Sisyfos, Poltergeist a Bludné balvany za rok 2011

V pátek 30. března 2012 ve Strouhalově posluchárně Matematicko-fyzikální fakulty UK proběhlo již XIV. slavnostní předávání Bludných balvanů Sisyfa za rok 2011, rozdávaných odpůrcům kritického skeptického myšlení. Zde také Věra Nosková, zvaná Matka zakladatelka, třem oběta­vým skepti­kům, kteří se mimořádně zasloužili o činnost klubu, předávala sisyfovské Poháry slávy, tedy jakýsi protipól Bludných balvanů.   

Jako první tuto cenu symbolicky obdržel prof. MUDr. Jiří Heřt, DrSc.,  jenž „šíří rozumné myšlenky a oponuje nesmyslům a blátivým argumentům protivníků zdravého ro­zumu“, přičemž je „bez emocí podrobuje fundované kritice“ a bojuje tak proti „pošetilosti, lžím a podvodům“. Což by nebylo až tak zajímavé, kdyby se právě v případě lékaře a anatoma prof. Heřta již delší čas neukazovalo, že se čelní představitelé Sisyfa zpronevěřují samotným preambu­lím klubu. V této souvislosti je obzvláště zajímavé nulté číslo Zpravodaje Sisyfa, kde se mohou čtenáři seznámit s původními cíly klubu Si­syfos, předloženými Minister­stvu vnitra ČR dne 9. 12. 1994, kdež je uve­deno: „Členové společ­nosti jsou si vě­domi, že kdo­koli se může mýlit, i oni sami. Mýlit se není ostudné, ostudné je v omylu se­trvávat, ne­pře­mýšlet, nehle­dat pravdu“. Ovšem k tomu se v posledních letech předsed­nictvo Sisyfa už nehlásí, žádné své omyly nepřiznává. A tak jsem zaslal předsednictvu Českého klubu skeptiků Otevřený dopis, který jsem také ve čtvrtek 2. února 2012 zveřejnil na svém blogu.

Otevřený dopis se týká problematiky fenoménu zvaného poltergeist, který je zařazován mezi ano­mální jevy. O takovéto jevy se zajímá i české skeptické hnutí, reprezentované Českým klubem skeptiků Sisy­fos. Nelibost českého skep­tického hnutí tak vyvolala moje publikace Poltergeist exis­tuje!, za kterou mi již jeden ze stoupenců českého skeptického hnutí, zásobující mne kritickými maily, pohrozil sisyfovským Blud­ným balvanem, v našem tisku označovaným za „vědeckou anticenu“. Zřejmě tedy i já jsem byl součástí oněch 112 no­minací, o kterých hovořil RNDr. Jiří Grygar ve svém úvod­ním projevu k předávání Bludných bal­vanů Sisyfa za rok 2011, rozdávaných odpůrcům kritic­kého skeptického myšlení. A jak prohlašuje Ing. Přibylová na serveru Českého rozhlasu „Vět­šinou kan­didáti oplývají tím, že vykrádají vědecké termíny, berou termíny z fyziky, medicíny či bio­logie, různě je překroutí, pomíchají dohromady a pak je použijí na propagaci třeba svého výrobku, který prodávají. Žádná kreativita ani nové ná­pady, které by mohly někoho inspirovat třeba k vědec­kému výzkumu, v tom ani nejsou“  (zpravy.rozhlas.cz, 30. března  2012).

Podobnou nelibost příznivců českého skeptického hnutí ovšem vyvolal i článek o hypnóze, který nedávno zveřejnil internetový časopis pro popu­larizaci vědy OSEL (Objective Source E-Learning), jasně a zřetelně propagu­jící kri­tické myšlení, v rubrice Behavio­ralní vědy (viz: Josef Pazdera - Hypnóza existuje, Osel.cz, 27.10.2011). Diskuse ke článku obsahuje i pří­spě­vek skeptika Ladi­slava Langa, který zde říká: „Nevěřím na hypnózu stejně jako ne­věřím na horoskopy nebo homeo­patii - a ani tento článek mne přesvědčit nedokázal“ (28.10.2011). I zde je tedy fe­no­mén, který představuje objektivní realitu, příznivcem českého skepti­ckého hnutí jednoduše označován za něco, co vůbec neexis­tuje jen proto, že to odporuje jeho víře. Což nemá ani v nejmenším nic spo­lečného se skuteč­nou racionalitou, či kritickým myš­lením, natož pak s vědou a vě­deckými po­znatky.  

