Začneme užívat šestý smyl ?

O tom, že šestý smysl skutečně existuje, se údajně můžete dnes, navzdory urputně jej popírají­cím skepti­kům, sami přesvědčit.

Čtenáře mého blogu jsem již seznámil s poznatky doktora V. M. Bronnikova, který měl vypracovat vlastní metodu výuky "přímého vidění" (direct vision), podle jeho sdělení umož­ňující lidem orientovat se v prostoru se za­kry­týma očima po absolvování 3 stupňů jeho metody, rozdělených na 30 lekcí výuky. Absolventi Bronni­kových kurzů podle některých ruských novinářů mohou "přímým viděním" číst no­viny a knihy, nebo ma­lovat, orientovat se v ne­zná­mém pro­storu, jezdit na kole či kolečkových bruslích, hrát stolní hry, ku­lečník a po­dobně [1]. Ta­ko­vémuto přímému vi­dění se pak údajně mohou naučit i lidé nevidomí (slepci) a získat tak náhradu za ztra­cený zrak. Po­bočky centra výuky metodou V. M. Bronnikova, nazvaného Akade­mie rozvoje člověka, se dnes na­chá­zejí ve více jak še­desáti městech někdejšího Sovětského svazu, ale i v zá­moří. Bronnikovo "přímé vidění" tedy před­stavuje fenomén, který by pa­rapsy­chologové měli zařadit do kate­gorie tzv. mi­mosmyslo­vého vnímání. Namísto para­psycho­logů se však jím za­čalo zabývat něko­lik zástupců vědecké obce [2] v Rusku i Ame­rice, kam Bronni­kovu metodu po ná­vštěvě

Kyjeva v roce 1995 přivezla manželka bývalého prezi­denta Clintona, dnešní americká ministryně zahra­ničí Hillary Clintonová. U nás již proběhlo několik Bronni­kových kurzů, v současné době dochází k tech­nickým změnám. Výuka má nadále probíhat prostřed­nictvím tzv. uzavřených videokonferencí v rus­kém  ja­zyce, které vede z Feodosie na Krymu v reál­ném čase sám autor V. M. Bronnikov.

Ovšem zajímavou pro nás by měla být i metoda Marka Komissarova, nazývaná metodou "Rozvoje přímého vnímání informací". Vlastní Komissarova metodika výuky by měla sestávat ze dvou etap, při nichž dochází nejdříve k odbourání psychologické bariéry na úrovni našeho vědomí a následně pak ještě na úrovni našeho podvědomí, kdy dochází k aktivaci "centra přímého vnímání informací", nutné pro vlastní "infofeeling" - tedy pro infopatii či telegnostické schopnosti. I když nebyla metoda Ko­missarovy výuky schopnosti "vidět" se zavřenýma či zakrytýma očima objasněna fyziology a psychology, zdá se být Komissarův přístup k tomuto fenoménu veskrze racionální, ne­boť on sám je původním povoláním chemik a technik, který na žádné zázraky nevěří a svoji me­todu nespojuje s žádnou mys­tikou. Praktické výsledky jeho metody měly být ověřeny Laboratoří dětské neurofyziologie IEFB RAN v ruském Petrohradě, i na pracovišti New York University School of Medicine v USA.

Mark Komissarov se narodil v Rusku, kde také absolvoval vysokou technickou školu v oboru che­mického strojírenství, ale v roce 1989 se odtud s rodinou vystěhoval do USA. Komissarov má za se­bou již bezpočet seminářů v USA, Rusku i Německu. Jeho nejmladšími studenty byly děti od 3 let, vůbec nejstarším absolventem jeho semináře byla pak paní v úctyhodném věku 71 let. Také u nás již pro­běhl seminář Marka Komissarova, a to ve dnech 28.10.-1.11.2009. Pražský Ko­missa­rův semi­nář tr­val pět dní, výuka probíhala každý den po dvou hodinách. Tento fakt koreluje s po­znatky o (u nás prakticky neznámé) malajské metodě: v roce 2006 zahraniční sdělovací pro­středky infor­mo­valy o metodě malajského středoškolského profesora Zi Lin Yi, který se 20 let za­býval různými techni­kami trénování paměti školní mládeže, aby pak začal praktikovat vlastní me­todu "Accelera­ted Me­mory Course", při které jsou

schopni žáci trénink paměti zvládnout za pou­hých 11 hodin. Tato me­toda podle malajského profesora stimuluje mysl, zvyšuje její výkon a uvol­ňuje skrytý po­tenciál. A jak se údajně ukázalo, některé z dětí po absolvování tohoto kurzu získávají ve stavech hlubokého sou­stře­dění schopnost "vidět" se zavřenýma či zavázanýma očima, tedy schopnost "di­rect vision", o které hovoří Bronnikova metoda, nebo "infofeelig" z metody  Ko­missarovy.  

