Věda v blázinci, blázinec ve vědě, přece nejsem blázen? Prof. Jan Průcha ve své knize Moderní pedagogika, (Portál, 4. přepr. vydání) uvádí, že 10 proc. učitelů má psychické potíže a cca 30 proc. má neurotické potíže, takže problém duševní nemoci je problém (nejen) pro učitele vcelku blízký. Nevím, do jaké míry jsou tyto množiny disjunktní, ale asi ano, protože neurotické potíže lze považovat za předstupeň hlubších psychických problémů. Pokud máte pocit, že „Vy přece nejste blázen“, tak i Vás může duševní nemoc postihnout. Každý zažije nějakou debaklovou situaci, tragickou událost v rodině, stres, jako následek přetěžování, či vyhazov z práce.
Věda v blázinci, blázinec ve vědě, přece nejsem blázen?
Prof. Jan Průcha ve své knize Moderní pedagogika, (Portál, 4. přepr. vydání) uvádí, že 10 proc. učitelů má psychické potíže a cca 30 proc. má neurotické potíže, takže problém duševní nemoci je problém (nejen) pro učitele vcelku blízký. Nevím, do jaké míry jsou tyto množiny disjunktní, ale asi ano, protože neurotické potíže lze považovat za předstupeň hlubších psychických problémů.
Pokud máte pocit, že „Vy přece nejste blázen“, tak i Vás může duševní nemoc postihnout. Každý zažije nějakou debaklovou situaci, tragickou událost v rodině, stres, jako následek přetěžování, či vyhazov z práce.
Uvádí, se, že každý 3. občan EU vyhledá alespoň jednou za život pomoc psychiatra. Nedávno byl zveřejněn údaj, kolik našich občanů vyhledalo za rok psychiatra. Tyto statistiky jsou pravidelně znovu a znovu zveřejňovány. (např. http://www.zdrav.cz/modules.php?op=modload&name=News&file=article&sid=4186)
Se zhoršující se ekonomikou se ocitá v čekárně psychiatra stále více občanů. Někteří nemohou sehnat práci, tak se snaží to hrát na invalidní důchod, jiní opravdu onemocněli jako důsledek stresu spojeného se ztrátou obživy a frustrace z nemožnosti najít práci. Nevím, jaká část mezi nimi jsou znudění herci nebo herečky, kteří nebo které si obstarali psychoanalytika, nebo manželky podnikatelů, kteří nevědí, co by „roupama dělaly“.
Mario Livio v knize „Neřešitelná rovnice“, (nakl. Dokořán), uvádí, že cca 17 proc. tvůrčích profesí jsou blázni, a cca 78 proc. básníků jsou blázni. Slyšel jsem psychiatra, že blázni či duševně nemocní jsou tvůrčí, opět moje hypotéza a neověřená a nepodložená žádným výzkumem, že spíše je ta implikace opačná. Tedy tvůrčí lidé, kteří mají práci i jako koníčka, se uštvou a skončí v blázinci. Řada duševně nemocných se nenaučila odpočívat, opravdu se sami uštvou, a teprve během léčby se učí relaxovat a odpočívat. Součástí terapie je nejen braní léků, ale také např. skupinová psychoterapie, relaxace, poslech relaxační hudby, cvičení jógy, lehká práce (na zahradě, střihání molitanů, výroba nákupních tašek, výroba přezůvek, polštářů, hiporehabilitace, arteterapie, ale také léčba elektrošoky, která je údajně velmi úspěšná a její účinek zřejmě souvisí s tím, že neurotransmitery serotoniny (viz dále), jejichž nedostatek je příčinou nemoci, zajišťují zřejmě přenos vzruchů mezi neurony na nějaké elektrické podstatě atd.
Po roce 1989 u nás údajně stoupl počet občanů, kteří vyhledají pomoc psychiatra. Je to důsledek hektického životního stylu, požadavky na vysoké pracovní nasazení, a u části je to spojeno s konzumaci alkoholu, drog atd. Jak se uvádí, ještě v 60. letech medici podstupovali pod dohledem pedagogů intoxikaci LSD, aby zažili stavy, které zažívají narkomani a duševně nemocní. Pak se zjistilo, že konzumace drog provokuje duševní choroby, zřejmě u těch, kteří měli dědičné dispozice.
