Pokrok se zastavit nedá.

Konec nově vyráběných aut se spalovacími motory v celé Evropské unii se blíží. Vlády jednotlivých států zakážou vbrzku jejich prodej.  

Ovšem do takto rozjetého vlaku nenaskočily jen vlády členských států EU. Podle Me­zinárodní rady pro čistou dopravu (International Council on Clean Transportation – ICCT) plánuje odklon od spalovacích motorů i řada dalších zemí. Tak třeba Čína už oznámila, že po roce 2035 prodej nových aut na benzín nebo naftu zakáže, Indie dokonce zákaz stanovila na rok 2030, o stejném datu se hovoří i ve Spojeném království, nebo v Japonsku. Vůbec první chce být Norsko, které rovněž není členským stá­tem Evropské unie, kde bude zákaz platit už od roku 2025.

To je však strážcům klimatu málo. A žádají k tomu i zákaz spalování zemního plynu coby fosilního paliva, což by se dotklo také plynu stlačeného (CNG) nebo zkapalně­ného (LNG). Nejspíše však zůstanou nevyslyšeni, neboť Evropská unie by podle posledního návrhu Evropského parlamentu měla dotovat projekty spojené se zemním plynem alespoň do konce roku 2027. Podmínkou ale bude následné mísení zemního plynu se zatím nespecifikovaným množstvím zeleného vodíku. Jedná se o hlavní trend využití vodíku v příštích letech a desetiletích, tedy o postupnou transformaci infrastruktury pro zemní plyn na infrastrukturu pro takovouto dvousložkovou směs plynů. Postupně má pak dojít ke kompletnímu nahrazení zemního plynu vodí­kem.

U nás se už na změny připravuje Pražská plynárenská, která podepsala smlouvu o vodíkové spolupráci s ÚJV Řež. A jak prohlásil předseda jejího představenstva Martin Pacov­ský: „Jsme schopni se dostat v přidávání vodíku do zemního plynu na 40 procent v roce 2040. Chceme být lídrem v implementaci, abychom se dostali k samotné výrobě vodíku, nejen k jeho distribuci.“ K tomu pak jaksi opatrně podotkl, že nad hranicí deseti procent vo­díku už budou potřebné nové spotřebiče. Ovšem ty se zatím nevyrábí. Nicméně v tuto chvíli je už jisté, že domácnosti, které využily dotací a namísto uhlím začaly topit zem­ním plynem, se při „ozeleňování“ zemního plynu vý­měně jejich nového kotlu v příštích letech nevyhnou.

Evropská komise počítá s tím, že všechny členské země, tedy i ta naše, zajistí na každých 60 kilometrů dálnic či rychlostních silnic dobíjecí stanici pro elektromobily s bateriovými mo­duly. Jednou za 150 kilometrů by pak měli mít možnost načerpat palivo řidiči, kteří mají auto na vodík. Přičemž podle komise do roku 2030 by tak mělo být v EU pro elektromobily k dis­pozici 3,5 milionu dobíjecích stanic. Ovšem ani ten největší optimista z řad našich politiků jistě nevěří tomu, že konec výroby aut se spalovacími motory bude znamenat i konec provozu milionů „spalováků“, křižujících dnes naše silnice. A pokud se začnou hledat cesty, jak tato stávající auta „ozelenit“, moc možností na výběr nebude.

Nejspíše budou jenom dvě. Buď do aut se spalovacím motorem budeme tankovat syntetická paliva (e-fuels), jejichž výroba se ve světě nesměle rozbíhá, nebo alespoň starší auta pře­stavíme na plyn. Spalováním stlačeného zemního plynu (CNG) totiž vzniká mnohem méně škodli­vin než v případě konvenčních paliv. Pozitiva a optimistické vyhlídky u tohoto pohonu zatím převažovaly, ačkoli cena CNG podléhá mnoha nevyzpytatelným vlivům, jako každá komo­dita. Jenže třeba Pražská plynárenská, připravující se na roli vodíkového lídra, je zcela jiného mí­nění. Předseda představenstva Martin Pacovský totiž prohlásil: „Naše CNG stanice budeme konvertovat na vodík“. Tedy pak už tu nebudou plnit nádrže auta co jezdí na stlačený zemní plyn, ale jen auta s palivovými články, zvaná Fuel Cell Electric Vehicle (FCEV), co jezdí na vodík.

Větší množství tzv. zeleného vodíku u nás těžko vyrobíme. A tak se uvažuje o tom, že ho budeme v příštích letech odebírat z  Ukrajiny. Provozovatelé plynárenských soustav Česka, Slovenska, Ukrajiny a Německa totiž hodlají společně vybudovat vodíkový koridor z Ukrajiny napříč střední Evropou. Přičemž na budoucí výrobu vodíku na Ukrajině vsází i další zahra­niční společnosti. A čeští plynaři se už začínají připravovat na transport vodíku, tedy i v ČR vznikají plány, jak vodík existujícími plynovody transportovat.

Jen u té elektřiny, co budeme potřebovat i pro auta na baterky, nás po zákazu spalování uhlí zdá se moc velký pokrok nečeká. Vždyť výpočty vládou jmenované Nezávislé energetické komise (NEK) ukázaly, že při masivním rozvoji elektromobility by ani současná produkce jaderné elektrárny v Temelíně (JETE) nestačila pokrýt spotřebu. A to se už ze sdělovacích prostředků dozvídáme, že s elektrickou energií začali mít problémy nejenom v Číně, ale i ve Velké Británii, nebo v sousedním Německu. A celá řada skeptiků nás už straší, že pokud to takhle půjde dál, budeme nakonec doma místo elektřinou svítit často svíčkami. Toho se ovšem obávají hasiči, neboť už teď v průběhu celého roku vyjíždí k požárům od zapálených svíček, přičemž nejvíce výjezdů mají před Vánocemi v adventním čase. Ale té noční můře hasičů se můžeme vyhnout.

Doma totiž můžeme svítit ekologickou lampou zvanou Waterlight, do které stačí nalít slanou vodu nebo jednoduše načůrat. Ta dokáže proměnit půl litru slané kapaliny na 45 dní světla prostřednictvím ionizace, kdy využívá slanou kapalinu jako elektrolyt, reagující s hořčíkovými a měděnými komponenty uvnitř lampy, produkujícími elektrickou energii. A také plášť této lampy je vpravdě ekologický, je totiž ze dřeva. A aby to bylo úplně dokonalé, je lampa vyba­vena USB portem pro nabíjení mobilního telefonu.

Inu, pokrok bývá plný všelijakých překvapivých řešení.