Je tedy zřejmé, že při výuce "vidění" se zakrytýma očima by bylo do budoucna možné se vyhnout jak meto­dám s ná­nosy mystiky (zabalenými do nejrůznějších omáček východních filozofií), tak i zdlouhavým, ně­kolika měsíčním kurzům, tahajícím klientům z kapes nemalé peníze, jak tomu bývá u kurzů Bronnikova. Některé děti se podle zahraničních novinářů mohou díky propra­co­vaným metodám naučit alternativnímu vidění za několik hodin (ve výjimečných případech i v kratším čase), dospělé osoby i za několik dní. V případě zrakově postižených dětí už Ko­missarov založil Centrum pro zrakově posti­žené děti (Blind Care Foun­dation) v USA a Indii, spo­lupracuje též s dět­skými klinikami v Rusku. Na jeho semináře (tedy i v Če­chách) mají zra­kově postižené děti přístup zdarma. Ovšem všechny zdravé děti, u kte­rých se na Komissarově semi­náři projeví nový, záhadný smysl, je třeba nejdříve náležitě vy­zkoušet a ově­řit, zda skutečně mo­hou "vidět" se zakrytýma očima. Za tímto účelem Komissarov navrhl černou, ne­průhlednou masku vlastní konstrukce, připomínající masky, kterými policejní jednotky znemožňují spoutaným zločincům používat zrak. Maska je konstruována tak, aby dostatečně pevně přilnula k obličeji a ne­vznikala pod jejím spodním okrajem žádná mezera, čímž se zabrání případnému "pod­hledu". Zde ovšem bývá, jak se u nás říká, všemi skeptiky vzpomínaný  "zakopaný pes".

Jestliže je tedy maskou vyřazen náš zrak, coby náš základní smysl, měla by zkoušená osoba k roze­znání barev jí předkládaných předmětů, k popisování předkládaných obrázků nebo "čtení" před­klá­daných textů, využít svoji nově nabytou schopnost, tedy svůj šestý smysl, vnitřní zrak, di­rect vision či infofeelig. Žáci Komissarova působí dojmem, že "vidí" skrz neprůhlednou masku, neboť orientují hlavu tak, jako by pozorovali okolí běžným zrakem, pozorované předměty jsou pře­vážně v jejich zorném poli. I když při větším soustředění, například na předložený text, se natáčejí k před­mětu jejich zájmu spánkem, podobně jako lidé nevidomí, nebo lidé se zbytky zraku. Je však otáz­kou, kudy informace, které putují následně do zrakového centra mozku, ve skuteč­nosti do lid­ského organizmu vstupují. Velkou neznámou je též fyzikální podstata nositele tako­výchto informací, i když ruský tým badatelů, zabývající se "viděním" osob se zakrytým zrakem (ale i nevidomých osob s novou schopností) v jednom z odborných článků přišel nedávno s hypotézou, že nositelem in­for­mace, vnímané pokusnými osobami se zakrytýma očima, je blíže neurčené spektrum elektro­magne­tického vlnění [3].  

V dobách tzv. studené války se vyhledávání osob, obdařených šestým smyslem, věnovaly tajné služby v Rusku i Americe. Z nedávno zveřejněných dokumentů vyplývá, že se od roku 1952 na tomto úkolu v USA podílel (v rámci programu Project MK-Ultra) i věhlasný iluzionista John Mulholland, který pro tajnou službu CIA prověřoval ta­kovéto schopnosti nových adeptů. Zde ovšem máme důkaz toho jak bývá šestý smysl člověka pře­ceňován, neboť ani lidé, tento smysl užívající, nedokáží konat zá­zraky a pro opravdu dobrou, kvalitní špionáž, jsou méně použitelní než dokonalé technické pro­středky. Na druhou stranu je třeba si při­znat, že určité prvky výcviku armádních specialistů leckdy mohou při­pomínat kurzy a semináře, na kterých se učíme "číst" se zavřenýma či zakrytýma očima. Neboť takovéto metody mo­hou elitním vojenským jednotkám poskytnout možnost rychlejšího a kva­litnějšího vy­hod­nocení dané situace, a tedy i rozho­dování se v extrémních podmínkách díky informa­cím, získáva­ným kromě tradičními pěti smysly i smyslem šestým.

Trochu světla do problematiky fenoménu zakrytých očí údajně mohou vnést i fakta o mapování "mimořád­ných lidských schopností" v Čínské li­dové republice [4], která zveřejnili Paul Dong a Thomas E. Raf­fill v publikaci China’s Super Psychics. Americký publicista Paul Dong je sice občanem Spojených států amerických, narodil se však v Kan­tonu, v Číně. Udržuje blízké styky s čínským vědeckým spo­lečenstvím a je jedním z mála západních pu­blicistů, obeznámených s čínským základním vědeckým výzkumem. Čínský přístup k problematice mimořádných lidských schopností, tedy "Extra Human Function" či "EHF", na rozdíl od našeho zá­padního pohledu, vychází z uznávaných principů čínské tradiční medicíny a na ni navazujících filozo­fických systémů, navíc má čínská vláda pro podporu vý­zkumu EHF mnoho vlastních důvodů. Čínská vě­decká obec tak k problematice EHF přistupuje zcela nepředpojatě a její výzkum je plně podporo­ván vládními kruhy. Díky tomu pak bylo od roku 1974 do roku 1990 čínskými výzkumníky evido­váno více než 100 000 dětí a mladistvých, prokaza­telně dis­ponujících "mimořádnými lid­skými schop­nostmi". Přitom jednou z nejčastěji se vyskytujících EHF je schop­nost "vi­dění" se zakrytýma očima.

Bez zajímavosti není pro nás fakt, že se málo využívanými schopnostmi člověka, o kterých dnes ho­voří různé školy "vidění" se zakrytýma očima, zabýval i Břeti­slav Kafka (14.5.1891-27.8.1967), známý hypnotizér (původní profesí sochař) z Červeného Kostelce, autor po­pulární pu­blikace Nové základy experimentální psychologie. Kafka ve své době dospěl k závěru že někteří lidé, uve­dení do hypnotického transu, mohou pozorovat a také přesně popisovat své okolí se za­vře­nýma či zavá­za­nýma očima, tedy bez možnosti zrakových vjemů [5]. Ten ovšem nikdy neužíval u svých subjektů k vyřazení zraku nějakou černou masku či speciální brýle, ale uváděl je ho hlubokého hypnotického transu. Mnohé tedy naznačuje tomu, že šestý smysl ve skutečnosti není výsadou vyvolených, ale že je jím zřejmě vybaven v latentní formě (pod pojmem "la­tentní" se rozumí "skrytý, neprojevený") každý člověk. Možná by tak mohla být jednou vypracována i ryze česká, jednoduchá metoda výuky "probouzení šestého smyslu" na­šimi psychology. Nebo se snad mýlím?

I to je možné. Vždyť téměř celá naše vědecká obec zatím považuje schopnost "vidět" bez očí nikoli za lidský smysl, ale za pouhý nesmysl. Ovšem stále ještě platí, že za skutečné pova­žuje věda to, co lze ověřit experimentem. A tak mi nezbývá než uspořádat, v duchu zdravé skepse, jed­noduchý experi­ment za účasti zástupců české vědecké obce, který by existenci záhad­ného "feno­ménu zakrytých očí", označovaného za "infofeeling" či "direct vision" vyvrátil, nebo potvr­dil. Neboť pouze verifikace (potvrzení existence) tohoto mýty opředeného fenoménu dovolí našim vědeckým pracovištím zahájit základní vědecký výzkum, při němž se skupina odborníků časem může do­brat i neuro­nální dráhy či přesně popsaného receptoru pro zdánlivě nepochopitelné vnímání, označo­vané za "di­rect vision" či "infofeelig".

Vracím se tedy k prvorepublikovým tradicím a stávám se soukromým badatelem. Chce to jen trochu času na přípravu a diplomatická jednání, ale o výsledku ex­perimentu, ať už kladném, či zá­porném, budete pravdivě informováni.

------------------------------------------------------

Další informace na toto téma následně přinesl můj novější článek o tom, jak jsem se vydal po stopách ruského fenoménu.

[1] N. P. Bekhtereva, L. Yu. Lozhnikova, S.G. Dan’ko, L. A. Melyucheva, S. V. Medvedev1and S. Zh. Davitaya - On the So-Called Alternative Vision or Direct Vision Phenomenon, Human Physiology, Vol. 28, No. 1, 2002, pp. 16-26.

[2] P. V. Bundzen, V. V. Zagrantsev, K. G. Korotkov, P. Leisner and L. E. Unestahl - Comprehensive bioelectro­gra­phic analysis of mechanisms of the alternative state of consciousness, Human Physio­logy, Vol. 26, No. 5, 2000, pp. 558-566

[3] Korotkov KG, Bundzen PV, Bronnikov VM, Lognikova LU - Bioelectrographic correlates of the di­rect vision phenomenon, J Altern Complement Med, 2005 Oct;11(5):885-93.

[4] Paul Dong, Thomas E. Raffill - China’s Super Psychics, Marlowe & Company, New York, 1997

[5] Břetislav Kafka - Nové základy experimentální psychologie, Nakl. Poznání, 1999 (1. doplněné vy­dání) ISBN: 80-902739-0-4