Kreacionisté mladé Země (dále jen kreacionisté) vidí všude kolem sebe údajné důkazy celosvětové potopy, jež měla proběhnout před pouhými několika tisíciletími způsobem popsaným v bibli.
Kreacionista vidí sladkovodní sedimenty – ejhle, potopa! Vidí mořské sedimenty – potopa! Grand kaňon – potopa! Trilobit – potopa! Uhelné sloje? Hádejte. Potopa! Tisíce a tisíce důkazů. Potopa! Potopa! Potopa! Podle Pavla Kábrta jsou důkazů dokonce miliardy (zde) a biblická potopa je přírodovědecky nejlépe zdokumentovatelnou a prokazatelnou událostí v celých lidských dějinách.
Nebudeme se zde zabývat triviálními otázkami, kde se dle kreacionistů vzala voda potopy a kam následně odtekla, ani jak se po páru od každého druhu vešlo i s krmivem do dosti poddimenzované dřevěné lodi, ani zda se s Noem plavili zástupci všech současných suchozemských parazitů a chorob, ani proč potopa současně s dinosaury vyhubila i celou řadu mořských živočichů, ani proč z Araratu dohopkali klokani výhradně do Austrálie a jak přitom hopkali přes hluboké moře. Apod. Některé z nastíněných problémů velmi přístupně analyzoval Michal Hanko na svém webu (viz Potopa světa).
Zkusme se však na prokazatelnost potopy podívat z trochu jiného úhlu. Nakoukněme do bible a zkusme navrhnout, jaké stopy by měla biblická potopa zanechat především.
Každý suchozemský druh byl na arše zastoupen nejvýše sedmi páry. Došlo by tedy k dramatickému zúžení genetické biodiverzity, které by bylo dodnes čitelné v genetickém kódu všech suchozemských živočichů jako tzv. hrdlo láhve. Zkoumáním genetiky recentních druhů by mělo být možné zúžení genetické biodiverzity nejen detekovat, ale i odhadnout, kdy k události došlo. Tyto odhady by měly ukazovat víceméně na jedinou událost, na biblickou potopu. Ukazují? Neukazují!
Dle kreacionistů je svět starý cca 6 tisíc let a biblická potopa byla jedinou významnou geologickou událostí v dějinách vesmíru. Všechny významnější usazeniny či stopy po katastrofě způsobené vodou by tedy měly být následkem biblické potopy. Ta trvala velmi krátce, všechny tyto stopy by tedy měly vykazovat shodné stáří. Vykazují? Nevykazují!
Uhlí, ropa, zemní plyn
V diskusích s kreacionisty se nenechávejme strhnout k planému filosofování (například) o smyslu hmoty nebo o pravděpodobnosti sestavení první buňky a zaměřme se na jednodušší úlohy, mezi které dle mého názoru patří radiometrické datování.
Kreacionisté radiometrické datování odmítají, symptomaticky však pouze v případech, kdy toto datování dává smysluplné výsledky. Výjimku připouští v situacích, kdy očekávají výsledky nesmyslné, které dle jejich ideologie zpochybňují použitelnost datovacích metod jako celku. A proto měří stáří recentních vyvřelin metodou K-Ar (o tom jsme psali minule) a stáří dinosauřích kostí nebo uhlí radiouhlíkem 14C. Fosilní materiály obvykle měřitelný podíl uhlíku 14C skutečně vykazují, lze jej však jednoduše vysvětlit prahem citlivosti měřícího zařízení (poměr signál/šum klesá se zvyšujícím se stářím vzorku exponenciálně) nebo kontaminací vzorků.
Veškerá ložiska uhlí, ropy i zemního plynu dle kreacionistů vznikla při biblické potopě a měla by tedy být stejně stará. Kreacionistická měření obsahu 14C ve fosilních palivech však vykazují zvláštnosti, o kterých kreacionistická propaganda zarytě mlčí.
Přesnost radiouhlíkového datování byla ověřována na vzorcích datovaných pomocí písemných záznamů asi 3 tisíce let zpět do minulosti. Tohle datování (až na Turínské plátno) funguje bezvadně. Pokročíme-li však do minulosti ještě o nějakého půl druhého tisíciletí dále, do doby, kde křesťanští fundamentalisté předpokládají konání biblické potopy, stane se něco zvláštního. Materiály biologického původu, které dle kreacionistů byly pohřbeny před 4 a půl tisíciletím, najednou vykazují "stáří" 22 tisíc let, 40 tisíc let i více. Poměr počtu atomů 14C/12C se navíc v různých vzorcích uhlí, ropy a zemního plynu prokazatelně liší až o 4 řády. Co to znamená?
Vyloučíme-li kontaminaci, se kterou kreacionistická propaganda nepracuje, pak naměřené hodnoty ukazují, že biblická potopa musela trvat celá dlouhá tisíciletí a konala se hlouběji v minulosti. To je pro skalní kreacionisty sotva přijatelné. Kdybychom ale chtěli (bez kontaminace) výsledky měření interpretovat jinak, museli bychom postulovat naprosto absurdní předpoklad – že původní poměr počtu atomů 14C/12C v době potopy byl na různých místech (až o 4 řády) různý. To by znamenalo, že kosmické záření celá desetiletí před potopou skrápělo Zemi velmi nerovnoměrně a ke všemu nefoukal vítr, aby nám to atmosféru nepromíchalo.
To je paradox biblické potopy. Má snad některý z kreacionistů přijatelnější vysvětlení popsaného stavu?
