Kreacionista na Měsíci

Nejnovější článek na webu kreacionismus.cz nepřinesl mnoho překvapení, zajímavé je však sledovat jeho investigativní logiku a následně v diskusi reakci prostších kreacionistů.

Článek Měsíc překvapivě stále chladne a smršťuje se čerpá z National Geographic (The moon may be tectonically active, and geologists are shaken). National Geographic je popularizující časopis určený široké veřejnosti, který – ve snaze upoutat pozornost čtenáře – někdy strohá vědecká data prezentuje lehce bulvárním způsobem. Věda o vesmíru nám skýtá řadu překvapení, ale rozhodně neotřásá našimi základními představami ve smyslu kreacionistických přání.

Jakob Haver vybírá fakta: Na Měsíci bylo seismometry z misí Apollo detekováno 28 seismických událostí, pro které vědci nemají všeobecně přijímané vysvětlení. Současně se na jeho povrchu nacházejí geologicky relativně mladé útvary (zlomy, jizvy), svědčící o postupném vychládání Měsíce doprovázeném zmenšování jeho objemu. Některé ze zmíněných seismických události byly lokalizovány v blízkosti těchto zlomů.

Jakob Haver z uváděných údajů vyvozuje, že Měsíc, ač by měl být geologicky chladným tělesem, nadále chladne (tedy je mladší, než uvádí sekulární vědci), a jeho mládí odpovídá údajům, které lze odvodit z "přímého čtení knihy Genesis" (dle kreacionistů mladé Země cca 6000 let). A když je mladý Měsíc, musí být mladá i Sluneční soustava, potažmo celý vesmír.

Náš Měsíc je jen jedním ze seznamu "tepelných nesrovnalostí" Sluneční soustavy, který uniformitariánští vědci nemohou přijatelně vysvětlit. Podobně je na tom i Merkur, Jupiter, Jupiterovy měsíce Ganymede a Io, Saturnův měsíc Enceladus, Neptun a Pluto. Pokud tato tělesa vnímáme jen jako tisíce let stará, a ne miliardy, jejich teplo není vůbec překvapující.

Tektonických událostí zaznamenaly přístroje z Apolla několik tisíc. Zmíněných 28 událostí bylo vydestilováno pomocí technologií, které v časech projektu Apollo nebyly pro nízký výkon tehdejších počítačů k dispozici. Signál těchto 28 událostí nad úrovní šumu je tedy velmi slabý.

Kreacionisté obecně velmi rádi zapomínají, že planety a jejich měsíce od svého vzniku nejen chladnou, ale také se ohřívají. Zdrojem vnitřního tepla je především aktivita nestabilních atomů s dlouhým poločasem rozpadu. Vesmírná tělesa obsahující prvky s poločasem rozpadu v řádu miliard let, opravdu mohou být i po miliardách let "ochlazování" stále dosti horká. V případě měsíců planet pak na ohřev jejich nitra mohou mít vliv i slapové efekty.

Stáří vesmírných těles neurčují nejmladší objekty detekovatelné na jejich povrchu, ale naopak objekty nejstarší. Na tuto jednoduchou zásadu kreacionisté velmi rádi zapomínají. Najdeme-li tedy na měsíčním povrchu geologické útvary staré (byť) překvapivě jen 50 milionů let, odhad věku Měsíce určený například pomocí radiometrie měsíčních hornin dopravených na Zemi, to nijak neovlivní.

A co je možná nejdůležitější. I kdyby "tepelné nesrovnalosti" nakrásně znamenaly, že tělesa ve Sluneční soustavě jsou výrazně mladší než 4 a půl miliardy let, nijak nedokazují absurdní stáří vesmíru extrapolované z biblických rodokmenů.

Světští vědci by se měli zabývat fakty. Pokud fakta nesouhlasí s teoriemi a to nejen pouze v jednom případě – je zapotřebí změnit teorii, nikoli říci, že některá fakta "tak trochu nesouhlasí s teoriemi", ale že se důkazy pro teorii rozhodně brzy "najdou". Toto spíše zavání tvrdohlavostí a dogmatismem – což ve vědě dle mého nemá mít žádné místo.
Vlasta

Mohu tě ujistit, Vlastíku, že světští vědci se na rozdíl od kreacionistů mladé Země fakty zabývají.

Vnímat tato tělesa jako mladá je v souladu s rozumným uvažováním – všechno ukazuje na to, že tomu tak je, i kdyby to bylo pro evoluční kosmology jakkoli překvapující.Naopak vnímat je jako miliardy let stará rozumu odporuje. A protože evoluci v původním slova smyslu (tj. samovolný dlouhodobý vzrůst organizovanosti v nějaké soustavě) nikdy nebylo možno a ani v současnosti nelze nikde prokázat, nezbývá evolučním věřícím než dogmaticky tvrdit, že k evoluci v onom původním významu slova došlo kdysi dávno, v miliony let vzdálené minulosti, a dnes už ji nelze pozorovat. Vítejte v nábožném světě pověr, zázraků a magie!Jiří Zelinka

Jiříku, Měsíc nemůže být současně starý 4 a půl miliardy let a šest tisíciletí. Zabýváme-li se stářím Měsíce, nemůžeme jen fantazírovat zda vypadá mladě nebo staře, měli bychom se pokusit jeho stáří změřit. Věda tak činí, různými metodami, které dávají celkem konzistentní výsledky. Jak měří stáří Měsíce kreacionisté, kteří se dle Vlastíka na rozdíl od "světských" fakty zabývají?

A protože s hříchem přišlo na Zemi porušení, mám strach, že k vystřízlivění nebude mít kdy dojít…porušení zasahuje i myšlení…rozklad nezadržitelně postupuje…rozklad „vědcovy“ mysli je možná nezvratný… Dokud nezačne dělat VĚDU (= hledat pravdivá vysvětlení). Pravda je to, co nás vysvobodí :)Oliver

No nejsou ti chlapci kouzelní? Připomínám – jedná se o osoby, pro které je důkazem vesmíru starého jen pár tisíciletí nález geologických útvarů na Měsíci vytvořených před desítkami milionů let.