KONTRASTY DOBY aneb Když člověk neví COBY

                Dnešní žhavá současnost je bezesporu dobou kontrastů. A o jednom takovém, který jsem si sám pro sebe nazval Truhlářův Happyjend, bych se rád zmínil, neboť kdyby nebyl k pláči, byl by zajisté k smíchu. Takže VĚŘTE – NEVĚŘTE:

                Kdesi za dvěma kruhovými objezdy, třemi supermarkety a čtyřmi aqvaparky žil byl jednou jeden MALÝ podnikatel – živnostník, jenž ze dne na den polykal zvířené piliny a ve své stodole – dílně přežíval světovou krizi jak se dalo. A pak se to stalo.

Ještě než stačil poctivě vyučený truhlář a nyní OSVČ Antonín Dláto ke svačině spolykat skývu chleba s točeňákem, na dvorku zabrzdil mezi slepičinci poslední model mercedesu a do rozšklebených vrat se vbatolil VELKÝ podnikatel: „Potřebuji do tří neděl asi 10.000 kusů,30 centimetrůdlouhých špalíčků z třešňového dřeva o průměru25 milimetrůs centimetr hlubokými zápichy na obou stranách pět centimetrů od krajů. To celé svázat do balíků po padesáti kusech. Šlendrián nesnáším, platím hotově 10,-Kč za kus! Auto si pošlu 13. příštího měsíce.“

                Truhlářovi se z ústní objednávky rozklepala jeho zdřevěnělá kolena. Půjčil si na dřevo a „jel“ od nevidím do nevidím, aby konečně jednou alespoň taky trochu „viděl.“ Soustružil, frézoval, zapichoval, měřil, leštil a řezal. Když den před expedicí balil poslední pakl třešňových špalíků, klepaly se mu ruce, potřísněné smůlou. Takovou zakázku, a to získanou zcela bez zmanipulovaného výběrového řízení, totiž ještě nikdy ve svém pracovním životě neměl. Večer když pak mozolnatýma rukama začal psát svou „životní“ fakturu za HOTOVÉ, zazmatkoval. Když totiž dopisoval větu: Fakturujeme Vám tímto výrobu 10.000 kusů třešňových špalíčků se zápichy 5 cm od krajů v ceně 10..., jeho myslí projel žhavý nůž. „Ty zápichy měly být 6 nebo5 cm od krajů???, Šlendrián nesnáším!!!,“ řvalo zděšeně jeho nitro rozpálené do běla jako ďáblův kotel. Tu noc, podobně jako vždy před podáním daňového přiznání, náš truhlář v tušení nejhoršího možného katastrofického scénáře toho mnoho nenaspal. Ráno pak se sevřeným hrdlem a útrobami očekával u sudu pod okapem ortel osudu. Když „dojížděl“ již druhou krabičku vyklepaných Startek bez filtru, objevil se vedle jeho stařičké Škody 1203, leskle běloučký náklaďáček s dvojitým kosočtvercem na kokpitu.

                „Tak jsem tady mistře, ať to lítá, šéf nemá rád prostoje. Večer pořádá pro své přátele lobisty obří GÁRDEN PÁRTY, takže fofr fotr,“ zahlaholil bodře mladý svalnatý šofér s vizáží boxera. Truhlář Tonda Dláto se v nervovém vypětí svezl k zemi a probral ho až druhý kýbl studené vody z onoho sudu pod okapem. „Ty zápichy jsou PĚT CM od konců, to je můj konec,“ blábolil stále dokola jako telefonický záznamník sousedovic gigola Pepy.

                „Ále klídek mistříčku, tady je i s dýškem 105 hotových litrů a na zbytek se vykašlete. Pět nebo šest cenťáků sem nebo tam, to máte buřt. Náš velký šéf je zkrátka puntičkář, a protože se jako všichni byznysmeni z jeho branže rád ukazuje, chtěl jenom mít na to dnešní bárbekjůahele se svými vlivnými kontakty jednotné palivo pro svůj nový mramorový gril...“