O čtení Yettiho (Sasquatchovy) DNA

V minulém článku se objevila základní informace o studii Dr. Melby S. Ketchumové z února tohoto roku, ve které dospěla Ketchumová po DNA analý­zách nashromážděných vzorků k jednoznačnému závěru, že sasquatch či bigfoot je hybridem člověka, přičemž se však již při samotném zveřej­ňování této studie v očích vědecké obce zdis­kreditovala. 

Sasquatch či bigfoot má reprezentovat americkou verzi bytosti, která v povědomí nejširší veřej­nosti po celém světě zakotvila pod původním tibetským názvem yetti. Samozřejmě že všechny ty mýty opředené bytosti z různých koutů světa, nazývané Yetti, Yeren, Sasquatch či Bigfoot, pokud opravdu existují, nemusí představovat toho samého tvora. Do­konce ani na území USA ne­musí jít v případě pozorování tzv. bigfoota vždy o jeden a ten samý druh. S naprostou jistotou nelze dnes dokonce vylou­čit ani tu zdánlivě nejšílenější verzi, že bigfoot není vlastně než skrytě žijící původní, domorodé (tedy indián­ské) etnikum, neboť podle Ketchu­mové a některých výpovědí údajných očitých svědků má jít o inteli­gentního hominida s kultur­ními tradicemi, pohřbívajícího své mrtvé.        

Pod hominidy, kam patří člověk i velcí lidoopi, se dnes obecně rozumí skupina velkých savců, v jejichž po­travním spektru obvykle hrají důležitou roli různé formy plodů a pozemní bylinná ve­getace, často i živo­čišná strava. Ho­minidé se dokázali adaptovat k životu v nejrůznějších typech ekosystémů a různých klimatických podmínkách. V případě velkých lidoopů nám pak biochemické, sérolo­gické, moleku­lárně biolo­gické, fyziologické i genetické výzkumy ukázaly, že na suborganismální úrovni si všichni jsou nápadně podobní, jak složením a základními charakte­ristikami krve, humo­rální re­gulace, karyo­typem a zejména pak charakteristikami molekulárně genetickými. Lidem je nejbližší šimpanz, ale i gorily a orangutani vykazují množství velmi po­dobných znaků na molekulární úrovni. Počet chromozómů je sice u lidí a velkých lidoopů od­lišný, 46 u rodu Homo a 48 u všech rodů velkých lidoopů, ale moderní genetika prokázala, že tyto rozdíly mohly vznik­nout poměrně jednoduchou a běžnou chromozomální mutací a nezna­menají žádné podstatné genetické odlišnosti (srovnej Vančata 2005).                  

Ale vraťme se k analýzám DNA, o kterých hovoří M. Ketchumová. Zjednodušeně řečeno, soubor veškeré buněčné DNA obsahuje vedle vlastní jaderné DNA také mitochondriální DNA. Jaderná DNA se nachází uvnitř buněč­ného jádra, je rozdělena na jednotlivé chromozómy, přičemž Y-chromozóm je část jaderné DNA, kterou nalezneme pouze u mužů, neboť se dědí striktně po paternální linii z otce na syna, po­dobně jako rodné příjmení. Kdežto mitochondriální DNA se nachází v mitochondriích (buněčných organelách) a tvoří tak součást mimojaderné genetické informace. V každé generaci se přenáší mitochondriální DNA z matky na její potomky, dcery i syny, avšak mateřskou mitochon­driální DNA svým dětem předávají pouze dcery. Tento prvek přenosu dědičné informace pak vy­tváří spojnici mezi generacemi (u člověka tzv. po přeslici) a může být velkým pomocníkem při rekonstrukci rodové linie, na což se odvolává Dr. Ketchumová.

Sekvenování (čtení) genomu tzv. bigfoota podle prohlášení Ketchumové ukazuje, že jeho mitochon­driální DNA je identická s moderním člověkem (Homo sapiens), avšak bigfootova či sasquatchova jaderná DNA se má vzta­hovat k primátům a patřit neznámému druhu hominida. Nejčastější kritika se tak v případě studie Dr. Ketchumové týká uváděné lidské DNA, neboť kritici pova­žují vzorky za kontaminované (sběrem vzorků bez rukavic, kýchnutím na vzorek a podobně), přičemž popis jednotlivých úseků chromozální DNA z testovaných vzorků jim připadá poněkud zmatený. Jinak řečeno, tým Ketchumové tak bude stejně muset poskytnout dalším vědcům možnost zobrazení sekvencí ze vzorků a umožnit jim jejich vlastní analýzy. Za dobrou zprávu lze v této souvislosti považovat fakt, že vzorky Ketchumové jsou pozoruhodně bo­haté, což naznačuje, že bychom se mohli potvrzení, vyvrácení, nebo poopravení výsledků týmu Ketchumové dočkat (pokud se Dr. Ketchumová projeví jako skutečný vědec) v poměrně krátké době. Zatím však stále na akademické půdě převládá názor, že tzv. bigfoot je nejspíše v USA a Kanadě hojně rozšířeným černým medvědem, kterého si při náhodných setkáních turisté pletou s primátem.   

