Letošní dárky, co ležely pod stromečkem, máme dávno rozbalené. A smažený kapr se salátem nám už prošel zažívacím traktem.
Tomu na Štědrý den předcházel článek „Jak kapři sežrali Mississippi“, kterým Milan Vodička upoutal pozornost čtenářů iDNESu. Článek se věnoval americké kapří invazi, respektive invazi ryb z čeledi kaprovití (Cyprinidae). Pro Američany jsou invazními rybami obecně carps (česky kapři), i když tu jde především o dva druhy tolstolobika. Nejde tu tedy o stejného kapra, jakým je ten náš vánoční. Američané mu říkali asijský kapr, ale v rámci politické korektnosti ho v oficiálních dokumentech již nazývají kaprem invazivním. Jinak ale letos tento carp údajně dostal nové americké jméno a je zván copi. Avšak v případě tzv. kapří invaze nejde ani tak o řeku Mississippi, jako o oblast severoamerických Velkých jezer.
Tam se v posledních letech obávají mohutné invaze tolstolobika (pestrého i bílého), následkem povodní uniknuvšího z rybích farem na jihu USA, kdy tento invazivní druh postupně ovládl části řek Mississippi, Missouri či Illinois. Během posledních dvou desetiletí v horní části Středozápadu bijí na poplach a utrácejí stovky milionů státních i federálních dolarů, aby se pokusili tolstolobiky zadržet. Neboť přemnožený tolstolobik ve Velkých jezerech by znamenal katastrofu pro zdejší ekosystém i ekonomiku regionu, která je vysoce závislá na cestovním ruchu a sportovním rybolovu.
Tolstolobik každodenně spotřebuje množství mikroskopické formy rostlin a živočichů odpovídající až 40 procentům jeho váhy. Na úbytek zooplanktonu a fytoplanktonu, coby základu potravního řetězce ve Velkých jezerech, pak doplácí prakticky veškerá jezerní fauna. A i když na první pohled tolstolobik vodu v jezerech čistí, zapříčiní tím průnik slunečního svitu do větších hloubek, což podněcuje prudký růst řas. Vody jezera Saint Clair, které spojuje další dvě jezera (Huronské a Erijské), jsou v letních měsících zaplavovány už takovým množstvím řas, že se do nich leckde zaplétají plavci. Každé léto se tu pak rozmnoží bakterie, které se živí tlejícími řasami, což vede ke zvýšení hladiny toxinů. A přemnožené invazivní ryby by mohly situaci dále zhoršovat. Navíc tolstolobici, kdykoli je vyruší projíždějící člun, skáčou nad hladinu a nezřídka tak dopadají přímo do lodí. Naproti tomu u nás kapr obecný (Cyprinus carpio) vyskočí občas nad hladinu jen proto, že si čistí žábry od parazitů, planktonu či jiných nečistot, které se mu tam usadili při rytí bahnitého dna. Vzhledem k tomu, že je tolstolobik těžká ryba a motorové čluny na jezerech jezdí rychlostí až osmdesáti kilometrů v hodině, stává se tak, že vzduchem plachtící ryba lidi na palubě potluče, nebo i zraní. Přinejmenším nadělá takováto ryba v lodi nepořádek.
Náš kapr, kterého tradičně konzumujeme o Vánocích, se vyskytuje ve dvou formách: divoké a domestikované. Jde o druh ryby velmi variabilní ve tvarech těla, šupinatosti, velikosti i zbarvení. Rybniční formy vznikaly domestikací divoké formy dunajského sazana, jenž se původně vyskytoval pouze na řekách Moravě a Dyji, které jsou napojené na řeku Dunaj. Sazan (Cyprinus carpio carpio) se v ČR skoro nevyskytuje, i když poslední studie z dolního toku Dyje hovoří o jeho výskytu. U nás se kapr obecný vyskytuje po celém území, je běžnou a hojnou rybou, přičemž první zmínky o jeho domestikaci a chovu se objevily už v 11. století.
Naproti tomu tolstolobik se u nás přirozeně nerozmnožuje, jeho výskyt je závislý na vysazování. Ve sportovních revírech jakožto druh živící se planktonem je jenom ojediněle uloven na udici. Pro sportovní rybáře by sice mohl být tolstolobik díky svým rozměrům atraktivní rybou, ale ve skutečnosti příliš oblíben není. Jednak je to dáno jeho obtížnou ulovitelností, částečně také podivným vzhledem a v neposlední řadě i tím, že maso velkých exemplářů obsahuje značné množství tuku. I když na některých svých stránkách Český rybářský svaz uvádí, že je u nás tolstolobik (tolstolobec) v rybnících chován jako vedlejší ryba, kde přijímá i potravu, která je určena kaprům. Jeho růst je zde téměř stejný jako u kapra, přičemž v rybnících jižní Moravy 4-letí tolstolobici mají dosahovat hmotnosti až 6 kg. A proč že se u nás chová? Neboť údajně má „jemné a chutné maso, zejména vynikající v uzené úpravě“. Přičemž podle některých gurmánů tolstolobik nabízí velmi široké kulinářské možnosti ve studené i teplé kuchyni, a to ve verzích levnějších i luxusních.
