Koně se prý taky střílejí. Smutné. Když jsme na královéhradecké Strojárně něco neuměli, říkal nám jeden z našich profesorů: „Zastřelit, pochcat a zahrabat!“ Drsné, ale pamatuji si to dodnes. Politici by se střílet neměli, natož pak to ostatní. Ostatně oni se většinou stejně dokáží odrovnat sami. Ještě smutnější. Tenhle otevřený dopis stejně nikdy neotevřou, a tak jej musím holt předložit Vám. Takže v rámci nerovného boje, lidé mých depresí poznáníchtiví poKLIKnětě na slovo moje…
Při ranním brífingu firemních novinek jsme se s kolegou - KUCHAŘEM Kubou u cíga zašívali mimo dosah kamerového systému, abychom se nadýchli čerstvého vzduchu před nastávající „šestnáctkou“. Můj příběh je tu už dostatečně znám, protože v dresu Blue Boys, ač jsem sem původně nastoupil jen na tři měsíce (!), kroutím už šestý rok. Na rozdíl ode mě si to Kuba zavařil u svého bývalého šéfa natolik, že po svém vynuceném odskočení si od plotny může zatím rajtovat alespoň na ještěrce. Chvíle relativního klidu ovšem neměla stejně jako jeho zástěra dlouhého trvání.
„Tak pane ŠÉFREDAKTORE, odvezte ty prázdné plastové binsy z třídící linky na dvůr, ať nám tady ten Knedlík může navozit ty nový Joganoldy ke třídění pro supermarket TEMPO. Objednávka je to supervelká, a když to dobře pude, tak tu dneska snad nezkejsneme přes půlnoc jako včera a předevčírem,“ hlásí šéf směny exSTAVBYVEDOUCÍ Pítrs krátce poté, co mu bývalý TRAKTORISTA Ali, dnes již supervizor výroby, předal právě došlou denní objednávku. Je ve firmě už kurevsky dlouho, a i když základní školní docházku zvládnul s vypětím všech sil a uši má odřený dodnes, je v tom našem Babylonu na žebříčku pozic hodně vysoko, takže na ten pomyslný vrchol mu chybí už jen ten poslední šprusel! A to prý kdysi opilý vlezl na traktor a zvoral si život...!?
Také na dozrávárně banánů se činí. I oni mají akci a do obchodní sítě půjde dnes hned šest kamionů tohoto kdysi tak exotického ovoce. Pod bedlivým dohledem přímého nadřízeného KOVÁŘE Mika fotky do jakostní kontroly z Hamburku právě dorazivších zelených banánů dělá osoba nad jiné povolaná. Jeho auto na parkovišti před skladem mezi obouchanými ojetinami bulharských (tureckých, rumunských, ukrajinských, vietnamských, moldavských, slovenských a maďarských…) spolupracovníků prostě nelze přehlédnout. Respektivě reklamu na dveřích jeho panensky bílé oktávky – MV foto - umělecký FOTOGRAF - kvalita za rozumnou cenu! Když ho chcete vytočit do nejvyšších otáček, chytí na první šlápnutí. Stačí směrem k němu jen tak na půl huby prohodit: „Víš ty co? Dej se s těma tvýma nedopečenýma banánama vyfotit…“
Napilno mají taky na Přípravě zboží. V minulosti dopravní POLICISTKA, dnes vedoucí Kelly Emilly jen po očku sleduje, jak vietnamský přípravář Kung PHU Fanda honí celodenním rejděním mezi chladícími boxy a halou motohodiny svého nablýskaného VZV, do toho popohání své šikmooké spolunevolníky v oranžových vestách k vyššímu výkonu a přitom všem občas stihne i polaskat svou celoživotní lásku Ču Chei z provincie Li Chej Nic, třídící víno ze Španěl. Jimi zaručeně čerstvě připravené zboží jde záhy do světa, aby si jej mohla koupit třeba i sestřička z ordinace Babeta…
Jinak „trojbarevnému“ Tranzitu tu pevnou rukou velí DůSTOJNÍK ukrajinské armády Yevheniy D. a FOTBALISTA ven de Raf. Oba mají k ruce UČITELKY-kvalitářky a CUKRÁŘKY-expedientky, z nichž některé jsou ještě STUDENTKY. Rádijo ruskij chit chrlí chit za chitem a zatímco někomu jdou ruce od práce, nám rabóta idiot ot ruky. Tak teď jenom nějak nevím, kdo je tady vlastně doma a jestli právě nejsem v blbej čas na blbým místě. Na nějaké to „Veni vidi vici“ (Vstanou noví bojovníci) tady musíte zkrátka hodně rychle zapomenout, nebo zanedlouho skončíte u docenta Chocholouška.
Čas se prostě nedá zastavit. Jedeme furt. Soboty, neděle, svátky i vánoce od nevidim do nevidim. Vydělané „práš(ul)ky“ sic ani zdaleka neodpovídají dané odpovědnosti a odvedené dřině, ale co bychom chtěli? Dyk i bez víza denně navštěvujem hned od rána zcela jiný svět, a navíc, ta rachota je ouplně mimo mísu našich kvalifikací! Asi jsem se jako středoškolák měl ještě líp učit (maturita za „7“!) a ne chodit do školy jenom ve středu. Ale jinak je tahle životní zkušenost fakt k nezaplacení a mám to tu moc rád, zvlášť když nedávno nastoupil nový kamarád. Sorry, ale musím končit. On totiž 18 let dělal vězeňského DOZORCE…