Proto je třeba se všemi silami bránit proti legalizaci jakéhokoliv druhu drog, a určitě nejen proto. Zatímco u nás se uvádí, že duševní chorobou jsou často postiženi vytížení lidé, orientovaní na výkon, v tisku se uvádělo, že v Rusku se nemoc vyskytuje u manželek podnikatelů, nových Rusů, které nudou nevědí, co by „roupama dělaly“.
Psychiatrická léčba je velmi nákladná, je spojena s dlouhodobými, někdy opakovanými hospitalizacemi (často mnoha měsíční). Část pacientů přežívá v invalidním důchodu, je závislá na pomoci okolí. Nemoc zatěžuje celou rodinu, část pacientů se nechá připravit o majetek. Mánie se např. projevuje tím, že se pacient nejen bez příčiny směje, ale má zrychlené tempo, je schopen během několika týdnů relapsu doslova prohýřit majetek, protelefonovat tisíce, zadlužit se na nákup nesmyslů, podepsat nevýhodné smlouvy, nechat se připravit o majetek, který byl výsledkem celoživotního úsilí. Často je jediným řešením omezení způsobilosti k právním úkonům, jako ochrana pacienta před sebou samým..
Posttraumatická porucha může být důsledkem věznění, válečné zkušenosti, základní vojenské služby atd. (Např. v Aghánistánu je zřejmě jediná psychiatrická nemocnice, cca s kapacitou asi 100 lůžek, vybudovaná s pomocí České republiky. Přitom psychickými potížemi trpí až 30 proc. obyvatel!)
Duševní choroby se projevují u cca 1 proc. populace, ve všech civilizacích. Pokud někde nejsou duševní nemoci, tak spíše proto, že tuto nemoc nemá kdo diagnostikovat.
Uvádí se, že např. deprese se častěji vyskytují u žen. Zdůvodňuje se to tím, že častěji vyhledají odbornou pomoc, zatímco muži mají pocit, že jsou silní a nemohou a nesmí projevit slabost (a navštívit psychiatra). U dětí osoby s psychiatrickou indikací je frekvence duševní choroby cca 10 x častější než u „zdravé populace“. Pokud nemocí trpí oba rodiče, je tato frekvence cca 30x častější. Pokud nemocí onemocní jedno dvojče, je údajně cca 60 proc. pravděpodobnost u druhého dvojčete.
Není tomu tak dávno, kdy duševně nemocní lidé byli upalováni, vězněni v klecích či okovech. Stačí připomenout film Amadeus, když je navštíven Salieri v blázinci. Postupně je psychiatrie humanizována (cca od poloviny 19. století?). Po roce 1989 se začíná prosazovat i u nás humanizace psychiatrie, nastává a prosazuje se obrat od obrovských léčeben, které jako např. PL Bohnice připomínají spíše město v městě. Pozornost se věnuje přechodu péče o nemocné v léčebnách k péči v jejich domácím prostředí, komunitní péče. Náš region má ale stále zpoždění v této transformaci za vyspělým (západním) světem.
Bývalý ministr zdravotnictví, psychiatr MUDr. Ivan David, opakovaně varuje, aby nedošlo k opačnému stavu, aby se nezrušily léčebny a z duševně nemocných se nestali bezdomovci. (http://www.ivandavid.cz/2010/01/blog-post.html) Opět se uvádí, že podstatná část bezdomovců jsou schizofrenici. Nabízí se opět diskuse o příčině a následku. Tedy za výskyt duševní nemoci má za následek bezdomovectví či naopak.
Duševní choroby a jejich léčba má pro běžnou veřejnost překvapivé okolnosti a bizarní projevy. Především není pravda, že by duševně nemocní byli agresivnější než běžná populace. Většina z nich je nebezpečná spíše sobě. Mnohdy bizarní projevy nemoci upoutávají pozornost veřejnost a vyvolávají negativní postoj k duševně nemocným, který se táhne celými dějinami. Zatímco reziduální schizofrenie se projevuje zanedbaným zevnějškem, obsedantně kompulzivní porucha se projevuje extrémní až nesmyslnou čistotností, např. si zcela nesmyslně často myjí roce, zahodí krajíc, když jim doma upadne na podlahu, opakovaně znovu a znovu se vracejí a kontrolují, zda zamkli byt, vypnuli plyn, elektřinu atd. (prostě „blázen“).
V rozporu se skutečností jsou představy o tom, kdo to je psychopat. Především se tato odchylka již označuje jako porucha osobnosti, protože označení „psychopat“ mělo negativní vnímání (konotaci). Porucha osobnosti je odchylka od běžné povahy populace. Kolega ji charakterizuje jako zdůrazněný některý rys osobnosti. Poruch osobnosti je cca 10 druhů, jednou z nich je narcisní osobnost. Tato porucha se prý hojně vyskytuje mezi politiky. Jinou poruchou je schizoafektivní porucha (proč se sakra stále rozčiluješ?). Veřejnost zná deprese, schizofrenii. Depresivní porucha je ovšem něco jiného, než co depresí nazývá běžná populace (mám „depku?“. Tůdle!). Depresivní pacient není schopen v podstatě týdny vylézt z postele, není schopen běžné činnosti. Mnohdy depresí postižený pacient utápí nemoc v alkoholu. (Argumenty okolí pacienta: „vzchop se, dělej něco se sebou, neflákej se“, mají přesně opačný následek. Pacient není líný a tyto výtky příbuzných jej ještě srážejí).
Porucha osobnosti se ale může projevovat zdůrazněným smyslem pro povinnost, zdůrazněný smysl pro zodpovědnost, takže zcela jinak, než co si pod „psychopatii“ či poruchou osobnosti představuje na základě mizerných kriminálních filmů
Duševní choroba má především biologickou podstatu. Není to projev špatného charakteru. Duševní choroba je vyvolána nedostatkem neurotransmiterů v mozku, které zajišťují přenos vzruchu mezi neurony. Depresivní porucha (často spojená se sebevražednými sklony) je vcelku dobře léčitelná, pokud pacient vyhledá odbornou pomoc. Úskalím je ovšem fakt, že léky účinkují až po několika týdnech, a pak je důležité vysvětlit pacientovi, že léky nesmí vysadit, i když má pocit, že jsou k ničemu. Psychiatři uvádějí, že je vždy tragédie, když depresivní pacient spáchá sebevraždu, když nevydrží první nápor nemoci, a přitom za několik týdnů mohl být v pořádku.
Uvádí se, že cca 1/3 nemoci s psychiatrickou indikací spáchá sebevraždu,1/3 má chronické potíže a 1/3 nemá po odléčení žádné závažnější projevy. Duševní nemoc je léčitelná, ale bohužel není vyléčitelná. Už před 50 lety se údajně uvádělo, že za 50 let, neboli nyní budou léky, které duševní chorobu zcela vyléčí. Zajímavou populárně vědeckou publikací je „Léky a drogy“ (rovněž Dokořán). Zajímavé názory na podstatu duševních a nejen duševních nemocí je v příspěvku prof. Paula Ewalda v knize „Příštích padesát let“ (ve vědě), editora John Brockmann (rovněž Dokořán).
Neurotransmitery (serotonin atd.) umožňují člověku přizpůsobit se střídání dne a noci na Zemi, jejich nedostatek vyvolává tak poruchy spánku. Duševní nemoci se projevují proto poruchami spánku. Zajímavé populárně vyložené informace mechanismu působeni neuroleptika Prozacu jsou v knize „Neviditelná síla“ (opět Dokořán). (Tou neviditelnou silou je elektřina a magnetismus). Uvádí se, že mnohdy farmaceuti ani nevědí, jak a proč některé léky fungují, jen vědí, že fungují. Není dávno doba, kdy se duševně nemocní pacienti léčili vysokými dávkami inzulínu, jejich aplikace ale měla za následek značnou úmrtnost. Podobně se upustilo od léčení spočívající v tom, že se pacient umístil do jámy, do které tekla voda a pacient musel čerpat vodu, aby se neutopil. Tato léčba byla údajně velmi účinná, ale z etických důvodů se od ní muselo ustoupit.
Pacifikování pacientů svěrací kazajkou je, zdá se minulostí, ale umístění do klecového nebo síťového lůžka nebo kurtování na lůžku je běžné. I když by měly být použity tehdy, když je pacient agresivní vůči sobě, nebo svému okolí.přesto je zneužíváno i u neklidných pacientů, aby si personál ušetřil práci. Řada psychiatrických oddělení disponuje izolační místností, kde by mohl být nebo měl být umístěn pacient, který je nebezpečný sobě i okolí, nebo je neklidný, ale nedávná aféra, kdy agresivní pacient (v nemocnici v Praze), který byl přivezen, když napadl otce, byl ponechán svému osudu, nebyl umístěn do této izolační místnosti (která evidentně na oddělení byla: http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/martin-jarolimek.php?itemid=8880), a když napadl v umývárně spolupacienta, opustil personál oddělení, aby vyhledali pomoc a incident pokračoval a skončil zavražděním spolupacienta. Lékař mi řekl, že ne každý agresivní člověk je duševně nemocný.
Podobně, není tomu tak dávno, kdy zemřela pacientka, která byla v psychiatrické léčebně v Bohnicích umístěna v klecovém (nebo síťovém lůžku) a zřejmě ponechána bez dohledu a zemřela, poté kdy se zřejmě udusila (vlastními zvratky). Jediný ombudsman Otakar Motejl označil jako viníka této smutné události léčebnu. Příbuzní pacientky se stále soudí, marně a stále zřejmě bezúspěšně požadují jen omluvu (!).
Také léky mají zajímavé vedlejší projevy. Neuroleptika vyvolávají Parkinsonismus, a léky na Parkinsonovu nemoc vyvolávají psychické potíže. Podobně léky na kožní nemoc způsobují psychické potíže, a léky na psychické potíže vyvolávají kožní problémy. Léky na hubnutí vyvolávají psychické choroby, a proto duševně nemocní pacienti nemohou brát léky na hubnutí. Řada psychofarmak vyvolává obezitu. Populárně vědecky je to vysvětleno v knize „Léky a drogy“ (Dokořán). Nejsem farmaceut., ale souvisí to se vzájemným působením na stejné receptory a dodáváním těch chybějících neurotransmiterů.
Moderní neuroleptika jsou objevem relativně nedávné minulosti. Jedno z prvních neuroleptik Chlorpromasin (Plegomasin) byl údajně objeven v době války na Korejské poloostrově, kdy byl aplikován na tlumení bolesti, a byl objeven i jeho účinek na psychické choroby. Lithium, které se používá na deprese, může ale mít vliv na krevní obraz, některá neuroleptika snižují krevní tlak a např. Paralen se nemůže kombinovat s hypnotiky.
Pacient s duševní poruchou musí nebo by měl doživotně brát léky, které doplňují hladinu neurotransmiterů, které se ale vylučují močí, takže je pacient musí brát dlouhodobě. Mezi jednotlivými ataky, relapsy nemoci je pacient schopen běžného života, normálně fungovat. Právě braní léků je prevencí relapsu (aktivní fáze nemoci). Někteří pacienti si ovšem upravují dávkování sami. Přestanou brát léky, když „to není potřeba“, a „zobnou“ si¨když mají pocit, že léky „potřebují“. Je třeba říct, že řada pacientů má invalidní důchod, protože jsou citliví na stres a obtížně přežívají současné nároky na výkon.
Psychiatrický pacient se naučí tajit nemoc i před blízkými příbuzným, okolím v bydlišti či v práci, protože je v opačném případu stigmatizován, všestranně diskriminován, vylučován z běžné populace, je často předmětem opovržení a slovních a nejen slovních útoků.
Řada pacientů, kteří se svěřili okolí se svojí nemocí, se nestačilo divit následkům.
Ostatně není to tak dávno, kdy byli vyhazování ze školství homosexuální učitelé, protože si někdo pletl homosexuála s pedofilem.
Běžně se ovšem uvádí, že cca 10 proc. učitelů jsou pedofilové, kteří ovšem mají takovou inteligenci, že by nikdy dětem neublížili. Jsou pouze rádi, že jsou v blízkosti dětí. (Jakou profesi by asi měli pedofilně orientovaní občané vyhledávat, že? Ostatně jaký je rozdíl mezi pedagogem a pedofilem? Pedofil má rád děti). Nesmyslné snahy o vyhledávání pedofilů mezi uchazeči o práci s dětmi, jsou opravdu nesmyslem. Jak to zjistit, zrentgenovat?
Např. exhibicionista, což je více méně banální (v určitém slova smyslu) neškodná úchylka je často zmlácen, zatímco žena trpící podobnou úchylkou není předmětem represe. Když uvidí běžný člověk exhibicionistu, zavolá policii, v případě ženy s touto úchylkou zavolá občan kamaráda, aby se také podíval. Ostatně není to tak dávno, kdy byli pronásledováni i nudisté, což není žádná úchylka, ale spíše životní styl. (stačí se podívat na příslušný film ze série „Četníků s Louisem de Funesem).
Ivan David je autorem knihy, která se zabývá názorem psychiatrie na nejrůznější Mesiáše, jurodivé, zjevení. Knihu jsem ale nečetl, ale není těžké pochopit, jak se na tyto jevy dívá sekulární psychiatrie. Knihu, myslím, vydalo nakladatelství Mladá Fronta, ale nenašel jsem ji v katalogu Národní knihovny, ani na webu MF.
Ne všichni psychiatři zachraňují, či zachraňovali duševně nemocné. Válečný zločinec Radovan Karadžič je údajně psychiatr. Na druhou stranu někteří psychiatři či psychologové by spíše potřebovali sami pomoc. Carl Gustav Jung, švýcarský terapeut (žák Siegmunda Freuda, zakladatele psychoanalýzy (ví široká veřejnost, že se S. Freud narodil v Příboru u Kopřivnice?), uváděl v jedné knize, že dospěl k názoru, že právě Freud sám je neurotik (byl).
Je paradoxní, že ti, kteří vedou nebo vedli kampaň proti duševně nemocným, sami, když podobnými potížemi onemocněli, náhle věděli, kde najdou odbornou nemoc. ¨
Uvádí se, že mezi politiky, kteří mají v blízkém okolí duševně nemocného příbuzného, alkoholika, narkomana, homosexuála, je podstatně více těch, kteří se staví pozitivně k opatřením, které mají pomoci narkomanům , duševně nemocným lidem, homosexuálům. Osobní zkušenost mění názor nejen politiků, ale i běžných občanů na uvedené skupiny, které do získání této zkušenosti mnohdy považuje „řádný občan“ za „póvl a odpad“
Na druhé straně stačí připomenout politické miliusy, často z prostředi KDU-ČSL, kteří se naprosto odpudivě vyjadřují např. o homosexuálních občanech. Řada těchto politiků s takovými postoji nevyniká žádnými lidskými či odborným kvalitami, ale je příznačné, že se považují za něco lepšího.
Příspěvek začal názvem Věda v blázinci, blázinec ve vědě. Tak tedy, kdo z vědeckých kruhů či veřejně známých osob trpěl duševní chorobou.
Isaac Newton, Albert Einstein, Kurt Goedel (víte, kdo to je nebo byl? Rodák z Brna, který měl do roku 1929 československé občanství, a který byl do 90. let 20. století považován za nejvýznamnějšího světového matematika 20. století. Byl léta v Princetonu blízkým spolupracovníkem Einsteina, který byl je jeho jediným blízkým přítelem. Existuje řada fotografii, kde jsou oba vedle sebe. K. G. je na fotografiích se Einsteinem. Je považován spíše za rakousko-amerického vědce. Ani naše soudružky učitelky matematiky a fyziky jej neznají) Goedel, který vypadá jako asketický muž, uzavřený muž, v brýlích. Zemřel v USA na podvýživou. I to bylo důsledkem jeho nemoci. . Všichni tři (Goedel, Einstein, Newton) byli zřejmě auisté s Aspergerovým syndromem. Newton navíc trpěl maniodepresivní psychózou (nyní se tato diagnóza označuje jako bipolární afektivní porucha). Kurt Goedel byl paranoidní schizofrenik a Albert Einstein měl se svou 1. ženou Milevou syna schizofrenika, o kterého příliš velkou péči neprojevoval. První dítě je nezvěstné, vůbec se neví, zda zemřelo, nebo je dali k adopci.
