Nádherná prohra ... fotbal z jiné planety

Píšu ještě plný dojmů z finále mistrovství Evropy v kategorii U19. Necítím se povolaný zápas ani popisovat ani hodnotit jako pan Havlena, na to jsem příliš neobjektivní, nadšený a plný dojmů. Ale musím se přiznat, že takhle mě fotbal dlouho nepotěšil.

Co na tom, že náš tým dvakrát vedl a nakonec prohrál 2:3. Byl to fotbal za který se nemusejí stydět, který královsky bavil a bylo vidět, že jej všichni hrají s chutí a naplno. Když dvakrát vedli, nestáhli do obrany, běhali nejen do poslední 90. minuty, ale i dalších 2x 15 minut prodloužení. Gól na 2:1 by mohl být ve znělce jakýchkoliv sportovních zpráv. Pokud budete mít šanci dostat se k záznamu nebo sestřihu zápasu, podívejte se, stojí to za to a určitě nebudete litovat.

Pokud by takhle hrála (a třeba i prohrávala) naše seniorská reprezentace, nebylo by si nač stěžovat. Ale on rozdíl bude jak v hráčích, tak v trenérovi. Kde brali hráči sílu k soustavnému napadání po celém hřišti do poslední minuty ví asi jen trenér Hřebík a mám podezření, že nějak zvládnul bezdrátový přenos energie na dálku. Což je jen další paralela k seniorské reprezentaci, kde u pana Bílka není často jisté, je-li při vědomí a naživu.

Děkuju za užasný zážitek a smekám před celým týmem.