Jak v televizi k vidění byl zázrak

Skutečně se stal zázrak. Ba mnozí toho byli svědky v přímém přenosu: u nás na covid-19 lidé začali méně umírat!           

Ještě před pár dny jsme mohli mít za to, že u nás v loňském roce zemřelo, i díky některým selháním naší vlády, možná až 17 tisíc lidí na covid-19. Avšak v neděli 24. ledna na ČT24 v Otázkách Václava Moravce nás z tohoto omylu vyvedl ministr zdravotnictví Jan Blatný. Ten mávl svým kouzelným proutkem a toto poněkud znepokojivé číslo se proměnilo na pro vládu přijatelná data. Neboť podle pana ministra jen zhruba 30 procent ze smrtí, které se u nás vykazují, je jednoznačně spojeno s koronavirem a „my vykazujeme každého, kdo zemře na autonehodu a má covid, jako člověka, který zemřel na covid“, zopakoval na televizních obrazovkách svoje dřívější prohlášení.

Už během sněmovní diskuse o nouzovém stavu došlo na spory o počtech úmrtí v ČR, kdy Jakub Michálek, coby předseda klubu Pirátů, vytáhl statistiky, podle nichž se Česko v počtu zemřelých na sto tisíc obyvatel blíží k nejhorším státům v Evropě. Ministr zdravotnictví Jan Blatný však jeho interpretace vyvracel a trval na tom, že s covidem ta čísla mají málo společného, neboť u nás „vykazujeme každého, kdo zemře na autonehodu a má covid, jako člověka, který zemřel na covid“. Čímž vlastně převzal jeden z nejčastějších argumentů našich „chřipečkářů“, zlehčujících závažnost onemocnění covid-19. K těm patřil dokonce i Tomáš Zima, čtyřiapadesátiletý rektor Univerzity Karlovy, který ale sám onemocněl covidem-19 a ve vážném stavu se ocitl na intenzivním lůžku ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze. Od názorů rektora Tomáše Zimy na pandemii covidu-19 se ještě před jeho nákazou distancovala Vědecká rada Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, kdy jako příklad jeho chybného chování uvedla i „nekonzistentní vyjadřování k závažnosti onemocnění a významu ochranných prostředků.“

Pana ministra Blatného nejspíše nepotěšil ředitel Ústavu zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS) Ladislav Dušek, který prohlásil, že takových případů, kdy někdo měl covid a zemřel na autonehodu, aby pak byl vykazován jako člověk, který zemřel na covid, byly maximálně jednotky. Nicméně asi deset procent úmrtí, která jsou hlášena s covidem, mělo být podle jeho informací ve skutečnosti z jiných příčin, jen přitom byli pozitivní. Přičemž „s covidem“ v ČR podle Ladislava Duška zemřelo 14 973 lidí. A nutno dodat, že podle zveřejněných údajů ministerstva zdravotnictví zemřelo v Česku do konce 50. kalendářního týdne loňského roku 9 840 lidí, kteří „byli zároveň pozitivní na covid“. 

Naproti tomu jeden z našich předních vědců, profesor Jan Konvalinka, prorektor UK pro vědu a výzkum a vedoucí výzkumné skupiny na Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd, který byl hostem pořadu Osobnost Plus ve vysílání Českého rozhlasu, ve čtvrtek 21. ledna konstatoval: „To, co se stalo na podzim loňského roku a děje se stále, je největší umírání od druhé světové války. Poprvé od druhé světové války v České republice poklesne průměrná doba dožití.“ A podle jeho kolegů z Přírodovědecké fakulty dokonce „v roce 2020 zemřelo na covid, ne s covidem, ale na covid, zhruba 17 tisíc lidí. Teď jsme o další tři nebo čtyři tisíce dál. Čili ta čísla vypadají velmi dramaticky a velmi špatně a skoro nejhůře na světě,“ dodal k tomu.

Popravdě ti, co zesnuli v důsledku nemoci covid-19, v drtivé většině mohli žít ještě několik let, mohli být přínosem pro společnost i pro svou rodinu, i když se třeba jednalo o pacienty s chronickými onemocněními. Nesprávná interpretace dat, zveřejněných ministerstvem zdravotnictví, mnohdy laiky svádí ke zjednodušení a zavádějícímu tvrzení, že tito lidé by „stejně brzy zemřeli“. Přitom jak nám už první vlna ukázala, pouze 9 procent analyzovaných úmrtí během jarních měsíců a 7 procent úmrtí v souvislosti s infekcí covid-19, podle zveřejněných údajů, lze považovat za ta, kde toto onemocnění nebylo příčinou úmrtí a ani se na něm nijak nepodílelo. Naopak 91 procent, respektive 93 procent úmrtí bylo způsobeno nemocí covid-19, a to i přes přítomnost dalších onemocnění, což odpovídá i mezinárodním standardům pro klasifikaci úmrtí v souvislosti s covid-19, které vydala Světová zdravotnická organizace (WHO).

Nový koronavirus ani těmi nejpřísnějšími z protiepidemických opatření, ba ani vakcínami nevyhubíme.Ten tu s námi bude už napořád. Ale díky rozumným opatřením můžeme postup nákazy zpomalit a díky vakcínám se s ním naučíme žít. A pocity strachu, které jsou součástí naší evoluční výbavy, se v případě obávané nákazy budou pak měnit v respekt. Kvůli tomu nás nikdo nemusí strašit hrůzu nám nahánějícími scénáři, i když nechceme před skutečností zavírat oči. Jako nás nikdo nemusí balamutit lakováním faktů na růžovo, ani přesvědčovat o tom, že naše vláda v rukou pevně třímá otěže, když se jí za pandemickým kočárem tak práší. A to je u nás už britská mutace, která se na rychlejším šíření viru v populaci, ať chceme nebo ne, dozajista podepíše.

Co říci závěrem. Snad jenom to, že by nám ministr zdravotnictví, vyznávající tvrdá data, konečně mohl prozradit, kolik že osob zemřelých roku 2020 při autonehodách mělo pozitivní test na covid a byli omylem úředníky započítáni mezi ty, co zemřeli na covid-19. Vždyť konkrétní data byla již policií zveřejněna. Podle nich Policie České republiky v roce 2020 šetřila 94 794 dopravních nehod, při kterých bylo usmrceno 460 osob, což bylo nejméně od roku 1961, od něhož dopravní policie disponuje souvislou statistikou dopravní nehodovosti. Tedy nic panu ministrovi nebrání v tom, aby svůj výrok doložil tvrdými daty.