Ve Spojených státech tedy nečelí invazi našeho kapra obecného, ale tolstolobika. Naproti tomu v Austrálii mají problém s opravdovým kaprem, jakého my na Vánoce pojídáme. Místní opatření měla omezený dopad, což podnítilo národní úsilí prozkoumat alternativy pro účinnou dlouhodobou kontrolu, včetně uvolnění exotického patogenu Cyprinid herpesvirus-3 (CyHV-3) jako biologického kontrolního opatření. CyHV-3, který byl poprvé popsán v Německu a Izraeli koncem 90. let 20. století, způsobuje vážné klinické onemocnění kaprů. Ale jedná se o druhově specifický virus, u kterého není prokázáno, že by způsoboval klinické nebo histologické příznaky onemocnění u necílových druhů. Podrobné modelovací studie tak předpovídají, že v krátkodobém horizontu by tento virus účinně potlačil populace kapra obecného s vysokou hustotou v řekách a vodních plochách jihovýchodní Austrálie, zejména v jižní části Murray-Darling Basin (MDB), kde tvoří až 90 % rybí biomasy. Nicméně dlouhodobá účinnost CyHV-3 jako biologické kontroly zůstává nejistá vzhledem k možnosti, že si hostitel časem vyvine rezistenci, po které se populace zotaví.
Kapr obecný způsobuje vážné a rozsáhlé škody na australských sladkovodních ekosystémech a australská vláda investovala značné prostředky do výzkumu a vývoje, aby pomohla snížit dopad těchto škod. A tak australské Ministerstvo zemědělství, rybářství a lesnictví spolu s Fisheries Research and Development Corporation (FRDC) letos na začátku listopadu zveřejnilo Národní plán kontroly kaprů (NCCP). Do programu se zapojilo 11 národních a mezinárodních výzkumných institucí a zpráva posuzuje proveditelnost navrhovaného použití viru, jako biologického kontrolního prostředku pro kapra. Podobně jako když se v Austrálii rozhodli hubit přemnožené divoké králíky (myxoma virus byl vypuštěn na pěti různých místech v jižní části Nového Jižního Walesu). A nutno zde podotknout, že velký článek na téma hubení australských kaprů se u nás objevil už 5. května 2016 na iDNESu.
Jinak řečeno, Austrálie za pomoci viru nebojuje jen s přemnoženými kapry, ale i s enormně přemnoženým divokým králíkem (Oryctolagus cuniculus), jehož domestikací vznikal králík domácí. V minulosti se ho pokoušeli zemědělci vyhubit nejrůznějšími jedy i stavbou nejdelšího plotu na světě. Přesto jsou divocí králíci v Austrálii vůbec nejničivějším škůdcem, neboť způsobují vážné poškození půdy a její erozi, kdy ohrožují přežití mnoha vzácných a ohrožených původních druhů. Jejich řádění na zemědělské půdě Australany stojí ročně více jak miliardu dolarů, přičemž ničivou invazi, jak se ukazuje, odstartovala jediná zásilka divokých králíků, z Anglie tam dovezených o Vánocích roku 1859. To, co vypadalo jako zcela nevinný vánoční dárek, se proměnilo v nejničivější biologickou invazi na tomto kontinentu. Populační exploze za pouhých několik desetiletí byla natolik silná, že pokusy o likvidaci králíků lovem, pastmi či jedem se ukázaly jako nedostatečné. Kolonisté se proto domnívali, že pohromu zastaví vysazením predátorů, kteří by stavy králíků zredukovali na únosnou mez. Tím však jen způsobili další katastrofu, neboť kočky a lišky, vypuštěné do volné přírody, jako svou kořist upřednostňovaly méně hbité původní drobné vačnatce, což některé místní druhy přivedlo až na pokraj vyhubení.
Dá se tak očekávat, že ve Spojených státech budou příslušné úřady vycházet ze zkušeností australských ochranářů a tzv. kapří invazi se nakonec pokusí zastavit nasazením viru, působícího výhradně na ryby kaprovité, konkrétně zde na tolstolobika. Ale než k tomu dojde, můžou se leckde Američané vydávat na ryby bez udic a jiného rybářského náčiní, podobně jako osádka člunu z tohoto videa:
