Těch případů už je sic dávno mnohem víc, než stačila socialistická kinematografie kdysi zfilmovat ve známém séroši z naší „indiánské“ minulosti. Stejně jako jej většina tenkrát (na východě) velebila a dnes haní, stejně tak (nebo naopak!?) to chodí i dnes. Nejdřív vás kde můžou haní a pak se Vám klaní…
To, že adresné kritice nejčastěji chybí zpáteční adresa, jsme si už zvykli. Aby člověk prokoukl, nemusí předtím nutně přijít zrovna o zrak. Když tak teď sleduji tu vášnivou diskusi (do níž se zapojil opravdu už kdekdo) o tom, zda si prezident může dovolit vulgarismy ve veřejných projevech či nikolivěk, nevím, zda jde o smutnou komedii nebo veselou tragedii. Já přijímám pod obojí, protože jen podobné impulsy vás vytrhnou z všední letargie a oživí vzpomínky na orgie…
Málokdo si totiž uvědomuje, že stát se moudrým, znamená udělat v životě spoustu hloupostí. Jenomže, někdo z nich vyroste, s jiným bohužel rostou. V každém případě je nutné, nezapomínat, že ve finále se člověk častokrát musí zpovídat i z dobrých činů! Inu, ignorant je člověk, který neví, že neví, takže lidi proboha: „Myslete na to, co říkáte, když říkáte, co si myslíte!“ P. S. Hlavně prosím neříkejte slova, která nic neříkají, ty už se nám (rozuměj prostým ovčanům) hodně dlouho zajídají…
Jako všechno, tak i zavírat oči se přece musí s přehledem. Určitě nejenom já vím, že jalové řeči nemá cenu připouštět. Tak jen připomenu, že jezdec bez hlavy, to samo o sobě ještě není až tak hrozné. Hrozné je, cválá-li v čele eskadry! Je bláhovou chybou dát někoho na vysoký piedestal jenom proto, abyste od něj měli pokoj. Zvlášť když tento pak zjistí, že stát v čele je někdy snazší než na vlastních nohách. Pak je třeba si uvědomit, že s někým se dá vyjít, a s jiným se holt musí vyběhnout. Jenže, určité věci někdy nejenže nejdou jednoduše, ale ony jednoduše dokonce ani nejdou…
Všichni už přece dávno víme, že pravda vyslovená v nepravý čas, nám může zlámat vaz. Navíc, když souboj lži s pravdou je nerovný, protože pravda je jenom jedna! Proto jen otevřená hlava ví, kdy zavřít ústa. A kdo drží jazyk za zuby, zřídkakdy o ně přijde. Tak hlavně nezapomeňte, že nikdo z nás nežije tak dlouho, aby stačil napravit všechny své životní omyly. U našich politiků si to už vůbec neumím představit…
Apropó, už jste NĚKDY slyšeli politika, jenž by KDY uznal svou chybu nebo nedejbože dokonce jeho rodné či osvojené partaje!? Místo úplně normálního – „Tak tohle jsme fakt nezvládli,“ nebo „Tohle se nám opravdu moc nepovedlo.“ – slyšíme stále dokola jen flašinet: „To mi NE, to ti před náma…“ Sorry soudruzi, ale lidi, kterým ostatní dali důvěru a oni ji (nejedenkrát!) zklamali, a přesto NIKDY nevidí důvod, PROČ by měli (na své korýtko) rezignovat, prostě nemají právo soudit druhé!
Není třeba vymýšlet donekonečna stále nová a nová moudra. Oni nám jich totiž naši předci zanechali nepřeberné množství, a navíc nová přicházejí sama od sebe tak, jak je přináší sám život. A ten jak už to bývá, bývá šňůrou, na kterou čas navléká pestrobarevné korálky dní a každá perla (i sviním hozená!) se hodí. S tím co jsme chtěli a máme, zkrátka přišlo i to co jsme vůbec nechtěli…
Kdyby to bylo na mně, tak já sám za sebe říkám NE, NE, NE, NE NEnechte se omezovat omezenými. Někdy je sprosté slovo prostě na místě. Kašlu na to, jestli jsem ho řekl já nebo kdokoliv jiný, jinak postavený a v nevhodnou dobu. Mě se dělá šoufl spíš z těch úlisných a falešných rádobymravokárců v luxusních kvádrech a fárech, kteří nám bezostyšně již hezkých pár let (slušně řečeno!) serou na hlavu bez skrupulí a sebemenších výčitek svědomí a s lidmi zacházejí v rukavičkách jenom kvůli případným otiskům...
Pakliže se rozumný člověk řídí pravidly hry a nerozumný svým rozumem, buďte raději vždy a za všech okolností sví. Nemusí se mi líbit všechno, co hlava našeho státu udělá a nemusím souhlasit se vším co ze svých úst vypustí do éteru, ale pan prezident Miloš Zeman, ať chcete nebo ne, být za všech okolností svůj, (s)prostě umí náramně a sundáváním jeho obrazů ze stěn mi smrdí pokrytectvím a rozhodně nic nevyřeší…
