Mladé stvoření, kreacionisté a ošklivá věda

Rád si přečtu knihu nebo článek, který populární formou přibližuje nejnovější poznatky, ale i problémy přírodních věd. Formálně stejná témata někdy nabízí kreacionisté. Proč je však kreacionistická "literatura" tak odpudivá?

Kreacionisté mladé Země (dále jen kreacionisté) nemají – přes mnohé své falešné proklamace – přírodní vědy rádi. Pochopitelně. Musí odmítat nejen evoluční biologii, neboť oni "z opice nepocházejí", ale víceméně všechny metody a poznatky moderní přírodovědy 21. století. Vyjadřují se s despektem o "sekulární" či "ateistické" vědě a nad hlavou mávají svatými knihami. Navzdory (snad někdy) atraktivnímu výběru témat kreacionistická propaganda vědu neoslavuje, ale systematicky przní, zohavuje, znásilňuje.

Kreacionisty zvláště nenáviděnými obory jsou astrofyzika a kosmologie. Ve velké neoblibě chovají zejména slovní úlohy typu: Jak dlouho (v 6000 let starém vesmíru) letělo k Zemi světlo z Galaxie v Andromedě (M31) vzdálené od nás přibližně 2,5 milionu světelných let?

Dnes nás však bude zajímat článek Hvězdní svědci mladého stvoření. Odpuzující je již název článku, z nějž čtenář podvědomě cítí úpornou snahu zmatlat vybraná tvrzení do beztvaré kaše lží, polopravd a náboženského entuziasmu. Místo, aby se zvídavý čtenář dozvěděl něco skutečně přínosného, je zahlcen primitivní propagandou.

K prokázání stáří vesmíru nemůžeme použít vědu, protože věda se může zabývat jen tím, co je pozorovatelné právě teď. V současné době dokážeme měřit hodnoty nejrůznějšího druhu. Nicméně abychom tyto údaje mohli použít jako "hodiny" pro odhadování stáří, musíme čerpat z historie, na které potom plně závisí naše přesvědčení o tom, odkud jsme přišli. O tom, co se stalo, v jakém uspořádání a v jakém časovém rámci, nám Bible podává svědectví očitých svědků, což nám "věda" říci nemůže.(Hvězdní svědci mladého stvoření)

Hned první věta prvního odstavce kreacionistického článku je jen ošuntělou kreacionistickou mantrou, zbožným přáním vyloučit z předmětu přírodních věd studium historie vesmíru, (geologické) historie planety Země nebo evoluce života na Zemi. Místo vědy nám hrstka nábožensky založených pábitelů nabízí "svědectví" starověké mytologie, v jejíž doslovnou pravdivost věří.

Aby byl v civilizované společnosti někdo odsouzen za zločin, musí být tento s dostatečnou mírou pravděpodobnosti prokázán. Výpovědi svědků mohou být pro verdikt soudu důležité, často větší důležitost je však přikládána znaleckému (vědeckému) dokazování, které zkoumá minulost na základě stop nalezených na místě činu. Nalezená DNA může pachatele usvědčit navzdory svědectví kamaráda.

Asi se (většinou) shodneme, že stopy zanechávají i kosmické nebo geologické události. Pokud k jejich zkoumání přistupuje vědec poctivě, výsledek práce nemůže záviset na jeho náboženském přesvědčení. Poctivá věda je jen jedna.

Modré hvězdy v galaxiích

Procesy odehrávající se v nitru hvězd můžeme testovat na urychlovačích, můžeme vytvářet modely a na jejich základě určovat stáří hvězd a předpovídat jejich další vývoj.

Ano, modré hvězdy hlavní posloupnosti Hertzsprung-Russellova diagramu spalují jaderné palivo ve svém nitru velmi rychle a dožívají se v extrémním případě jen jednoho či několika milionů let.

Přesto jsou ale modré hvězdy ve spirálních galaxiích – včetně naší Mléčné dráhy – velmi hojné. To svědčí o tom, že tyto galaxie nemohou být staré ani jeden milión let.

Tvrzení článku, že přes svoji krátkou životnost jsou modré hvězdy v galaxiích hojné, je nesmysl, nepravda. Je to přesně naopak, čím hmotnější je hvězda hlavní posloupnosti, tím je vzácnější, Odhaduje se, že asi 75 % hvězd naší galaxie tvoří červení trpaslíci, přičemž nejjasnější modré hvězdy jsou extrémně vzácné.

Na obloze sice pouhým okem vidíme řadu hvězd, které svítí blíž k modré části spektra, to je však dáno jejich svítivostí, nikoli častým výskytem. Modré hvězdy pozorujeme z velké dálky, zatímco z červených trpaslíků, kterými se nebe přímo hemží, pouhým okem nespatříme ani jednoho.

Ve spojení s přesvědčením, že galaxie jsou staré miliardy let, je tento problém "vyřešen" tak, že se předpokládá, že modré hvězdy vznikly mnohem později než zbytek galaxie. Nicméně, takové utváření hvězd nikdo nepozoroval a neexistuje ani proveditelný mechanismus pro to, jak by k tomu mohlo dojít.

Galaxie skutečně obsahují hvězdy různě staré. Například naše Slunce je staré přibližně 4,5 miliardy let, což je podstatně méně než je stáří Mléčné dráhy. Stáří hvězd lze dobře odhadovat z jejich spekter a zářivosti a tyto odhady se opírají o modely vytvořené na základě známých fyzikálních zákonů. Pozorujeme oblasti, kde mladé hvězdy vznikají, pozorujeme hvězdy v různých fázích životního cyklu. To jen kreacionista musí tvrdit, že tomu tak není. I za cenu obludné manipulace typu "utváření hvězd nikdy nikdo nepozoroval a neexistuje ani proveditelný mechanismus pro to, jak by k tomu mohlo dojít".

Neutronové hvězdy v kulových hvězdokupách

Ano, mechanismus vzniku kulových hvězdokup a množství rychlých neutronových hvězd, které systém kulové hvězdokupy opouštějí mohou představovat problém, žádající vysvětlení. Poctivá věda úkazy, které nejsou v naprostém souladu s platnými teoriemi dokonce cíleně vyhledává, protože nové otázky mohou generovat nové odpovědi.

Kreacionista žádné nové odpovědi ovšem nepotřebuje, on už má ve všem jasno. Pokud věda nedává uspokojivou odpověď, hned vyvozuje, že odpověď musí dát bible. Říká se tomu falešná dichotomie. Článek cudně zamlčuje, že důkazem 6000 starého vesmíru nemůže být pozůstatek výbuchu hmotné hvězdy, ke kterému hvězda dospěla za řadu milionů let vývoje.