V úterý v podvečer, vypiv pár piv v pivnici VIP v Řevnicích, přiměla mě pivní pěna, zamyslet se nad tím, kdy vlastně přišla ta změna. Jaká? Nikým, ani mnou nepozorovaná!
Řeč bude o Very Important Person. Zkratku VIP lze hezky česky označit a přeložit jako VDO – Velmi Důležitá Osoba! Ano, tou jsem se cítil být, když matka importovala na svět, jako první dítě svých rodičů. Chován v bavlnce, zahrnut mateřskou něhou, láskou a péčí, měl jsem se minimálně tři roky super.
Pak přišel druhý a třetí bratr. I dál jsem byl alespoň pro rodinu VDO, protože jsem se o ně postupem času musel čím dál tím víc starat a na ně dohlížet. Chci věřit tomu, že i v ZDŠ jsem byl velmi důležitá osoba – jako předseda třídy jsem ji táhnul i mimo vyučování, a náležitě jsme si to všichni vzhledem k našemu mládí užívali.
Také v učení v ZVÚ a později na SPŠS v Hradci Králové nám jako fotbalistům patřil svět, jehož chyby jsme v té době až tolik nevnímali, a hlavně neřešili. Byť v žádném případě nešlo o žádné vyvyšování nad ostatními „bigoši“ – naopak!, také vojna v Dukle (Tábor, Jindřichův Hradec, Praha) byla v mnohém velmi výjimečnou záležitostí. Měli jsme prostě zelenou…
Oslavy civilu v dresu třetiligového Turnova trvaly rovněž minimálně dva roky, a byl to šrumec, který bych dnes už asi nepřežil. A pak normálka. Svatba, fotbal, děti, fotbal, rozvod, fotbal a bod zlomu. Cinkání klíčema a samet kam ses podíval. Pravda a láska vítězila nad lží a nenávistí a hlavně, údajně skončili i komunisti…
Jenom malilinkatý okamžik však trvalo celonárodní uvědomění, že jsme si a už navždy si budeme všichni rovni. Řeknu to rovnou. Hovno! Příslušníci hluboce zakořeněné spleti vztahů a vazeb si moc dobře a možná už před onou „revolucí“ uvědomili, že „tak takhle ne soudruzi…“ Kdo mohl, na věčné časy a nikdy jinak privatizoval, kdo měl žaludek, prostě a mnohem víc sprostě kradl…
A pak už to šlo, ráz naráz, a nešlo to, a už zřejmě asi ani nikdy nepůjde zarazit. Dělný lid místo práva na práci o ni začal poslušně žebrat, aby v neděli utahán z gauče hltal příběhy našich VIP a všemožných celebrit, kterými se naše společnost v poslední době doslova hemží. A reportáže ze všech těch VIP večírků a rautů po různých anketách? To už mi z pohledu bezďáků a dalších tzv. sociálně slabých připadá fakt jako dráždění hada bosou nohou. Ale co nadělám, na VIP zkrátka nemám…
Co na tom, že zpěvák Michal P. má již leta problém s drogami, co na tom, že božsky kontroverzní Iveta B. neplatila zdravotní pojištění, co na tom, že kouč hokejového nároďáku má zapotřebí teď před MS (ať už to bylo jakkoliv) takovejhle trapas? Když sjetý či opilý mladík v luxusním autě srazí a zabije na autobusové zastávce mladou dívku jedoucí na šichtu, obhajoba se vytasí s tím, že je to její chyba, protože neměla telefonovat a včas uskočit…!?
Sorry, ale není VIP jako VIP. Každopádně já pro svou životní rovnováhu a přežití zvládám pro jistotu obojí, a proto je mi mnohem líp. Sám pro sebe jsem VIP a pro všechny ostatní mi hodně vzdálené (naši smetánku, politickou elitu, šéfy…) budu klidně napořád PIV – Persona Insignificant Very, nebo chcete-li hezky česky ONV. Pro méně zdatné angličtináře – Osoba Nedůležitá, a to Velmi…