Další vědci, převážně matematikové: Georg Cantor, německý matematik, zakladatel teorie množin, v jejímž jazyku se dnes matematikové vyjadřují, byl natolik utiskován, vytěsňován z akademického prostředí. (Leopold Kronecker mu bráni v publikační činnosti), tak že léta pravidelně s depresemi vegetoval v blázinci. (Teorie množin G. Cantora byla dle Kroneckera vědou bláznů). David Hilbert (Znáte ho? Ale měli byste. Jeden z nejvýznamnějších matematiků a fyziků přelomu 19. a 20. století. Na prvním světovém matematickém kongresu v Paříži r. 1900 představil 23. Hilbertových problémů, z nichž některé zůstávají stále nevyřešené), který mimo jiné zveřejnil obecnou teorii relativity dříve než Einstein, byl statečným člověkem. Údajně žádal Hitlera, aby nevyháněl židovské vědce. Když se ho Hitler ptal, jak vypadá fyzika v Goettingen po vyhnání Židů, odpověděl Hilbert, že v Goettingen už žádná fyzika není. Tedy tento statečný a geniální matematik a fyzik prohlásil, když jeho syn onemocněl schizofrenii, že se nyní může považovat za bezdětného.
Další geniální matematikové Evaristé Galois a Niels Henrik Abel, zakladatelé teorie grup měli rovněž těžký osud. Galois byl zřejmě paranoidní schizofrenik, který zemřel v souboji v 21. letech. (Jeho životopis umělecky ztvárněný je stále v češtině v našich knihovnách L. Infelda: „Vyvolenci boží“). Abel je považován za nejchudšího matematika dějin. Zřejmě i vlivem obrovské chudoby a podstatě hladověl, trpěl depresemi (trudnomyslností) a až když zemřel na následky tuberkulózy, tak mu přišla nabídka stálého placeného zaměstnání, které odpovídalo jeho schopnostem. (více o obou zmíněná kniha Mario Livia: Neřešitelná rovnice)
Dalším duševně nemocným matematikem byl, Nash, lauerát Nobelovy ceny za ekonomii, hrdina biografického oscarového filmu Čistá duše (Beatiful Mind, hl. role Russel Crowe).
Alan Turing, vynikající matematik, průkopník výpočetní techniky, široké veřejnosti utajený hrdina 2. světové války, byl velmi excentrický člověk, který se svým zevnějškem a chováním odlišoval od běžné populace . Řídil a organizoval konstrukci počítače, který je považován za první světový počítač, který sloužil v Bletchley Parku k dešifrování depeší německého šifrovacího stroje Enigma. Jeho podíl na zkrácení bojů v 2. světové válce byl zveřejněn až po 30 letech. Nedávno se tehdejší předseda vlády Spojeného království a Velké Británie a Severního Irska Gordon Brown omluvil za pronásledování Alana Turing kvůli homosexualitě, které vedlo až k jeho sebevraždě. Alan Turing byl také vynikající atlet, a uvádí se, že zřejmě přišel o nominaci na Olympijské hry V Londýně v roce 1948 (v maratónském běhu:?) kvůli nemoci. Více např. Simon Singh: „Kniha kódů a šifer“, Muž, který věděl příliš mnoho (obě Dokořán)
Informace o řadě dalších matematicích, kteří trpěli duševní chorobou je v knize Příběhy matematiky.
Další veřejně známé osoby:Ota Pavel (manio-depresivní psychóza – bipolární afektivní porucha, Miloš Kopecký (totéž). Luděk Sobota o sobě řekl v České televizi, že trpí panickou úzkostí. Josif Vissarionovič Stalin Džugašvili údajně byl rovněž paranoidní schizofrenik. Boris Jelcin údajně utápěl deprese v alkoholu. K depresím se v médiích hlásí herečka Eva Holubová, o které se rovněž uvádí, že je utápěla v alkoholu. Předlistopadový ministr obrany generál Milán Václavík, který v listopadu 1989 připravoval nálety stíhaček na demonstranty na Letenské plání, a byl kvůli tomu po listopadu vyšetřován , údajně dostal milost (nebo to byla abolice) od Václava Havla, protože rovněž zřejmě trpěl schizofrenii. Také v rodině Tomáše Garigua Masaryka, spíše jeho ženy, se duševní choroby vyskytovaly. Jan Masaryk údajně trpěl hebefrenní schizofrenii. A „blázen“ byl i Vincent van Gogh
Pokud máte pocit, že se Vás duševní choroby netýkají, tak i Vy můžete být mezi těmi, kteří budou alespoň jednou za život potřebovat pomoc psychiatra.
