Počítačový systém výplaty dávek

  Hodně se dnes mluví o zakázkách na MPSV. Již jsem se o tom zmiňoval. Se změnou zákona vznikla nutnost vytvořit nový software. Podobné velké aplikace jsem nevytvářel, nezažil jsem jako programátor ani Internet ani Windows. Nicméně v době, kdy jsem programoval, byla profese programátora vyhrazena pro elity.

Nevím, jaká byla logika, která fungovala na MPSV, zda schválení nového zákona nebylo motivováno právě tím, aby se musel objednat nový systém pro výplatu sociálních dávek. Vytváření ad hoc systému za miliardu je neuvěřitelné. Pro to, jak dlouho se bude moci nějaká aplikace používat, je nejdůležitější přístup při jejím návrhu. Ačkoliv jsem se na vytváíření velkých aplikací nikdy nepodílel, tak jsem byl jedním z prvních, kdo vytvořil na svém počítači a ve svém volném čase a z vlastní incitativy programy pro veřejnost. Vzhledem k tomu, že jsem byl svobodný vysokoškolák, tak jsem neměl šanci získat devizový příslib a výjezdní doložku, abych mohl vycestovat do NSR a koupit si tam PC. První počítač jsem si koupil rok po vojně. Byl to domací počítač americké výroby Commodore PLUS4, měl 64 KB RAM a byl to osmibitový počítač s datasetem, neboli s datovým magnetofonem, který sloužil k ukkádání dat a programů. Stál cca 7,5 tis. Kč, měl jsem plat tak 2 tis. Kč. O rok později jsem si koupil disketovou jednotku, o nějakém hard disku nemohla být řeč. Programy, které jsem vytvořil, jsem prodáíval 4 roky bez jediné změny a bez jediné reklamace. Je třeba přiznat, že moji zákazníci nedávno konstatovali, že kupovali i proto, že nic jiného se u nás nedalo koupit.

Vraťme se k návrhu softwRE. Můj kolega z prá e„vytvořil program“, který měl přehrát písničku. Byl v Basicu a obsahoval pouze řádky s příkazy SOUND, frekvencí tonu a dobou trvání v miliseknudách. To ovšem nebyl program, ale šílenost. Pokud bych měl něco takového vytvářet, tak bych použil jeden řádek s příkazem SOUND a dvěma proměnými pro frekvenci tonu a dobu trvaání. A příkaz by byl v příkazu cyklu s koncovým znkaem pro ukončení cyklu. V DATA řádcích by byly frekvence a doby tvráíí a jako koncový znak by sloužila frekvence 0 a doba trvání tonu 0, případně záporné hodnoty, kterých evidentě nemůže ani frekvence ani doba tvrání nemůže nikdy nabývat.

Nabízí se ovšem jiný přístup. Na začátku programu pojmenované konstnaty, jejichž identikfiátory by lsoužily názvy tonu a další pojmenované konstnaty pro dobu trvání tonu, CELY_:TON, CTVRT_TON a přiražená doba tvání těchto tónů v milisekunádch a např ten tón D_1 by měl přiřazenu frekvenci tohoto tónu. Pak by mohl zbytek programu obsahovat data řádky s naávy tou a názvy dob tónu. Doplnit tento program o data konkrétní písničky by tedy dokáázal každý, kdo dokáže přečíst noty. Ještě lepší řešení by bylo použít pro ukládní dat o písničce soubor, do kterého by interaktivně obsluha zadávala ty názvy not a označení délky tónu. Program by ovšem musel kontrovlovat při zadávání obsluhu, zda zadává správné označení not a dob tönu.

Je zjevné, že takový program by dal více práce, než opisovat z tabulky frekvenci jednotlivých tónů a mastit jeden SOUND příkaz za druhým. Program, jak bych jej navrhl já, by byl použitelný pro přehrávání jakékoliv písně i pro ty, kdo neumí programovat.

Kolega evidentně nebyl schopen tcůrčí práce, stlal se manažerem, Já jsem se stal programátpor a teď jsem invalidní důchodce.

Chtěl jsem na jednom jediném příkladu ukázat, že pro životnost použití programu je důležité jehí návrh a patřičné zobecnění problému. Vytvoření takového programu dá více práce, ale může sloužit bez problému mnoha lidem, než primitivní AD hoc řešení