Pohrobci geocentrismu

Spor mezi geocentrismem a heliocentrismem, který gradoval před čtyřmi sty lety, nám dnes téměř výhradně připomínají jen historické články a publikace. Pro kreacionistu však historie není zdrojem poučení.

Zemi obíhající kolem Slunce dnes přijímáme jako samozřejmost. Podobně smýšlíme o kulaté planetě Zemi otáčející se kolem vlastní osy. Vědecké diskuse o geocentrismu a heliocentrismu v době kosmických sond již definitivně utichly, přesto jsou i dnes mezi námi nejen zastánci ploché Země, ale i Země nehybně trčící ve středu vesmíru či popírači evoluce. Jak uvidíme, žádný názor, podporovaný vhodně volenými citacemi z bible, není natolik pošetilý, aby nenašel alespoň pár stoupenců.

Jen pro vyjasnění, a nevyžaduji, aby se mnou někdo souhlasil, ani z kreacionistů: já věřím na pevnou Zeměkouli, která se vůbec ve sluneční soustavě či vesmíru nepohybuje, pevně stojí na místě, pravděpodobně ve středu vesmíru.Ale nezabývám se tím, na webu jsou fyzici, kteří tento pohled podporují a snášejí pro něj řadu faktů z pozorování, ale opravdu se tím nezabývám. Ani "Foucault" ani "Coriolis" tuto možnost nepopírají. Opakuji: nezabývám se tím. Myslím si, že jako církev trapně podlehla evolučním nesmyslům, tak i trapně podlehla heliocentrismu a všem těm "novodobým" slátaninám o vesmíru včetně třeskuplesku. Včera byl v televizi Grygar, já nemám sílu se na to dívat, měl bych z toho břichobol, ale kamarád se na to díval, byl se mnou na skajpu a se smíchem (je to fyzik) mi občas sdělil, jaké hovadiny tam Grygar (katolík) vytruboval - chudák kamarád, obětoval se za mne. Napsal uživatel Pavel Kabrt dne St, 07/09/2014 - 14:38.

Tady to máme. Pavel Kábrt, nestor českého kreacionismu mladé Země, věří na pevnou Zeměkouli, ale již se nezabývá argumenty, které by jeho víru mohly zviklat. Podobný přístup kreacionisté mladé Země (dále jen kreacionisté) uplatňují i v dalších oblastech své věrouky.

Mechanikou se Pavel Kábrt nezabývá, ve věci nehybné Země jej plně uspokojí "fyzici z webu", kteří pro nehybnou Zemi "snášejí řadu faktů a pozorování". Myšlenka nehybné Země se totiž panu Kábrtovi líbí a to je pro něj směrodatné. Potíž je v tom, že znalosti Pavla Kábrta z jiných vědních oborů, kterými se jako kreacionista již zabývá (kosmologie, geologie, paleontologie, biologie, historie), jsou na podobné úrovni jako jeho znalosti mechaniky.

Newtonova klasická mechanika

Mechanikou zde rozumíme klasickou mechaniku hmotných makroskopických těles, spojenou se jménem Isaaka Newtona. Isaakem Newtonem se kreacionisté rádi chlubí, protože byl silně věřící a kromě matematiky a fyziky se zabýval i biblickou chronologií a snažil se zpřesnit výpočet stáří vesmíru na základě biblických rodokmenů (kreacionisté podobným výpočtům věří dodnes).

Isaak Newton formuloval tři základní zákony mechaniky. Pro nás podstatný bude především zákon síly: Jestliže na těleso působí síla, pak se těleso pohybuje se zrychlením, které je přímo úměrné působící síle a nepřímo úměrné hmotnosti tělesa.

Předpokládáme-li pro jednoduchost, že se Země kolem Slunce pohybuje po kruhové dráze, je dráha Země zakřivována silou (téměř) rovnající se síle gravitační podle gravitačního zákona formulovaného taktéž Isaakem Newtonem (bez působení síly by Země podle zákona setrvačnosti zůstávala nehybná nebo by se pohybovala rovnoměrně přímočaře, tedy ne po kružnici, ale po přímce).

