I když se říká, že samochvála smrdí, nedá mi to, abych se nepochlubil. Zemi, oplývající mlékem a strdím jsem v pátek 13. 3. pomohl jak bájná Libuše ukázat cestu ven. Cestu z temného tunelu našeho vědomí a u některých dokonce i svědomí. Mluvčí hradu Ovčáček, navlékne oranžovou vestu a z panny Blanky, udělá konečně ženu, aby jí mohly projíždět třeba i americké tanky.
V blogu onoho dne jsem se převážně nevážně, ostatně jako mnoho jiných, zabýval touto stavbou tisíciletí. Třeba si někdo z těch pár stovek čtenářů vzpomene, že vedle varianty Památníku národní blbosti jsem též doporučoval Praze, angažovat špičkového mluvčího Ovčáčka. To (ten,) je výmluvný fakt.
A ejhle, dnes se na iDnes dočtu, že on to zřejmě četl a dílo, pod kterým se podepsal "ne jeden debil, ale více debilů", je pro něj další adrenalinovou výzvou a možností profesního růstu. Ústa hradu to neberou jako zradu a stanou se ústy Blanky, z které šílí nejen pojišťovny, ale i naše banky.
Ovčáček zajisté ovčanům vše řádně vysvětlí, a veškeré tmavé momenty tunelu náležitě prosvětlí. Dej mu Krnáčová věčnou slávu a jen dodejme, ať jeho hradnímu zatím neznámému nástupci, lidi z davu neutrhnou hlavu! Do řádného výběrového řízení se prý totiž hlásí mj. také nějaký Honza Apríl...
