Propaganda je veřejné šíření myšlenek s cílem získat příznivce. Získávání příznivců pro dobrou věc je chvályhodné, pokud však propaganda hojně užívá manipulativní techniky, může být s šířenými myšlenkami něco hodně v nepořádku.
Ukažme si některé techniky, které běžně a opakovaně užívají kreacionisté mladé Země (dále jen kreacionisté), jejichž cílem je získat ovečky (věřící) pro kreacionistický světonázor – popírání evoluce, stvoření vesmíru před 6000 lety, zaplavení Země (až po vrcholky hor) celosvětovou biblickou potopou před 4500 lety apod.
Vraž do toho stvořitele
Tato metoda je velmi jednoduchá. Název metody je inspirován Magdalenou Dobromilou Retigovou, která v receptu na závitky z kapusty píše "vraž do toho dvě vejce". Vraž do toho dva stvořitele by však bylo příliš. Vajec na trhu je kopa za deset grošů, pravý kreacionistický stvořitel ale může být jen jeden.
Kreacionistům se například líbí zvláštní schopnosti nějakého organismu, naposledy to byla masožravá rostlina mucholapka podivná, jindy např. želvuška nebo brouk prskavec. Příroda je nepochybně obrovským zdrojem inspirace, co však udělá kreacionista na závěr popularizujícího článku, který by jinak mohl být i zajímavý? Vrazí tam stvořitele.
Podobně lze postupovat i u vybraných funkcí živých organismů či buněk – bezjaderné červené krvinky savců, fotosyntéza, mnohobuněčnost nebo pohlavní rozmnožování.
Sdělování pravdy
Kreacionista například napíše, že se v dinosauřích kostech našly červené krvinky, hemoglobin nebo dinosauří DNA. Napíše to způsobem oznamovacím, jakoby nám sděloval prostou pravdu. A hned se táže, jak je něco takového možné, když dinosauří kosti mají být staré desítky milionů let?
Problém spočívá v nepodstatné maličkosti – v dinosauřích kostech se červené krvinky, hemoglobin či DNA patřící skutečně původnímu dinosaurovi s velmi vysokou pravděpodobností nenašly. Kreacionisté své "pravdy" čerpali buď z bulvarizujícího tisku reagujícího na objevy Mary Schweitzerové nebo si je rovnou sami vybájili. Zjednodušená kreacionistická propaganda neumožňuje uvádět přesné citace z vědeckých prací, neseznamuje nás s pochybnostmi, které byly kolem tzv. "měkkých tkání" publikovány jinými autory. Místo červených krvinek si raději představme železité skvrny velikostí a barvou červené krvinky připomínající, místo dinosauří DNA DNA původem z kontaminace atd.
Detailně zpracovaný příklad kreacionistické propagandy typu sdělování pravdy najdeme ve starším příspěvku Zaručeně měkká sítnice mosasaura.
Nazvat tuto techniku sdělováním pravdy mě napadlo v souvislosti s požadavky Rebelie proti vyhynutí, kde jedním z bodů je sdělování pravdy ("Říkejte nám pravdu"). Také v tomto případě se jedná o pravdu specifickou, kdy před reálným komplexním pohledem na sdělované skutečnosti je upřednostněna propagandistická účinnost sdělení za účelem náboru příznivců.
Princip čerstvých rohlíků
Soudím, že největší problémy mají kreacionisté s dokazováním mládí vesmíru. Nepravda se dokazuje opravdu špatně a mnohé jednoduché jevy či věci, které kolem sebe pozorujeme, vykazují výrazně delší historii než nějakých pár tisíciletí. Kreacionisté si vypomáhají technikou, kterou pracovně nazývám "princip čerstvých rohlíků", kdy objev jediného čerstvého rohlíku v koši starého pečiva prokazuje čerstvost celého koše.
Sluneční soustava je stará přibližně 4 a půl miliardy let, toto stáří mimo jiné vykazují nejstarší horniny na Zemi i na Měsíci, případně meteority. Kreacionista se však na vesmír dívá jinou optikou – objevíme-li například na "evolučně nestravitelném" Merkuru geologicky mladé objekty, musí být Merkur mladý. Kreacionista ignoruje, že geologické "mládí" často obnáší miliony či desítky milionů let. Našlo se na Merkuru něco mladého, tudíž celý Merkur je mladý, tudíž celý vesmír je mladý. Metoda byla úspěšně aplikována také na Saturnovy prstence nebo na ledové pláně Pluta.
Pokračování (možná) někdy příště.