Nyní nechejme obíhat Slunce kolem Země, po kružnici o stejném poloměru, stejnou rychlostí. Jak velká by musela být síla, která by Slunce na kruhové dráze kolem (nehybné) Země udržela? Stačila by na to gravitace? Ne, síla by musela být 330 000 krát větší, protože tolikrát je Slunce hmotnější než Země. Kde by se taková síla vzala? I na tuhle otázku má klasická mechanika odpověď – je to síla zdánlivá, kterou zavádíme v situaci, kdy souřadnou soustavu spojíme se Zemí. Pokud bychom navíc vyhlásili i zemskou rotaci za "evoluční nesmysl" a Slunce by Zemi obíhalo jednou za den, zdánlivá síla by byla ještě řádově větší.

Kreacionista Vendelín Dobrotivý kdysi v diskusi tvrdil, že co kolem čeho obíhá je problém pouze geometrický, vlastně formální. Z příkladu výše vidíme, že je to problém i fyzikální, protože pohyb hmotných těles je dán jejich hmotností a výslednicí působících sil. Chceme-li pohyb vesmírných těles popsat co nejjednodušeji, v souladu s Occamovou břitvou, měli bychom najít takovou souřadnou soustavu, která do pohybových rovnic nebude přidávat žádnou zdánlivou sílu. Taková soustava existuje a v ní (trochu zjednodušeně) obíhá Země kolem Slunce.

Necháme-li kolem nerotující Země obíhat celý vesmír, dostáváme se ke zcela absurdním výsledkům, kdy například trpasličí planeta Pluto bude kolem Země svištět lehce nadsvětelnou rychlostí.

Historie

Mikuláš Koperník (1473–1524) své stěžejní dílo Revolutionibus orbium coelesticum libri VI připravil k vydání až na samém sklonku života a na radu přátel zde heliocentrismus představil jen jako hypotézu, aby předešel nejdivočejším útokům ze strany reakčních církevních kruhů. V roce 1616 byl  koperníkovský názor, že Slunce je nehybným středem vesmíru, postaven mimo zákon.

Galileo Galilei (1564–1642) nedbal zákazu propagace heliocentrismu, v roce 1633 čelil šetření římské inkvizice, své učení musel odvolat a zbytek života strávil v domácím vězení.

Newtonovo stěžejní dílo Philosophiae Naturalis Principia Mathematica bylo vydáno v roce 1687. Kreacionista, alchymista a teolog Isaak Newton zde svými pohybovými zákony, ze kterých lze přímo odvodit zákony Keplerovy, spor mezi geocentrismem a heliocentrismem v podstatě definitivně ukončil.

Až v roce 1835 však byla díla Mikuláše Koperníka a Galilea Galilei oficiálně odstraněna z vatikánského indexu zakázaných knih a jak vidíme, i po dalších téměř dvou stoletích se najdou nepoučení a nepoučitelní jedinci, kteří pro svoji víru jsou vždy připraveni přehlížet nebo znásilňovat realitu.

Co na to bible?

V roce 1539 ohodnotil prvotní ideje Koperníkova heliocentrismu Martin Luther slovy: "Ten hlupák chce převrátit celé umění astronomie! Ale jak uvádí Písmo svaté, Jozue kázal zastavit se Slunci, a ne Zemi!"

Toho dne, kdy Hospodin synům Izraele vydal Emorejce, Jozue před zraky Izraele řekl: "Slunce, zastav se v Gibeonu! Ty, měsíci, v údolí Ajalonu!" Stanulo slunce, měsíc stál, než národ nepřátele potrestal. Právě tak se to píše v knize Upřímného. Slunce se zastavilo uprostřed nebe a nespěchalo k západu skoro celý den.Jozue

Pro některé lidi je bible nadále nezpochybnitelným zdrojem vědeckých informací.