Něktěří z amerických popularizátorů vědy vzápětí po tom, co vyšla tiskem studie Ketchumové, oslovili několik předních genitků s žádostí, aby se k problematické studii vyjádřili. Osloven byl například profesor Richard A. Gibbs, Ph.D., odborník v oboru molekulární a lidské genetiky, který v roce 1996 založil Centrum sekvenování lidského genomu (Human Genome Sequencing Center, Baylor College of Medicine). Profesor Gibbs se vyjádřil takto: "Vědecký pokrok vyžaduje držet skepsi na uzdě. Musíte přistupovat k věci z pozice agnosticismu. Když jsem o tom četl, chtěl jsem důkaz. Je tady přesvědčivý? Nevím. Jsou tu jasné důkazy o pod­vodu? To není zřejmé. Je to zajímavá hypotéza. Zde bych ale potřeboval více informací pro sekvenování k podpoře závěrů." Gibbs také prohlásill, že je to standardní protokol poskytovat surové sekvenované údaje, které pak mohou být analyzovány k určení, zda se jedná o nový druh, nebo prostě směs existujících druhů. Ovšem studii Ketchumové doprovází pouze textový soubor, který je neužitečný. 

Už v prosinci 2012 se k avizovaným výsledkům Dr. Ketchumové vyjádřil také prof. Todd R. Di­sotell. Podle Ketchumové (její tehdejší prohlášení ve sdělovacích prostředcích) by měl tzv. big­foot představovat lidského křížence, vzniklého před 15 000 lety. A jak k tomu prof. Disotell po­znamenal, žil na americkém kontinentu tehdy již současný, moderní člověk, ale neexistuje žádný dů­kaz, že by zde žil další primát, který by se mohl spojit s lidskými ženami. Navíc Disotell říká: „Také zmínka o ne-lidské sekvenci je matoucí. Pokud nejde o člověka, nebo jde o neznámého tvora, čemu to nejvíce odpoví­dá? Použití  termínu neznámý (unknown) nemá smysl, pokud jde o vědu.“                                                  

Právě prof. Disotell vyvrací tvrzení záhadologů, že se dnešní vědci vesměs odmí­tají zabývat sasquatchem. Todd Disotell je totiž jedním z renomovaných vědců, kteří prováděli ana­lýzu vzorků krve tzv. bigfoota či sasquatche. Nešlo o vzorky z Tibetu či Nepálu, ale o vzorky ze Severní Ameriky. K tomu pod těmito řádky naleznete odkaz na filmový do­kument z produkce History channel, nazvaný Sasquatch Attack. Dokument o stopáži 50 minut vznikl roku 2007, tedy v době, kdy o nějaké analýze Dr. Ketchumové nebylo ještě vidu ani slechu. Můžete si v něm vyslechnout prohlášení prof. Todda Richarda Diso­tella, Ph.D. z fakulty antropologie New York Uni­versity, který provedl DNA anylýzu vzorků, zaslaných mu z kanadské expedice prof. Meldru­mem. O sasquatchovi zde hovoří též biolog John Bindernagel, Ph.D., navíc se v tomto dokumentu dozvídáme, čím že se může sasquatch v Kanadě živit. 

MonsterQuest Sasquatch Attack DVD:

http://shop.history.com/monsterquest-sasquatch-attack-dvd/detail.php?p=70219&v=history_show_monsterquest

Celých 50 minut dokumentu bylo možné ještě minulý měsíc na YouTube v různých nahrávkách shlédnout zdarma. Po tom, co se zvedla o tento dokument (především díky dohadům kolem studie Dr. Ketchumové) obrovská vlna zájmu, zůstal na internetu volně přístupný jen jeho fragment. I zde však najdete část vyjádření prof. Todda Diso­tella:

http://www.history.com/shows/monsterquest/videos/playlists/bigfoot-and-sasquatch#searching-for-sasquatch

Todd Richard Disotell

Professor of Anthropology

Office Address: Rufus D. Smith Hall 25 Waverly Place New York, NY 10003

Email: [e-mail]

Phone: [phone], Fax: [phone]

Areas of Research/Interest: physical Anthropology, primate evolution; molecular evolution; ge­netics and mitochondrial DNA; analytical techniques of phylogenetic systematics; the history of biological anthropology. External Affiliations, Member - Center for the Study of Human Origins.

Employment History:

New York University, Professor of Anthropology 2005 – present.

New York University, Associate Professor of Anthropology 1998-2005.

New York University, Assistant Professor of Anthropology 1992-1998.

Education:

PhD, Harvard University, Department of Anthropology,1987-1992.

MA, Harvard University, Department of Anthropology,1985-1987.

BA, Cornell University, College Scholar: Interdisciplinary Major in Anthropology, Computer Science, and Mathematics, summa cum laude, 1981-1985.

Publications:

Hodgson JA, Disotell TR. Anthropological Genetics: Inferring the History of Our Species Through the Analysis of DNA. Evolution: Education and Outreach, 3:387-398, 2010.

Hodgson JA, Bergey CM, Disotell TR. Neanderthal genome: the ins and outs of African genetic diversity. Current Biology 20:R517-9, 2010.