Zajímavá umělecká díla:
Filmy:
Čistá duše, Jmenuji se Sam, Andělé Všehomíra, Osmý den, Já taky, Zabiji Nixona, filmy Ingmara Bergmanna, např. Fanny a Alexander, atd.
Literatura:
Jaroslav Havlíček: Neviditelný, Dostojevskij: Idiot, Zločin a trest,
Maxim Gorkij: Foma Gordějev
Poučení hledejte v knihách:
Bláznit je lidské (Grada), 101 strategii, jak se nezbláznit v šíleném světě, (Portál), Poruchy osobnosti, (Portál), Jak žít s psychózou (Portál), Psychiatrie, (CP BOOKS). Nebojte se nepracovat (Portál).
Po roce 1989 vzniklo v české psychiatrii reformní hnutí, které má za cíl humanizovat psychiatrii a zbavit pacienty nálepky, stigmatu a zajistit péči o duševně nemocné v jejich prostředí, komunitě. Těchto organizací však není zas tak mnoho a zatím působí jen v některých regionech. Jedna z těchto organizací „Péče o duševní zdraví – region Pardubice, postupně rozšiřuje oblast svého působení do celého regionu východních Čech. (více viz www.pdz.cz). PR manažerka tohoto sdružení mi řekla, že mají již cca 30 zaměstnanců.
Podobné organizace působí i v Brně, Jeseníku, Mladé Boleslavi, Praze, atd.
K reformním psychiatrům patří v ČR Cyril Hoeschl, Jan Preiffer (pan doktor Pfeiffer, zdá se, nyní působí ve Velké Británnii ,.Zprvu jako terénní psychiatrii, poté působil v organizaci spisovatelky Rowlingové (Harry Potter) Rowlingová se angažovala proti používání klecových a síťových lůžek nejen v psychiatrii, ale také v ůstavech sociálníí péče např. v Rábech u Pardubic. Mudr. Pfeiffer sám se rovněž osobně angažoval proti používání těchto lůžkek v ČR). (http://www.stopstigmapsychiatrie.cz/napsali_o_nas_13.html). Jan Stuchlík, ředitel zmíněného sdružení z Pardubic Petr Hejzlar, a další.
Řadu poboček po celé republice má FOKUS. Tyto organizace se snaží zajistit pro pacienty chráněné či podporované bydlení a zmíněnou komunitní péči.
Velkou ostudou celého sektoru sociální péče a sociálních služeb jsou žebrácké platy lidí, které v této sféře působí. Když byl před několika lety v Pardubicích na besedě Zdeněk Škromach, bývalý ministr práce a sociální péče, položil jsem mu otázku právě na platy v této sféře. Odpověděl mi, že to považuje za svůj osobní dluh. Nic nenasvědčuje, že by si to vláda či některý z ministrů resortu MPSV vzal za svůj úkol.
Překvapivé názory mají často samotní psychiatři. Další známý psychiatr, Jan Lorenc, (který, zdá se, přeložil knihu Bláznit je lidské), veřejně prohlásil na konferenci sociální psychiatrie v Beskydech (Sepetná), že ho vyděsilo, že nějaká sociální pracovnice by chtěla stejný plat jako on, tedy psychiatr. Nepostřehl, že ta sociální pracovnice má stejnou vysokoškolskou kvalifikaci jako lékař. Přitomná sociální pracovnice mi řekla, že to pan doktor schytal v kuloárech.
Po roce 1989 rovněž vznikají po celé republice sdružení psychiatrických pacientů, které si dávají za cíl bojovat za zájmy psychiatrických pacientů. Některé mají až stovky členů, ne všichni jsou aktivní.
Až onemocní Vaše dítě, manželka nebo Vy, možná si také položíte otázku: „přece nejsem blázen?“
RNDr. Karel Vašíček
exučitel matematiky
exprogramátor
invalidní důchodce na plný úvazek
www.mathpublishing.eu