Fyzik z webu

Na webu kreacionismus.cz se v roce 2010 objevil článek Diskusie o geocentrizme, obsahující řadu silně udivujících tvrzení. Z mlžení a nesmyslů, kdy se "diskutující" Robert Sungenis občas otírá o důsledky obecné teorie relativity, zatímco jinde její tvrzení popírá, vyberme alespoň Kábrtovy "Focaulty" a "Coriolise", k nimž mlhu obecné teorie relativity nepotřebujeme.

Ak môže byť dokázané že Coriolisove sily spôsobia hurikán (čo nebolo dokázané, pretože Coriolisove sily sú dosť krehké), potom Coriolisova sila je buď produkt rotácie Zeme v nehybnej hviezdnej sústave, alebo otáčajúcej sa hviezdnej sústavy okolo nehybnej Zeme. V skutočnosti sa Einstein v súkromných listoch Machovi priznal, že Coriolisove sily by museli byť kovariantné, práve tak ako gravitácia je kovariantná.

Coriolisova síla není (neuchopitelně rozbředle) křehká. Způsobuje (mimo jiné) stáčení rotace hurikánů. Je typickou zdánlivou silou vznikající v souřadném systému pevně spjatém s rotujícím tělesem (Zemí). Známe-li přesně polohu a hybnost hmotného tělesa v gravitačním poli Země, můžeme Coriolisovu sílu přesně spočítat a Einsteina k tomu vlastně ani nepotřebujeme.

Foucaultove kyvadlá nedokazujú že sa Zem točí, z rovnakého dôvodu – nedokazujú to Coriolisove sily. Jediná vec ktorú Foucaultovo kyvadlo dokazuje je, že tam je nejaká sila ktorá kyvadlo otočí v rovine vzhľadom k Zemi. Kde tá sila vzniká, nikto doteraz nedokázal. V tomto svetle je zaujímavé, keď si všimnite že viacero experimentov uskutočnených za chodu úplných zatmení ukázalo, že Foucaultovo kyvadlo sa chová nestálo. Toto by nebol fakt ak by pohyb kyvadla bol závislý výhradne na rotácii Země.

Jeden cyklus Foucaultova kyvadla provozovaného na zemském pólu velmi dobře odpovídá periodě zemské rotace. Podobně by Foucaultovo kyvadlo na pólu Měsíce cyklovalo s periodou rotace Měsíce. Není trochu zvláštní, že "nějaká síla, jejíž původ dosud nikdo nedokázal" koreluje s dobou rotace vztažné soustavy? 

Robert Sungensis se často odvolává na Einsteinův princip ekvivalence, ale již raději nevysvětluje, jak by se Einstein vyrovnal s nadsvětelnou oběžnou rychlostí Pluta, nemluvě o vzdálenějších vesmírných objektech.

Závěr

Spor mezi geocentrismem a heliocentrismem ve vědeckých kruzích definitivně skončil vítězstvím heliocentrismu. Je dobojováno. Přesto se ještě na počátku 21. století najde hrstka fanatiků, kteří z nábožensko-ideologických pozic zatvrzele, pomocí manipulativních metod a to i za cenu lží, šíří víru v dávno překonaný názor.

Tahanice kolem pozice Země ve vesmíru jsou hojně medializované a často vydávané za příklad, jak církev v minulosti bránila vědeckému poznání. Apologetové pevné Země si bohužel neuvědomují, že jejich učení názory o náboženském tmářství jen přiživují. Aktivity fanatiků brání pokojnému soužití vědy a náboženství.

Starověká představa o nehybné Zemi uprostřed vesmíru je dnes k smíchu. Podobně je na tom idea ploché Země, ale i Země staré všehovšudy pár tisíciletí.

Jak stará je planeta Země? Dobojováno! Je mnohem mnohem starší než pár tisíciletí.

Konala se celosvětová potopa v rozsahu a způsobem popsaným v bibli? Dobojováno! Během existence lidstva žádná taková katastrofa neproběhla.

Měli člověk a šimpanz společného předka? Měli.