Víru ve skutečnosti nelze aplikovat do kritického myšlení, ba ani do skutečného skepticismu, jako jednoho z nástrojů cesty za poznáním. Nejde zde samozřejmě o víru ve významu náboženství či konfese, ale o víru ve významu přesvědčení (belief), jako posuzování pravdivosti, nebo obecné platnosti. Víra, o které zde hovořím, je náš osobní názor, naše stávající přesvědčení, na které máme všichni nárok a plné právo. Ovšem naše víra v uvedeném slova smyslu (a víra našich sou­věrců) byla, je a bude vždy jenom pouhým osobním názorem, odpovídajícím naší výchově a tradicím či hodnotám, ke kte­rým se hlásíme, ale i našemu vzdělání a dosaženým vědomostem. Obecně zde platí, že každé naše pře­svědčení může být jak pravdivé, tak i mylné, pročež naše přesvědčení ni­kdy není a ani nemůže být zárukou pravdivosti. Jinak řečeno, takováto víra (belief), umocněná skálopevným přesvědče­ním o vlastní neomylnosti, jež se stává fanatickou a dogmatickou, pak může nakonec přecházet až do paradox­ních atributů náboženství.             

Jak bylo již výše řečeno, každá dogmatická víra jako osobní přesvědčení (belief) je, mimo jiné, podmíněna i vzděláním a vědo­mostmi. Jenže za dogmatismem čelných představitelů Sisyfa, for­mujících názory a postoje celého českého skeptického hnutí, nemůžeme hledat nedostatečnou míru vzdělání. Nejenže dosáhli řady vědeckých a pedagogických titulů, ale ve své profesi jsou po­važováni za od­borníky a mají hluboké znalosti ze svých oborů. Avšak v dobách totality, kdy získá­vali na vy­sokých školách své odborné vědomosti, jejich pedagogové v drtivé většině za­stávali ne­kom­promisní názor, že anomální jevy, označované za tzv. polterge­ista, jsou prostě jen obyčejné pitomosti, které do vědy vůbec nepatří. Odtud de facto pra­mení do­savadní nechuť čel­ných před­stavitelů klubu Sisyfos k novodobému výzkumu výše uvedených anomálních jevů, jejichž existenci dodnes popírají. Neboť jak říká ně­mecký matematik a popu­lari­zátor vědy Thomas von Randow: "Pokud se nějaká teorie šíří dosta­tečně dlouho a po ge­nerace se studentům předkládá jako vě­decký názor, stane se z ní všeobecně uzná­vaná skuteč­nost, nebo dokonce ne­zpochybnitelná pravda". Jenže i zde platí, že nebezpečí dogmatismu je možné se vy­hnout kritic­kým myšlením za pomoci starého, dosud ve vědě platného pravidla ad fontes (zpět ke zdrojům, původním pramenům), které zá­jemce o skutečná, historická fakta, dovede k původním zdrojům. A po­kud se pak čelní předsta­vi­telé Si­syfa i přes viditelné roz­pory mezi historickými fakty a jejich pře­svědčením namísto pozná­vání zde zmíněných anomálních jevů nadále jen utvrzují ve svých ne­měnných názorech, lze za je­jich postoji hledat základní rysy neofo­bie.                                                     

Nakonec i docent MUDr. Oldřich Vinař, CSc., coby blogující psychiatr na webu Lidovek a na webu Si­syfa v úvodu svého článku konstatuje: „Členové spolku skeptiků Sisyfos jsou označováni za dogmatické a nedůtklivé staříky“ (Oldřich Vinař - Bojuje Sisyfos s větrnými mlýny? Web Sisyfos, 21.12.2010). A nebyl zřejmě daleko od pravdy ani Jiří Grygar, coby mimořádný a zplnomocněný velvyslanec Strašného Sisyfa, když s humorem jemu vlastním v proslovu při pře­dávání XIII. Blud­ných balvanů Sisyfa za rok 2010 označil výbor Sisyfa za „zkostnatělou partu senil­ních prostatiků“. Vtírá se zde tak jedna opodstatněná otázka: nakolik je možné hledat za dogmatismem čelných představitelů Sisyfa pří­znaky neofobie, ve významu chorobného strachu z nového? Vždyť každý psycholog či psychiatr nám může potvrdit, že odmítání nového, nebo dokonce strach ze všeho moderního, ke stáří vždy patřily a patřit zřejmě i nadále budou. Ostatně, výsledky nejnovějších psychologických experimentů již prokázaly, že i vzdělaným lidem novost vadí, protože vyvolává dojem nejistoty. Tak jako široká ve­řejnost má i vědecká obec tuto nelibost nejspíše zakomponova­nou hluboko v mysli, neboť obecně platí, že ani objek­tivní, odborné argumenty, podporující nové nápady či hypo­tézy, vědeckou obec zhusta nedo­nutí, aby je akceptovala. Přičemž tuto před­poja­tost vůči novin­kám si většina vzdělanců ani neuvědomuje.  

