Na rozdíl od premiéra Bohuslava Sobotky, já si svou chybu dokážu přiznat. ANO, veřejně přiznávám, že ač už se pět měsíců snažím zapadnout mezi blogery-frajery, dosud se mi nepodařilo diskutovat pod články. Navíc, nejenže NEUMÍM vložit příspěvek do diskuse, ale NEUMÍM ani odpovědět či poděkovat na(za) diskusní příspěvky pod mými texty. Vláda věcí mých se tedy do rukou mých zřejmě asi nikdy nenavrátí...
Ale snažím se to brát s patřičným nadhledem a dál testuji (viz např. mé pojednání o významu slova UMĚLÝ), CO čtenáři vydrží nebo snesou. Nejsou to slepice ani žádní ko(ř)alové. V každém případě mě tato činnost jistým způsobem obohacuje, byť někdy začínám trochu poCHYBOVAT. Zřejmě a téměř zjevně nejsem sám. Jestliže někdo řeší obsah, jiný hledá formu a další upřednostňuje pečlivost skladby písmenek a bezchybnou gramatiku.
Je pravdou, že občas každému z nás něco "ujede", a pak to hodně mrzí. Pokud vám ale neujede vlak (nohy), furt je to prkotina, nad kterou nemá smysl ztrácet čas, natož je vyhledávat a už vůbec jakkoliv komentovat. Znáte to, kdo jinému jámu kopá, až se ucho utrhne. Nedělejte proto ze všeho hned HOROR a nasaďte raději HUMOR, jako jsem to dneska, teď už vlastně včera, udělal já. Při "průjezdu" dnešní nabídky jsem zaznamenal několik příspěvků na téma, "K čemu ti blogeři vlastně jsou" anebo zda jejich práce je skutečně jakýmsi "Hlasem lidu..."
Názory se různí jako názory našich politiků nebo názory ovčanů-voličů na jejich práci. Je toho fakt hafo, a to se nedá jen tak jedním dechem vstřebat. Někomu jde zkrátka práce od ruky, jinému holt ruce od práce. Jak jsem již onehdy přiznal, u článků, které mě zaujaly, čtu rád i diskuse pod nimi. A právě jejich účastníky a jejich reakce (vůči sobě) si vzal na paškál jeden z mých kolegů. Chápu, ne vždy jsou ohlasy vůči autorovi (zvlášť když je nevycválanej!) zrovna korektní. Každý hledáme to "svoje", ale to přece neznamená, že to "tvoje" hodím rovnou do hnoje...
Mě moje karma trápí jen v případě, že se vzhledem ke svému stáří propálí a do vany mi potom padají nečistoty, vzniklé špatným spalováním plynu. Určitě potěší, když vám na e-mail přistane byť jedna jediná zprávička, že tohle jste napsal dobře. Nepotěší, ale ustojím to, když mám pod svým výtvorem sdělení, že paní omylem klikla na můj článek, protože si mě spletla s panem doktorem Vodrážkou, jehož blogy mají na rozdíl od těch mých smysl. Ustojím to také proto, že vím, že smysl mají hlavně slova, která člověka přimějí k zamyšlení se nad jejich obsahem či významem.
Teprve dnes mi autorádio zprostředkovalo trapas při slavnostním jmenování vlády. Pan prezident objevil na rozdíl od bulváru "jenom" 6 chyb v (ne)Sobotkově jmenovacím dopise a dal čerstvému panu premiérovi patřičně "sežrat" sousto, z kterého se "najedla" i média. Není proto divu, že toto neponechali bez povšimnutí ani naši autoři. Ti, komentovali hlavně ony chyby a chyby v dialogu mezi dvěma našimi nejvyššími představiteli. Bohužel pro ně, s hlavou v oblacích nepoznáte, kdy vám teče do bot...
Já tu chybu neudělám a nepřidám se k debatě, byť moc dobře vím, že chybami se přece člověk učí, a aby se stal moudrým, musí v životě udělat spoustu hloupostí. Svou pozornost jsem upřel na to, jak se ten onen autor s celou problematikou popasoval. Odzadu vzato, TEN, jenž se ve svém textu oháněl několikrát šlendriánem, byl v diskusi odhalen s trenkami u kotníků, protože i když po sobě na rozdíl od právníka-politika všechny písemnosti čte vícekráte, dal Bohuša s Milošem nesprávně dokopy....!?
Další TVůCE, jenž by kRálovské Rege Rozhodně a beze sRandy napsat nemohl, mě krom této chybičky obohatil o dvě nová slovíčka - NAŠTVAJÍCNÝ a OBLEKOVCI. Notně rozhorlená kolegyně se pak opřela do hlavy státu a snažila se mu rovněž přišít několik chyb na sako společenského chování. K obrazu svému jsem si upravil její dva překlepy. Co ta ženská tak TROIJCI?, ptal jsem se sám sebe přesmyčkou její trojice a poté přiřadil její hlášku k těm (id)NESRMTELNÝM...
A závěrem poslední můj laický rozbor. Autorka kárající oba aktéry vládního trapasu, který se má stát bestsellerem, udělala chybu hned v titulku. Stalo se. Jak chválí šéf svou sekretářku, když na klávesnici místo N trefí vedle mtrůnící B: "Výborně Vomáčková, těsně vedle!" Ale jinak fakt DOBÝ. Karma nicmoc, ale mě se to líbilo, protože na samotném konci je ponaučení, které tomu všemu dává smysl...
Vím, že pan doktor Vodrážka píše smysluplnější blogy, takže těm co se zde najdou, se předem OMLOUVÁM. Vážně jsem nechtěl nikoho urazit nebo se mu dokonce posmívat. Od toho jsou jiní kofři. Když nad tím tak, teď po půlnoci přemýšlím, možná stačilo místo toho všeho říct jediná větička: "Prosím Vás lidi, neberme se zase až tak moc vážně..."
P. S. A nezapomeňte, že nedokážu reagovat na diskusi!
