil Japonsko a Indii za „xenofobní“ státy, které nevítají...
„Můžete nás grilovat.“ Koalice SPOLU zahájila kampaň u piva a klobás
„Ááá, náčelník přijíždí,“ zahlásil europoslanec ODS Alexandr Vondra. K poděbradské kolonádě, kterou...
Na Plzeňsku hořela hala sklárny, oheň zasáhl třetinu střechy
V Heřmanově Huti na severním Plzeňsku hořelo v areálu sklárny. Podle informací iDNES.cz od hasičů,...
Ärztin/Arzt für Innere Medizin
Allgemein öffentliches Krankenhaus Spittal/Drau
nabízený plat:
172 000 - 273 000 Kč
- Počet článků 265
- Celková karma 34,96
- Průměrná čtenost 3722x
Co mě baví? Žít, snít a vzpomínat :)
Má kniha Zrzavé dětství v socialismu.... jestli se chcete vrátil v čase......, tak tady!