To je také jeden z důvodů, proč se ve většině spekulací kolem anomálních jevů, prezentova­ných čelnými představiteli klubu Sisyfos, setkáváme se znehodno­cová­ním reálných faktů v systému po­stojů a osobní ideologie. Obecně platí, že postoje mají vliv na prů­běh psychických procesů člo­věka, přičemž psychologic­kou důle­ži­tost mají především funkce po­stojů. Centrální postoje mají in­tegrativní funkci, utvrzují tedy je­dince ve vztazích, které jsou pro něho psychologicky významné. Postoje mohou upevňovat sebevě­domí, přispívat k sebeospra­vedlňo­vání, či mohou pomáhat pře­konávat ne­jistotu, úzkost, tedy i strach z nového, přičemž po­stoje s tako­výmto osobním významem bývají odolné vůči změně. Při znehodnocování reálných faktů v systému postojů se pak objevuje poměrně častá repu­diace (z la­tinského repudio, tj. odmítám) podstatných detailů (odmítnutí, ne­přijetí či zapu­zení pů­vodních ne­příjemných detailů nám nesympatických faktů) a skotomizace. Pů­vodně řeckým termí­nem „skoto­mizace“ se jak v psychologii, tak i v psychiatrii označuje postupný proces neuvě­domova­ného psy­chického znehodnocování reálných faktů a vztahů, které se jedinec sám před se­bou snaží zastřít, tedy psychicky podmíněné popírání prokazatelných skutečností. Pro lepší srozu­mitelnost lai­kům lze na tomto místě citovat poznámku jednoho z našich psychologů, který v internetové diskusi nedávno prohlásil: „Dnešek se vyznačuje neskutečnou skotomizací. Skotom je m.j. me­dicínský vý­raz pro výpadek zorného pole, o němž subjekt neví, a v důsledku toho může přijít třeba k úrazu nebo způ­sobit ha­várii, i když si subjektivně myslí a je o tom pevně přesvědčen, že vidí dobře. Po­dobně je tomu při vědeckém poznání nebo zpracovávání názoro­vém.“ 

Popravdě řečeno, velkým překvapením pro mne tak bylo vystoupení jednoho z vážených členů klubu Si­syfos, který o letoš­ním udílení Bludných balvanů přišel ráno 3. dubna do vysílání Českého roz­hlasu informovat posluchače. Kon­krétně do pořadu „Jak to vidí...“, přišel tentokrát doc. MUDr. ThDr. Mgr. Jaroslav Maxmilián Kašparů, Ph.D., se kterým si povídala moderátorka Zita Senková: „Paní Te­reza z Ostravy se vás ptá, pane Kašparů, zda existují fenomény, které nelze uchopit do­sud uzná­vanými vědeckými meto­dami?“. Max Kašparů, jako psychiatr, teolog, spisovatel a člen klubu Sisy­fos odpověděl: „Mohou. Mohou takové fenomény, což je přeloženo jevy, existovat a my je musíme zkoumat. Vezměme si takového poltergeista, což je domácí duch. To tady také běží, byla k tomu vydaná i jedna kniha. Jestliže se vám doma děje něco, na co zatím nelze přijít a ne­přijde na to ani majitel domu a nepři­jde na to ani pan starosta, tak se to prohlásí za domácího du­cha. Všechny jevy, které nemůžeme zatím vysvětlit, musíme zkoumat, ale vždycky se musíme va­rovat toho, abychom si udělali jedno­duché vysvětlení. To je vždycky nebezpečné. Jestliže si udě­lám jednodu­ché vysvětlení, je mi jasno a jestliže má člověk jasno, přestává si klást další otázky. A my jsme tu od toho, abysme si kladli vždycky otázky a hledali vysvětlení.“   

S tím nelze než souhlasit, já mám stejný názor. Zatím však stále platí, že existence fenoménu zvaného poltergeist je některými členy klubu Sisyfos (včetně prvního majitele sisyfovského Poháru slávy), prohlašují­cími se za zástupce české vědecké obce, dosud popírána a ne­šťastní a zoufalí lidé, kteří se v místě svého byd­liště s nepochopitelnými a stresují­cími fyzi­kálními jevy v podání „poltergeista“ setkávali a dosud setkávají, jim jsou zcela lhostejní. Naproti tomu v sousedním Německu je poskyto­váno pora­denství a pomoc pro lidi s nevšedními či mimořád­nými zážitky v Psycholo­gickém in­stitutu na univerzitě ve Freiburgu. A jak se zde ukázalo, z celkového počtu 652 klientů, kteří kontaktovali v letech 1996 až 2001 středisko při IGPP (Institut für Grenzgebiete der Psycholo­gie und Psycho­hygiena), se na odborníky obrátilo 102 nešťastných a vystresovaných osob, které se v té době se­tkaly s nejrůznějšími projevy fe­noménu zvaného poltergeist. U nás však zatím žádný psycholo­gický institut lidem s podobným osudem neporadí, ani nepomůže. Neboť naše vědecká obec (dle mínění předsednictva klubu Sisyfos) je toho názoru, že fenomén zvaný pol­tergeist vlastně vůbec neexistuje. 

Diskuse na iDNES.cz

Vážení čtenáři, o vaše názory velmi stojíme. Chceme však, aby diskuse měly smysl. Proto vás prosíme, diskutujte slušně a k tématu článku.